středa 13. října 2010

Bank Peninsula a Akaroa

Banksův poloostrov vznikl erupcí sopek Lyttelton a Akaroa před miliony let. Díky této minulosti je poloostrov velmi hornatý a láká turisty mnoha atrakcemi. Po vrcholu pohoří vede Summit Road odkud je ohromující výhled na Christchurch, jižní Alpy, Tichý oceán a celý poloostrov s desítkami nádherných zálivů. 
Pro svojí polohu a rozmanitou přírodu je Banksův poloostrov vyhledávaným místem víkendových turistů, kteří mají na výběr z desítek hodinových až několikadenních treků. 
Největším městem poloostrova a zároveň nejstarším městem oblasti Carterbury je Akaroa. Akaroa ( maorsky dlouhý přístav) byl osídlen prvními francouzskými osadníky v roce 1840 a dodnes si zachoval francouzský nádech v podobě názvů ulic (Rue), obchodů, vinic, sýrů a příjmení. Ve městě kromě muzea a majáku z roku 1880 moc památek není, ale i přes to je jedno z nejnavštěvovanějších míst Canterbury. Místní vody jsou totiž domovem hned několika druhů unikátních mořských živočichů, mezi něž patří nejmenší delfín na světě (Hektorův delfín neboli plískavice novozélandská), NZélandský lachtan, tučnáci a nespočet druhů ptactva. Kousek od Akaroi se nachází mořská rezervace Pohatu, která se chlubí největší kolonií tučňáků bělopásých.

neděle 10. října 2010

Waitomo ---> Wellington "2300km napříč Novým Zélandem II.část"

 
Waitomo- kraj Waitomo leží uprostřed západního pobřeží severního ostrova na Novém Zélandě. Tato venkovská oblast  je známá svou produkcí především mléčných produktů. Hlavní sídlo kraje je městečko Te Kuiti přezdívané jako "světová hlavní metropole ve stříhání ovcí", protože se tady pořádají největší mezinárodní závody ve stříhání ovčí vlny. Okolní zelené pastviny jsou plné ovcí a skotu. V této oblasti se také vyskytují cvrčci Weta často ve velikosti dlaně. Najdete je jenom na NZ a pomalu se jejich počty zmenšují. Tento kraj je však především znám jako oblast nekonečných vápencových jeskynních labyrintů a svítících červů Glowworms žijících v nich.
 
Aranui Cave- v roce 1910 byl maorský lovec Rukuru Aranui se svým psem na lovu, když se mu pes pronásledujíc divoké prase zaběhl do předtím neznámé jeskyně. Po prozkoumání jeskyně se ukázalo že je mnohem krásnější než jeskyně Glowworm. Můžete tu vidět kolonii jeskynních cvrčků Weta, stalaktity (rostoucí ze stropu dolů), stalagmity (rostoucí ze země nahoru), stalagnáty (spojené stalaktity a stalagmity), přírodní vápencová jezírka, krásně zdobené komnaty čistě bílými krápníky a jiné dech beroucí místa. Na počest objevitele byla jeskyně pojmenována Aranui Cave a jako třetí v této oblasti zpřístupněna veřejnosti.
V okolí Aranui Cave si můžete udělat pěknou procházku místní buší Ruakuri Bushwalk kolem řeky s prohlídkou pár menších jeskyní.  

Glowworm Cave- největší, nejznámější a nejkomerčnější patrová jeskyně v oblasti Waitomo. Proslavená zejména její poslední částí - jeskynní komnatou nad podzemní řekou a v ní mraky modrozeleně svítících červů Glowworms čekajíc na svůj úlovek. Tisíce modře svítících červů v absolutní tmě nabuzují pocit rozzářené noční oblohy. Hmyz který zde létá chce pak vyletět za "hvězdami" ven, kde je chycen na lepkavé nitky hladových, kanibalistických asi 10cm dlouhých červíků. Vzdáleně připomínají průhledné tenké žížaly. K červům nás dovezli na dlouhých pramicích. Bohužel je zde focení a mluvení zakázáno aby se jim červi neodstěhovali pryč. Uprostřed jeskyně se v největší místnosti občas pořádají koncerty. Uměle vybudované chodníky, stovky ne-li tisíce turistů a zákaz focení v nás celkově moc dobrej pocit nevzbudil. Červi nám to ale vynahradili. 

