Bank Peninsula a Akaroa

Banksův poloostrov vznikl erupcí sopek Lyttelton a Akaroa před miliony let. Díky této minulosti je poloostrov velmi hornatý a láká turisty mnoha atrakcemi. Po vrcholu pohoří vede Summit Road odkud je ohromující výhled na Christchurch, jižní Alpy, Tichý oceán a celý poloostrov s desítkami nádherných zálivů. 

Pro svojí polohu a rozmanitou přírodu je Banksův poloostrov vyhledávaným místem víkendových turistů, kteří mají na výběr z desítek hodinových až několikadenních treků. 

Největším městem poloostrova a zároveň nejstarším městem oblasti Carterbury je Akaroa. Akaroa ( maorsky dlouhý přístav) byl osídlen prvními francouzskými osadníky v roce 1840 a dodnes si zachoval francouzský nádech v podobě názvů ulic (Rue), obchodů, vinic, sýrů a příjmení. Ve městě kromě muzea a majáku z roku 1880 moc památek není, ale i přes to je jedno z nejnavštěvovanějších míst Canterbury. Místní vody jsou totiž domovem hned několika druhů unikátních mořských živočichů, mezi něž patří nejmenší delfín na světě (Hektorův delfín neboli plískavice novozélandská), NZélandský lachtan, tučnáci a nespočet druhů ptactva. Kousek od Akaroi se nachází mořská rezervace Pohatu, která se chlubí největší kolonií tučňáků bělopásých.

Waitomo ---> Wellington "2300km napříč Novým Zélandem II.část"

 

Waitomo- kraj Waitomo leží uprostřed západního pobřeží severního ostrova na Novém Zélandě. Tato venkovská oblast  je známá svou produkcí především mléčných produktů. Hlavní sídlo kraje je městečko Te Kuiti přezdívané jako "světová hlavní metropole ve stříhání ovcí", protože se tady pořádají největší mezinárodní závody ve stříhání ovčí vlny. Okolní zelené pastviny jsou plné ovcí a skotu. V této oblasti se také vyskytují cvrčci Weta často ve velikosti dlaně. Najdete je jenom na NZ a pomalu se jejich počty zmenšují. Tento kraj je však především znám jako oblast nekonečných vápencových jeskynních labyrintů a svítících červů Glowworms žijících v nich.
 

Aranui Cave- v roce 1910 byl maorský lovec Rukuru Aranui se svým psem na lovu, když se mu pes pronásledujíc divoké prase zaběhl do předtím neznámé jeskyně. Po prozkoumání jeskyně se ukázalo že je mnohem krásnější než jeskyně Glowworm. Můžete tu vidět kolonii jeskynních cvrčků Weta, stalaktity (rostoucí ze stropu dolů), stalagmity (rostoucí ze země nahoru), stalagnáty (spojené stalaktity a stalagmity), přírodní vápencová jezírka, krásně zdobené komnaty čistě bílými krápníky a jiné dech beroucí místa. Na počest objevitele byla jeskyně pojmenována Aranui Cave a jako třetí v této oblasti zpřístupněna veřejnosti.

V okolí Aranui Cave si můžete udělat pěknou procházku místní buší Ruakuri Bushwalk kolem řeky s prohlídkou pár menších jeskyní.  

Glowworm Cave- největší, nejznámější a nejkomerčnější patrová jeskyně v oblasti Waitomo. Proslavená zejména její poslední částí - jeskynní komnatou nad podzemní řekou a v ní mraky modrozeleně svítících červů Glowworms čekajíc na svůj úlovek. Tisíce modře svítících červů v absolutní tmě nabuzují pocit rozzářené noční oblohy. Hmyz který zde létá chce pak vyletět za "hvězdami" ven, kde je chycen na lepkavé nitky hladových, kanibalistických asi 10cm dlouhých červíků. Vzdáleně připomínají průhledné tenké žížaly. K červům nás dovezli na dlouhých pramicích. Bohužel je zde focení a mluvení zakázáno aby se jim červi neodstěhovali pryč. Uprostřed jeskyně se v největší místnosti občas pořádají koncerty. Uměle vybudované chodníky, stovky ne-li tisíce turistů a zákaz focení v nás celkově moc dobrej pocit nevzbudil. Červi nám to ale vynahradili. 

