Kea: The Smartest Parrot [1/3]

V předešlém článku z Arthur's Pass píšu o všetečném, drzém ale inteligentním papouškovi Kea. Tady uvidíte proč...

NP Arthur's Pass aneb 4 roční období během 24hodin

FOTKY ZDE

Je 23. září 2010. Procházíme se podél skalistého pobřeží Tichého Oceánu nedaleko města Christchurch. Sluníčko dnes po mrazivé zimě extrémně pálí. Je vedro jako v létě, ale bojíme se svlíknout. Nechceme se spálit jako když jsme přijeli poprvé na Nový Zéland. Nad NZ a Austrálií je totiž jedna z největších ozonových děr na světě... Utahaní z vedra si sedáme do stínu na prázdné pláži Taylors Mistake beach a litujeme toho, že jsme si dnes sebou nevzali naše neopreny a bodyboardy. Jsou pěkný vlny na vyblbnutí v nich, ale voda je po zimě ještě hodně studená. Alespoň máme nějakej čas na promyšlení výletu na zítra do Národního Parku Arthur's Pass.

Brzo ráno vyrážíme z Christhurche směrem do Jižních Alp. Do vesničky AP je to asi 150km po silnici zvané Great Alpine Highway. Ta spojuje Christchurch na východním pobřeží se západním pobřežím. V podhůří Alp se ochlazuje. Přibyly i nějaký ty mráčky, ale pořád je to dobrý. V údolích mezi kopci to vypadá jako při brzkém jaře. Co v Christchurchi kvete, tady ještě ani nezačalo. Pokračujeme kolem několika jezer. Uděláme si u nich pár fotek a jedeme na místo zvané Castle Hill. Vápencové skály zde po milióny let erodovaly do krásných oblých útvarů, z nichž jsou mnohé pojmenovány (slon, delfín, želva apod...), a ve kterých si každý může představit co v nich uvidí. To záleží na představivosti.

Z Castle Hill jedeme k podzemní kaskádové jeskyni, do které je sice vstup zdarma, ale my se do ní nedostaneme protože voda v podzemní řece je moc vysoko a ani na to nemáme vybavení.

Sedáme do našeho Subaru a pokračujeme kolem divoké a široké řeky Bealey River, která svého času vydala hodně rýžovaného zlata. Ještě dnes se písek v ní třpytí zlatým prachem. Rýžování a hrabání je tu však přísně zakázáno. Přejedeme přes ní po dlouhém "jednosměrném" mostě jak je tady zvykem a vjíždíme do Národního Parku Arthur's Pass.

Vítá nás černá obloha a mlhavo v dáli. Loučíme se sluníčkem a vjíždíme do oblačna. Mrholí a po příjezdu do vesničky Arthur's Pass se mrholení změní v lehký namrzající déšť se sněhem. Okolo nás jsou hory částečně schovány v oblacích.

Hned na parkovišti nás přivítá skupina několika žebrajících, všetečných, horských papoušků Kea. Všetečných proto, protože co necháte bez povšimnutí ležet, tak vám bez problému ukradnou nebo v lepším případě rozbijou, rozeberou. Vynikají nadprůměrnou inteligencí a sílou, takže ani zip u stanu nebo baťohu pro ně není žádnej problém. A když je člověk smolař a Kea se bude nudit, tak vám s "kámošema" vykradou i auto. Nejdřív vytrhají všechna těsnění, odrbou zrcátka, odnesou si stěrače a když se jim to povede tak si rádi něco půjčej i z auta. Nám už taky koukali co máme v autě:-)) Kea se proto nesmí podcenit a už vůbec krmit i když to lidi taky dělají... 

Po zkušenostech s Keou parkujeme auto na velkým parkovišti a jdeme se v pláštěnkách za 1$ podívat skrze hustý les Pabuků na nejvyšší vodopád NP, Devil's Punchbowl Fall. Je 131metrů vysoký a je na něj pěkný pohled z vyhlídky na kopci těsně po vodopádem. Po cestě ještě proběhla koulovačka. Letos jsme si sněhu moc neužili....

Z AP pokračujeme na západ ještě výš. Asi 10km za vesnicí AP jsme na nejvyšším místě Great Alpine Highway, déšť a sněžení ustává. Zato všude okolo přibylo hodně sněhu. Hromady odhrabaného sněhu kolem silnice a mimo ni víc než metr sněhu. Parkoviště u lyžařského areálu je plné aut a Keové si tu v klídku vyhlížejí nového nešťastlivce...

Pokračujeme pořád dál na západ, jak klesáme tak zase začíná pršet, po sněhu ani památky za to začalo lejt jako z konve. Vodopády po vydatných deštích stékají ze strmých kopců všude okolo nás. Počasí vypadá jako na podzim s tím rozdílem, že jsme se ocitli uprostřed neuvěřitelně zeleného deštného pralesa. Spousta vody a hustě porostlé strmé svahy. To je západní pobřeží Jižního ostrova. Jedno z nejdeštivějších míst světa. Alpy zde zachytí oblačnost přicházející od jihu a ta v podobě silných dešťů spadne na zem.

Cestou na zpět jsme museli jet po stejné silnici a tenhle koloběh počasí se v opačném pořadí odehrál ještě jednou, až jsme přijeli zpět do Christchurche s krásným západem slunce.