Black Water Rafting- v další jeskyni jménem Ruakuri Cave jsme si vyzkoušeli místní specialitu, jízdu na nafouklých duších po podzemní, vydatnými dešti rozvodněné řece. Tady foťák nepřipadá v úvahu (pokud není nárazu vzdornej a vodě odolnej). Vyfasovali jsme zimní neopreny, helmy se světly, gumáky, nafouknutou pneumatiku, pár informací jak jezdit a jak ne a vyrazili jsme na cestu černou jeskyní. Seskakovali jsme ze 3 menších vodopádů, plavili se po rychlých i pomalých úsecích řeky jen s čelovkou na helmě a kochali se kolem roztroušenými Glowwormy. Asi 3 hodiny v ledové vodě sice ze začátku pěkně studily, ale zároveň utekly jako voda.

Green Glow eco-adventures- nejlepší, nejdelší, největší, nejosobnější a za nejlepší cenu. Tak by se dalo shrnout do jedné věty dobrodružství z Cavingu v soukromých jeskyních jednoho nadšeného a pohodového jeskyňáře Paula. Jen já, Jíťa a náš průvodce Paul Hunt. To byla celá skupina. Znamená to že bylo na všechno víc času a také klidu v jeskyních komplexech. Po převlečení do vtipnejch, ale účelovejch věcí jsme se vydali na první slaňování do 30 metrové propasti, kde začíná cesta do jeskyní. Já byl v pohodě, ale Jíťa se bojí výšek tak se trochu víc třásla na okraji propasti. Po přemlouvání  a ujištění že se jí nemůže nic stát se odvážila a slanila to na jedničku. Pak jí to dokonce začalo bavit a další slaňování už nebyl žádnej problém. Brodili jsme se řekami v údolí, prolejzali veliké jeskyně i malé průrvy kam jsme se vešli jen tak tak (tam jsem měl pro změnu trochu strach já, malé prostory OK, ale tohle bylo menší než malé...), obědvali jsme v jeskyni za úplné tmy jen za svitu modře světélkujících Glowwormů - což se ukázalo jako skvělý nápad jak si vychutnat i obyčejnou housku a v neposlední řadě jsme udělali pěknou řádku nádherných fotek za trpělivé a obětavé pomoci našeho zkušeného geologa, jeskyňáře Paula. Celé dobrodružství trvalo asi 7hodin a stálo jen 100$ na osobu. To je absolutně skvělá cena za tento nezapomenutelný zážitek v porovnání s ostatními extrémně předraženými soukromníky ve Waitomu!

White Cliffs, Three Sisters and an Elephant- Bílé Útesy máme vyfocené jen z dálky nebyl čas na procházku kolem nich a silnice byla mimo sezónu pro veřejnost uzavřena.
Tři sestry a slona jsme si z blízka už prohlédli. Respektive dvě sestry, protože tu třetí už podemlela voda a spadla do moře. Tak jsme se cejtili bejt trochu podvedení :-/ Na každé ceduli, mapě i v průvodcích jsou popsány a vyfoceny 3 sestry a slon... Vstup k nim je možný jen za odlivu po nádherné písčité pláži, kolem přírodních zlatavých jeskyní a útvarů v pískovcových útesech. Tam kde je normálně voda, je při odlivu spousta ústřic. Po zhruba 20 minutách dojdete ke 2 sestrám. 2 vysoké pískovcové sloupy připomínajíc postavy jsou vlastně pozůstatky původních útesů, které na těchto místech kdysi stávali. O kus dál je masivní slon kterého až neuvěřitelně přesně voda sama vytvarovala.

Mount Taranaki(maori) / Mount Egmont(Eng)- hora Taranaki neboli hora Egmont má 2 oficiální názvy, ačkoliv je více známá pod maorskou verzí Mount Taranaki. Je to aktivní, spící stratovulkán (neboli navrstvená sopka, označení pro nejběžnější typ sopky), ležící v kraji Taranaki uprostřed poloostrovu Taranaki na západním pobřeží severního ostrova NZ. Poslední erupce byla zaznamenána v roce 1860. Hora je 2518metrů vysoká a řadí se mezi nejsymetričtější sopečné kužely světa. Jižně od hlavního kuželu je druhý menší 1966metrů vysoký Fanthams Peak. Na vrchol vede několik turistických stezek s vysokou náročností a doporučuje se alespoň základní horolezecké vybavení a aktuální informace o počasí!!! Mt. Taranaki je velmi podobná japonské hoře Fuji a natáčel se zde proto film Poslední Samuraj.