Black Water Rafting- v další jeskyni jménem Ruakuri Cave jsme si vyzkoušeli místní specialitu, jízdu na nafouklých duších po podzemní, vydatnými dešti rozvodněné řece. Tady foťák nepřipadá v úvahu (pokud není nárazu vzdornej a vodě odolnej). Vyfasovali jsme zimní neopreny, helmy se světly, gumáky, nafouknutou pneumatiku, pár informací jak jezdit a jak ne a vyrazili jsme na cestu černou jeskyní. Seskakovali jsme ze 3 menších vodopádů, plavili se po rychlých i pomalých úsecích řeky jen s čelovkou na helmě a kochali se kolem roztroušenými Glowwormy. Asi 3 hodiny v ledové vodě sice ze začátku pěkně studily, ale zároveň utekly jako voda.

Green Glow eco-adventures- nejlepší, nejdelší, největší, nejosobnější a za nejlepší cenu. Tak by se dalo shrnout do jedné věty dobrodružství z Cavingu v soukromých jeskyních jednoho nadšeného a pohodového jeskyňáře Paula. Jen já, Jíťa a náš průvodce Paul Hunt. To byla celá skupina. Znamená to že bylo na všechno víc času a také klidu v jeskyních komplexech. Po převlečení do vtipnejch, ale účelovejch věcí jsme se vydali na první slaňování do 30 metrové propasti, kde začíná cesta do jeskyní. Já byl v pohodě, ale Jíťa se bojí výšek tak se trochu víc třásla na okraji propasti. Po přemlouvání  a ujištění že se jí nemůže nic stát se odvážila a slanila to na jedničku. Pak jí to dokonce začalo bavit a další slaňování už nebyl žádnej problém. Brodili jsme se řekami v údolí, prolejzali veliké jeskyně i malé průrvy kam jsme se vešli jen tak tak (tam jsem měl pro změnu trochu strach já, malé prostory OK, ale tohle bylo menší než malé...), obědvali jsme v jeskyni za úplné tmy jen za svitu modře světélkujících Glowwormů - což se ukázalo jako skvělý nápad jak si vychutnat i obyčejnou housku a v neposlední řadě jsme udělali pěknou řádku nádherných fotek za trpělivé a obětavé pomoci našeho zkušeného geologa, jeskyňáře Paula. Celé dobrodružství trvalo asi 7hodin a stálo jen 100$ na osobu. To je absolutně skvělá cena za tento nezapomenutelný zážitek v porovnání s ostatními extrémně předraženými soukromníky ve Waitomu!

White Cliffs, Three Sisters and an Elephant- Bílé Útesy máme vyfocené jen z dálky nebyl čas na procházku kolem nich a silnice byla mimo sezónu pro veřejnost uzavřena.

Tři sestry a slona jsme si z blízka už prohlédli. Respektive dvě sestry, protože tu třetí už podemlela voda a spadla do moře. Tak jsme se cejtili bejt trochu podvedení :-/ Na každé ceduli, mapě i v průvodcích jsou popsány a vyfoceny 3 sestry a slon... Vstup k nim je možný jen za odlivu po nádherné písčité pláži, kolem přírodních zlatavých jeskyní a útvarů v pískovcových útesech. Tam kde je normálně voda, je při odlivu spousta ústřic. Po zhruba 20 minutách dojdete ke 2 sestrám. 2 vysoké pískovcové sloupy připomínajíc postavy jsou vlastně pozůstatky původních útesů, které na těchto místech kdysi stávali. O kus dál je masivní slon kterého až neuvěřitelně přesně voda sama vytvarovala.