Paritutu Centennial Park- najdete na okraji města New Plymouth hned vedle přístavu Port Taranaki. Rezervace se rozkládá na 89ti akrech a je to populární místo na pikniky. Rezervaci dominuje 153 metrů vysoký strmý kopec Paritutu Rock, na který vede téměř strmá náročná cesta, o to je však krásnější výhled na ostatní kopce, ostrůvky v rezervaci, Tasmanovo moře a kužel Taranaki. Na dva ostrovy se dostanete při odlivu suchou nohou. Vrchol kopce Paritutu byl upraven a zploštěn původními Maori a sloužil jako zásobárna jídla ještě před příchodem bílých osadníků. Dnes je na vrcholu vyhlídka a země měřičský bod.

Wreck of the Garlock- nedaleko od Paritutu Centennial Parku stojí za shlédnutí vrak staré lodi na pláži. Mořská sůl a čas tu sežrali skoro celou loď ze které zbylo jen torzo.

Stony River- řeka známá také pod jménem Hangatahoa. Je jednou z mnoha řek tekoucích z hory Taranaki vlévajících se do Tasmanova moře. Řeka je plná kulatých kamenů všech velikostí a vede kolem ní pěkná procházka.

Cape Egmont- mys Egmont je nejzápadnější místo poloostrova Taranaki. V roce 1642 byl pojmenován "Cabo Piter Boreels" holandským objevitelem Abelem Tasmanem, ale v roce 1769 byl přejmenován na Cape Egmont britským objevitelem Jamesem Cookem. To proto, protože Abel Tasman vzhledem ke špatné viditelnosti nemohl horu Egmont vidět. James Cook ji viděl a pojmenoval místa společně jmény mys Egmont a hora Egmont (více známá pod maorským jménem Mount Taranaki). Na mysu je maják, který byl postaven na ostrově Mana v blízkosti Poriua a přemístěn v roce 1877 na současné místo Cape Egmont.

Opunake Beach- je jednou z nejlepších surfařských pláží v Taranaki nacházející se 45km jihozápadně od města New Plymouth. Malé městečko Opunake přímo protíná silnice State Highway 45 známá jako "surfařská silnice". V létě se místní pobřežní ubytovací areál promění v ráj surfařů.

Dawson Falls- krásný 18ti metrový vodopád Dawson byl objeven Thomasem Dawsonem, když prozkoumával horní tok řeky Kapuni a málem z vodopádu spadl dolů. Poté si kousek od něj postavil chatu a strávil spoustu času prozkoumáváním okolí Taranaki. My jsme si ho prohlédli jak vypadá rozvodněný po vydatném dešti.

Ohawe Beach- pláž Ohawe jsme našli asi 7km západně od města Hawera přímo u ústí řeky Waigongoro. Tato pláž je známá především jako první naleziště kosterních ostatků dávno vyhynulého, gigantického, nelétavého ptáka Moa. Ještě ve 14 st.n.l. údajně v oblasti Taranaki žilo hned několik druhů ptáků Moa. Vzhledem by se dal přirovnat k dvojnásobně většímu pštrosovi.

Hawera Tower- upravené jedenácti tisícové městečko Hawera má ideální polohu. Začíná nebo končí v něm proslulá surfařská dálnice State Highway 45 a je to z něho 20 minut k hoře Taranaki. Je zároveň druhým největším městem kraje Taranaki a to z něj zejména v letních měsících činí výchozí bod turistů, surfařů i jiných návštěvníků. Hawera Tower je vodárenská věž postavená roku 1912 po ničivém požáru centrálního Hotelu. Pojišťovna požadovala postavit vodárenskou věž jako požární nádrž. Dnes slouží jako rozhledna do širokého okolí jak na moře, tak do města a na horu Taranaki.

Whanganui- bylo takto oficiálně přejmenováno v prosinci 2009, aby se správněji vyslovovalo. Původní název je Wanganui. Toto krásné historické město má centrum vystavené ve Viktoriánském stylu. Populace je 44000 obyvatel a najdete ho na západním pobřeží severního ostrova Nového Zélandu, 200km severně od Wellingtonu. Městem protéká řeka Whanganui která se zde vlévá do Tasmanova moře.

Whanganui River- je se svými 290ti kilometry třetí nejdelší řekou NZélandu. Stejně jako město i řeka byla přejmenována z Wanganui River na Whanganui River už v roce 1991. V tomto případě bylo tak učiněno z jiného důvodu. Místní řeka byla často zaměňována s řekou Wanganui River z jižního ostrova a lidé pak byli názvy zmateni. Whanganui River pramení v národním parku Tongariro na jednom ze tří aktivních NZ vulkánů a většina horního toku protéká národním parkem Whanganui. Whanganui River je nejdelší splavnou řekou NZ a tím pádem je rájem pro veškeré vodní sporty zahrnujíc kánoe, veslování, populární Jetboaty (extrémně rychlé motorové čluny) vodní lyžování a jiné. Jen v sezóně...
Počínajíc městem Whanganui je 80km toku lemováno silnicí The Whanganui River Road. Ta nás vedla úžasnou krajinou s hustou buší, kolem výhledů na hluboká klikatá údolí vytvarované řekou samotnou, ukázala nám provazový most jak z Indiana Jonese, malebnou vesničku Jerusalem, nádhernou maorskou osadu, historický vodní mlýn Kawana Mill s věčně otevřenými dveřmi pro kohokoliv, útesy plné usazených obřích Bluff ústřic z dob kdy tu bylo ještě moře a mnoho dalšího. Silnice vede po štěrku ale stojí to za to. Dovede vás až do vesničky Pipiriky, která je výchozím bodem Jetboatů k legendárnímu mostu uprostřed husté nepřístupné jungle,. Bridge to Nowhere (most do nikam).

Ruakawa Falls- vodopád Rukawa Falls je zařazen mezi nejlepší desítku vodopádů Nového Zélandu. 15 metrů vysoký a 50 metrů široký vodopád najdete na řece Mangawhero a je na něj úžasný výhled z dobře značené vyhlídky od hlavní silnice SH4 mezi Whanganui a Raetihi.

Paraparaumu a Kapiti Island- město Paraparaumu leží 50km severně od hlavního města Nového Zélandu, Wellington na pobřeží Kapiti. Je to město s populací 25000 lidí a největší střední školou na NZ.
Z mého pohledu je asi nejzajímavější místo lokality ostrov Kapiti 2km široký, 10km dlouhý a v nejvyšším místě 521metrů vysoký. Je vzdálen na dohled 8km západně od pláže Paraparaumu. V 18tém a 19tém století se na něm usadili maoři z mocného kmene Ngāti Toa.Ostrov byl pro ně výchozím bodem pro cesty na kánoích na řeku Whanganui a na jižní ostrov do oblasti Marlborough. Okolí ostrova bylo dříve místem, kde se rozmnožovali velryby. Pro maori to byl dobrý zdroj potravy, ale pak přišli bílí osadníci. V druhé polovině 19st. založili malou velrybářskou vesnici Paraparaumu s továrnami na velrybí olej a asi 2000 lidí velrybářů se usadilo přímo na ostrově Kapiti. Časem je tu všechny vybili.
Dnes je ostrov chráněnou přírodní rezervací s přístupem na povolení. Také několik kilometrů čtverečních moře v okolí ostrova je chráněnou rezervací a oblíbeným vyhledávaným cílem potápěčů.

Queen Elizabeth Park- Queen Elizabeth park je regionálním parkem Wellingtonu. Byl pojmenován podle britské královny Queen Elizabeth II. před její korunovací a roku 1953 otevřen královskou návštěvou. Najdete zde poslední přírodní duny na pobřeží Kapiti, mnoho naučných procházek, muzeum tramvají města Wellington, mnoho druhů domácího ptactva (viděli jsme i ptačího rybáře Kingfisher - velikej Ledňáček) a také je tu spousta místa pro pikniky s dobrým zázemím.