Mount Taranaki(maori) / Mount Egmont(Eng)- hora Taranaki neboli hora Egmont má 2 oficiální názvy, ačkoliv je více známá pod maorskou verzí Mount Taranaki. Je to aktivní, spící stratovulkán (neboli navrstvená sopka, označení pro nejběžnější typ sopky), ležící v kraji Taranaki uprostřed poloostrovu Taranaki na západním pobřeží severního ostrova NZ. Poslední erupce byla zaznamenána v roce 1860. Hora je 2518metrů vysoká a řadí se mezi nejsymetričtější sopečné kužely světa. Jižně od hlavního kuželu je druhý menší 1966metrů vysoký Fanthams Peak. Na vrchol vede několik turistických stezek s vysokou náročností a doporučuje se alespoň základní horolezecké vybavení a aktuální informace o počasí!!! Mt. Taranaki je velmi podobná japonské hoře Fuji a natáčel se zde proto film Poslední Samuraj.

Paritutu Centennial Park- najdete na okraji města New Plymouth hned vedle přístavu Port Taranaki. Rezervace se rozkládá na 89ti akrech a je to populární místo na pikniky. Rezervaci dominuje 153 metrů vysoký strmý kopec Paritutu Rock, na který vede téměř strmá náročná cesta, o to je však krásnější výhled na ostatní kopce, ostrůvky v rezervaci, Tasmanovo moře a kužel Taranaki. Na dva ostrovy se dostanete při odlivu suchou nohou. Vrchol kopce Paritutu byl upraven a zploštěn původními Maori a sloužil jako zásobárna jídla ještě před příchodem bílých osadníků. Dnes je na vrcholu vyhlídka a země měřičský bod.

Wreck of the Garlock- nedaleko od Paritutu Centennial Parku stojí za shlédnutí vrak staré lodi na pláži. Mořská sůl a čas tu sežrali skoro celou loď ze které zbylo jen torzo.

Stony River- řeka známá také pod jménem Hangatahoa. Je jednou z mnoha řek tekoucích z hory Taranaki vlévajících se do Tasmanova moře. Řeka je plná kulatých kamenů všech velikostí a vede kolem ní pěkná procházka.

Cape Egmont- mys Egmont je nejzápadnější místo poloostrova Taranaki. V roce 1642 byl pojmenován "Cabo Piter Boreels" holandským objevitelem Abelem Tasmanem, ale v roce 1769 byl přejmenován na Cape Egmont britským objevitelem Jamesem Cookem. To proto, protože Abel Tasman vzhledem ke špatné viditelnosti nemohl horu Egmont vidět. James Cook ji viděl a pojmenoval místa společně jmény mys Egmont a hora Egmont (více známá pod maorským jménem Mount Taranaki). Na mysu je maják, který byl postaven na ostrově Mana v blízkosti Poriua a přemístěn v roce 1877 na současné místo Cape Egmont.

Opunake Beach- je jednou z nejlepších surfařských pláží v Taranaki nacházející se 45km jihozápadně od města New Plymouth. Malé městečko Opunake přímo protíná silnice State Highway 45 známá jako "surfařská silnice". V létě se místní pobřežní ubytovací areál promění v ráj surfařů.

Dawson Falls- krásný 18ti metrový vodopád Dawson byl objeven Thomasem Dawsonem, když prozkoumával horní tok řeky Kapuni a málem z vodopádu spadl dolů. Poté si kousek od něj postavil chatu a strávil spoustu času prozkoumáváním okolí Taranaki. My jsme si ho prohlédli jak vypadá rozvodněný po vydatném dešti.

Ohawe Beach- pláž Ohawe jsme našli asi 7km západně od města Hawera přímo u ústí řeky Waigongoro. Tato pláž je známá především jako první naleziště kosterních ostatků dávno vyhynulého, gigantického, nelétavého ptáka Moa. Ještě ve 14 st.n.l. údajně v oblasti Taranaki žilo hned několik druhů ptáků Moa. Vzhledem by se dal přirovnat k dvojnásobně většímu pštrosovi.