Wellington- je hlavním městem NZélandu a po Aucklandu a Christchurchi třetím největším městem v zemi. Leží na jihozápadním výběžku severního ostrova NZ vedle Cookového průlivu ve "řvoucích čtyřicítkách", jednom z největrnějších míst světa. Čtyřicátý stupeň jižní šířky je znám námořníky svými prudkými a poměrně stálými větry, které jim pomáhali v cestování oceánem.
Wellington je hlavním obchodním, finančním a politickým cetrem v zemi a v roce 2009 byl umístěn na 12 místo ve světovém žebříčku kvality živobytí.
Do dnes také drží jedno z méně oblíbených prvenství a to jako epicentrum největšího zemětřesení (8,2 st. Richterovy škály - roku 1855) v historii země.


The Museum of New Zealand Te Papa Tongarewa- v centru Wellingtonu je umístěno národní muzeum Nového Zélandu slavnostně otevřené 14.2.1998 a místními nazývané Te Papa, což by se dalo přeložit jako "místo pokladů naší země". To v podstatě přesně popisuje co v museu naleznete. Jelikož Nový Zéland nemá bohatou historii jako Evropa nebo jiné části světa, vystavují a představují zde poklady NZélandu. Uvidíte tu ohromné sbírky multimediálně popsané přírody a přírodního bohatství jako jsou rostlinstvo, zvířectvo, nerostné bohatství a samozřejmě detailně vysvětlené procesy vzniku NZ až do dnešních dní. Největším lákadlem bude pro každého nedávno chycená a ve formaldehydu naložená gigantická oliheň - Giant Squid, největší sbírka ručně vyrobených maorských přívěsků z drahokamu Nefritu (také Jade, Jadeit, maori Pounamu, Greenstone atd...) na NZ. Tento drahokam je jedním z nejtvrdších nerostů na stupnici tvrdosti a trvalo měsíce než maoři dali Nefritu tvar a udělali z něho přívěsek. Pro maori má magickou moc a snadno učaruje každého kdo se s ním osobně seznámí. Mě se stalo to samé...
Dále si můžete v sekci zemětřesení zažít simulaci otřesů o síle 7.8 st. Richterovy škály

Cookův průliv- je za nepříznivých podmínek nechvalně znám zrádným počasím, extrémně silnými větry a rozbouřenými vodami, které už pohltily mnoho lodí. Nám počasí vyšlo. Teda až na to, že ráno byla zima jak v ruským filmu, mrholilo a byla mlha. Na moři se to ale vybralo, žádná bouře se nekonala, trajekt Bluebird nás dovezl v klídku a pohodě a dokonce máme i pár pěkných fotek z přejezdu na jižní ostrov. Vypluvalo se z Wellingtonu a za tři a půl hodiny jsme připluli na jižní ostrov do malého poklidného městečka Picton.

pondělí 13. září 2010

Týden po Velkém Zemětřesení

Druhá nejstarší pivnice Famous Grouse Hotel v Canterbury je spolu se stovkami jiných domů také v demolici.
7 den po zemětřesení - Přetrvávající středně silné a i hodně silné otřesy stále neutichají. Neburácí to už sice několikrát v hodině jak to bylo ještě přede včírem, ale v průměru jednou do dvou hodin. Síla otřesů se nedá předpokládat vzhledem k tomu, že se epicentrum pokaždé stěhuje. Téměř po každé se to "hne" na jiném místě a v jiné hloubce v podzemí z čehož se pak odvíjí hlučná nebo méně hlučná podzemní exploze a následná síla otřesů. U zemětřesení platí, že čím je epicentrum blíže k povrchu země, tím je exploze a otřes silnější. Bohužel pro nás valná většina všech pohybů zemských desek se odehrává do vzdálenosti 40km od centra Christchurche a v maximální hloubce 20km. A to je hodně mělký pohyb!!!
Po včerejší zkušenosti z práce se máme o hodně víc na pozoru než do teď. 5.1 st. Richterovy stupnice ve vzdálenosti 10km od centra a v 5ti km hloubce, udělal ve fabrice ve které pracujeme takovej rachot, že už jsme se tam ten den radši nevrátili. Plechové střechy, kovová hala, světla, klimatizace a vše co bylo uvnitř řinčelo jako když si nad hlavou pořádně zatřepete ohromnou krabicí se stavebnicí Merkur.