Hawera Tower- upravené jedenácti tisícové městečko Hawera má ideální polohu. Začíná nebo končí v něm proslulá surfařská dálnice State Highway 45 a je to z něho 20 minut k hoře Taranaki. Je zároveň druhým největším městem kraje Taranaki a to z něj zejména v letních měsících činí výchozí bod turistů, surfařů i jiných návštěvníků. Hawera Tower je vodárenská věž postavená roku 1912 po ničivém požáru centrálního Hotelu. Pojišťovna požadovala postavit vodárenskou věž jako požární nádrž. Dnes slouží jako rozhledna do širokého okolí jak na moře, tak do města a na horu Taranaki.

Whanganui- bylo takto oficiálně přejmenováno v prosinci 2009, aby se správněji vyslovovalo. Původní název je Wanganui. Toto krásné historické město má centrum vystavené ve Viktoriánském stylu. Populace je 44000 obyvatel a najdete ho na západním pobřeží severního ostrova Nového Zélandu, 200km severně od Wellingtonu. Městem protéká řeka Whanganui která se zde vlévá do Tasmanova moře.

Whanganui River- je se svými 290ti kilometry třetí nejdelší řekou NZélandu. Stejně jako město i řeka byla přejmenována z Wanganui River na Whanganui River už v roce 1991. V tomto případě bylo tak učiněno z jiného důvodu. Místní řeka byla často zaměňována s řekou Wanganui River z jižního ostrova a lidé pak byli názvy zmateni. Whanganui River pramení v národním parku Tongariro na jednom ze tří aktivních NZ vulkánů a většina horního toku protéká národním parkem Whanganui. Whanganui River je nejdelší splavnou řekou NZ a tím pádem je rájem pro veškeré vodní sporty zahrnujíc kánoe, veslování, populární Jetboaty (extrémně rychlé motorové čluny) vodní lyžování a jiné. Jen v sezóně...

Počínajíc městem Whanganui je 80km toku lemováno silnicí The Whanganui River Road. Ta nás vedla úžasnou krajinou s hustou buší, kolem výhledů na hluboká klikatá údolí vytvarované řekou samotnou, ukázala nám provazový most jak z Indiana Jonese, malebnou vesničku Jerusalem, nádhernou maorskou osadu, historický vodní mlýn Kawana Mill s věčně otevřenými dveřmi pro kohokoliv, útesy plné usazených obřích Bluff ústřic z dob kdy tu bylo ještě moře a mnoho dalšího. Silnice vede po štěrku ale stojí to za to. Dovede vás až do vesničky Pipiriky, která je výchozím bodem Jetboatů k legendárnímu mostu uprostřed husté nepřístupné jungle,. Bridge to Nowhere (most do nikam).

Ruakawa Falls- vodopád Rukawa Falls je zařazen mezi nejlepší desítku vodopádů Nového Zélandu. 15 metrů vysoký a 50 metrů široký vodopád najdete na řece Mangawhero a je na něj úžasný výhled z dobře značené vyhlídky od hlavní silnice SH4 mezi Whanganui a Raetihi.

Paraparaumu a Kapiti Island- město Paraparaumu leží 50km severně od hlavního města Nového Zélandu, Wellington na pobřeží Kapiti. Je to město s populací 25000 lidí a největší střední školou na NZ.

Z mého pohledu je asi nejzajímavější místo lokality ostrov Kapiti 2km široký, 10km dlouhý a v nejvyšším místě 521metrů vysoký. Je vzdálen na dohled 8km západně od pláže Paraparaumu. V 18tém a 19tém století se na něm usadili maoři z mocného kmene Ngāti Toa.Ostrov byl pro ně výchozím bodem pro cesty na kánoích na řeku Whanganui a na jižní ostrov do oblasti Marlborough. Okolí ostrova bylo dříve místem, kde se rozmnožovali velryby. Pro maori to byl dobrý zdroj potravy, ale pak přišli bílí osadníci. V druhé polovině 19st. založili malou velrybářskou vesnici Paraparaumu s továrnami na velrybí olej a asi 2000 lidí velrybářů se usadilo přímo na ostrově Kapiti. Časem je tu všechny vybili.