9 den po zemětřesení - Napjatá atmosféra se pomalu uklidňuje. Kolegové se v práci přestávají lekat každého zaskřípání, hluku a konečně zase slyšíme i pozitivnější rozhovory, než že to někomu zase rozbilo nebo sebralo dům. Aftershocky se den ode dne vyskytují méně a méně. Na síle jim to ale moc neubírá. Od dnešní půlnoci do teď, což je 22hodin bylo 10 aftershocků v síle od 3,2 do 4,2 st. Richterovy stupnice.
A víte co je na tom nejhorší??? Začínáme si na to zvykat...

A jak to vypadá ve městě? Špinavé ulice od písků, které byly vytlačeny od někud z hlubin spolu s bahnem ohromným tlakem zemětřesení na povrch skrz travnaté plochy i asfaltové silnice se deštěm pomalu omývají.
Menší praskliny v silnicích  byly na rychlo poopraveny a tam kde jsou ty veliké i metrové praskliny, tam je to do dnes uzavřeno a hlídáno policií a vojáky. Některé mosty jsou také uzavřené.
Doprava je hustší než kdy před tím, protože v centru i okolí je uzavřená spousta ulic a probíhají demolice porušených domů. Tam kde byly starší ulice to vypadá jako když nás na základce třídil učitel tělocviku na 2 družstva. Prvý, druhý, prvý, druhý, prvý, druhý.........
Prvý zůstane stát a ten druhý? Ten jde do demolice! Ulice pak vypadá následovně. Dům, suť, dům, suť atd...
Smutné na tom je, že od zemětřesení nikoho do domů pro nic nepustili a tam kde dostali visačku k demolici, tak tam jim zbourali dům se vším co v něm bylo!!!
Přijde mi to dost hloupé! Jedna věc je chránit lidi aby jim nespadl dům na hlavu a věc druhá přijít úplně o všechno co člověk kdy měl. Zůstanou vám tak jenom vzpomínky a někdo jinej se na smeťáku z utrpení jiných napakuje co hrdlo ráčí!!!!!!!!!!!!


View Christchurch earthquake: Where the land shook in a larger map

úterý 7. září 2010

Další zemětřesení v Christchurchi

Dnes je úterý 7/8/2010 před polednem. Ani čtvrtý den po hlavním zemětřesení u nás v Christchurchi následné otřesy neutichají. Přes den nejsou moc cítit, protože chodíme a pohybujeme se. Když si ale sedneme nebo lehneme na pevnou zem, tak občas zase cítíme a slyšíme ty znepokojující dunivé rány někde hluboko pod zemí. Už to začíná být trochu otravný!
Dvakrát  nebo i vícekrát denně přijde další aftershock často o síle větší než je 5 st. Richterovy stupnice.
Včera už to vypadalo, že se vše pomalu uklidňuje, ale v noci se zem začala znovu třást. Jenom mezi 23:14 a 23:54 se nám otřásl dům hned 6x - 3.7, 5.2, 4.0, 5.4, 3.7, 4.2 stupni Richterovy stupnice. Nejhorší je jít spát v nejistotě a doufat že nám nespadne dům na hlavu. Přirovnal bych to k menší mořské nemoci. Člověk má pořád pocit že se s ním všechno houpe a chvílemi je vám blbě od žaludku a ani nemáte chuť na jídlo.
Zítra bychom se měli už vrátit do práce, ale kdo ví po dnešní noci...
Informace o posledních zemětřeseních najdete na geonet.org.nz (viz. Recent Quakes).