Dnes je ostrov chráněnou přírodní rezervací s přístupem na povolení. Také několik kilometrů čtverečních moře v okolí ostrova je chráněnou rezervací a oblíbeným vyhledávaným cílem potápěčů.

Queen Elizabeth Park- Queen Elizabeth park je regionálním parkem Wellingtonu. Byl pojmenován podle britské královny Queen Elizabeth II. před její korunovací a roku 1953 otevřen královskou návštěvou. Najdete zde poslední přírodní duny na pobřeží Kapiti, mnoho naučných procházek, muzeum tramvají města Wellington, mnoho druhů domácího ptactva (viděli jsme i ptačího rybáře Kingfisher - velikej Ledňáček) a také je tu spousta místa pro pikniky s dobrým zázemím.

Wellington- je hlavním městem NZélandu a po Aucklandu a Christchurchi třetím největším městem v zemi. Leží na jihozápadním výběžku severního ostrova NZ vedle Cookového průlivu ve "řvoucích čtyřicítkách", jednom z největrnějších míst světa. Čtyřicátý stupeň jižní šířky je znám námořníky svými prudkými a poměrně stálými větry, které jim pomáhali v cestování oceánem.

Wellington je hlavním obchodním, finančním a politickým cetrem v zemi a v roce 2009 byl umístěn na 12 místo ve světovém žebříčku kvality živobytí.

Do dnes také drží jedno z méně oblíbených prvenství a to jako epicentrum největšího zemětřesení (8,2 st. Richterovy škály - roku 1855) v historii země.

The Museum of New Zealand Te Papa Tongarewa- v centru Wellingtonu je umístěno národní muzeum Nového Zélandu slavnostně otevřené 14.2.1998 a místními nazývané Te Papa, což by se dalo přeložit jako "místo pokladů naší země". To v podstatě přesně popisuje co v museu naleznete. Jelikož Nový Zéland nemá bohatou historii jako Evropa nebo jiné části světa, vystavují a představují zde poklady NZélandu. Uvidíte tu ohromné sbírky multimediálně popsané přírody a přírodního bohatství jako jsou rostlinstvo, zvířectvo, nerostné bohatství a samozřejmě detailně vysvětlené procesy vzniku NZ až do dnešních dní. Největším lákadlem bude pro každého nedávno chycená a ve formaldehydu naložená gigantická oliheň - Giant Squid, největší sbírka ručně vyrobených maorských přívěsků z drahokamu Nefritu (také Jade, Jadeit, maori Pounamu, Greenstone atd...) na NZ. Tento drahokam je jedním z nejtvrdších nerostů na stupnici tvrdosti a trvalo měsíce než maoři dali Nefritu tvar a udělali z něho přívěsek. Pro maori má magickou moc a snadno učaruje každého kdo se s ním osobně seznámí. Mě se stalo to samé...

Dále si můžete v sekci zemětřesení zažít simulaci otřesů o síle 7.8 st. Richterovy škály

Cookův průliv- je za nepříznivých podmínek nechvalně znám zrádným počasím, extrémně silnými větry a rozbouřenými vodami, které už pohltily mnoho lodí. Nám počasí vyšlo. Teda až na to, že ráno byla zima jak v ruským filmu, mrholilo a byla mlha. Na moři se to ale vybralo, žádná bouře se nekonala, trajekt Bluebird nás dovezl v klídku a pohodě a dokonce máme i pár pěkných fotek z přejezdu na jižní ostrov. Vypluvalo se z Wellingtonu a za tři a půl hodiny jsme připluli na jižní ostrov do malého poklidného městečka Picton.