sobota 4. září 2010

ZEMĚTŘESENÍ - Canterbury Earthquake

Epicentrum zemětřesení.
                  Fotky z dnešního zemětřesení zde.
Dnes brzo ráno 4/9/2010 ve 4:38 nás probudila jedna z nejhorších noční můr. Zemětřesení o síle 7.1 - 7.4 stupně Richterovy stupnice přišlo nečekaně v době kdy mají všichni ještě "půlnoc". Něco takového nás ještě z postele nedostalo. Tak rychle jako dneska jsem ještě nikdy nevstal. Popadnul jsem Jíťu a vystřelili jsme z baráku na parkoviště jak rychle jsme jen mohli! Později jsem se dozvěděl, že to byla chyba a nejbezpečnější je zůstat v domě mezi futry dveří. Právě v těch místech je dům nejsilnější.
Epicentrum zemětřesení bylo 41kilometrů západně od centra Christchurche, kde bydlíme, jen 10km pod zemí, což je v měřítkách bráno jako "mělké zemětřesení" do 70km pod zemí. To má mnohem ničivější účinky než "hlubinné zemětřesení" mezi 300-700km pod zemí.
Samotné nejsilnější otřesy trvaly přibližně do 50 sekund. Ty byly zaznamenány až stovky kilometrů od epicentra. Provázely ho jakoby velmi tlumené podzemní výbuchy a s každým dalším "výbuchem" přišel i silný otřes. Venku to blikalo asi od pouličních lamp, v domě padali věci z polic a všude byl rámus od chvějících se věcí, dveří a oken.. Zajímavé je že zemětřesení není jen jeden velký otřes, ale je provázeno následnými menšími otřesy zvanými "Aftershock" (po šoku). Ty mohou trvat i několik dní a dnes měli sílu i 5.2 st. Richterovy stupnice. Abych vám to trochu přiblížil i teď se otřásl dům a to je 7 hodin po zemětřesení. Vlastně se to otřásá v nepravidelných intervalech přibližně každých 15-30 minut.
V centru Christchurche popadali nějaké domy a  nikde nešla elektrika ani voda. Teď  už všechno běží jak má, ale na vodu je vyhlášen stav nouze a lidé jsou vyzváni k jejímu extrémnímu šetření. Voda se smí pro jistotu pít jen převařená. Okolo Christchurche jsou uzavřeny všechny důležité mosty které hlídá i NZ armáda. Vojáci, policajti, hasiči, a záchranáři jsou pro jistotu úplně všude. Centrum je uzavřené z důvodu porušené statiky domů a doprava je omezená na minimum, letiště je až do odvolání přístupné jen armádě.
Na štěstí nejsou hlášeny  žádné oběti navzdory tomu, že se jednalo o nejsilnější zemětřesení na Novém Zélandě od roku1931.

středa 25. srpna 2010

Auckland ---> Otorohanga "2300km napříč Novým Zélandem I.část"

Byla druhá polovina června. V apartmánu v Aucklandu máme ukončenou nájemní smlouvu a auto je po několika drahých opravách připraveno na dlouhou cestu napříč NZélandem. Teď už nám nic nebrání v putování na jižní ostrov. Je tu jen jedna maličkost. Jak všechny ty krámy co tu sebou máme, nacpeme a zamaskujeme do auta tak, aby nám ho nikdo na parkovištích, kde budeme parkovat nevybrakoval? Naštěstí máme v autě velikou matraci a pod tu se nám všechno podařilo nacpat. Je sice asi o půl metru výš než byla původně, ale to nikdo neví. O zbytek maskování se postaralo ohromné černé prostěradlo. Nissan Serena nám teď bude po nějakou dobu domovem.
Z Aucklandu jsme se vydali po západní straně NZ. Pár dní jsme putovali celým západním pobřeží, až do hlavní města NZ, Wellington. Z Wellingtonu nás Cookovým průlivem převezl trajekt Bluebird na jižní ostrov do města Picton.
Na jižním ostrově jsme obrátily směr jízdy a jeli dolů po východní straně jižního ostrova, až do jeho největšího města, Christchurch. Snažíme se jet po NZ jednu velikou "osmičku" abychom toho viděli co nejvíc. Teď máme za sebou přes 2300km, což odpovídá asi jedný třetině naší pomyslný "osmičky" na obou ostrovech.
Nicméně Christchurch se nám stal osudným. Právě tady se nám znova doslova vysr..o auto, a my za něj byli nuceni utratit další nemalé čásky za opravy v místních předražených autoservisech. Tím se nám rozpočet zkrátil na tolik, že jsme byli nuceni v Christchurchi zůstat, usídlit se a najít si novou práci a bydlení. To se nám povedlo a nám teď nezbývá než šetřit na jarní a letní cestu a dokončit tak naší velkou NZélandskou"osmičku".
Jak se tady říká... "Všechno se stane z nějakého důvodu." Tak doufám, že tohle byl pádnej důvod, protože nám to nadělalo pár nových vrásek na čele.
PS: Pomalu se začíná blýskat na lepší časy. Náš škopek už jezdí!!! Tak se nám ho snad podaří prodat nějakému jinému šťastlivci a ne na vrakoviště na náhradní díly za pár babek:o))

Pár informací a čísel k cestě:
Kurz : 13,9CZK = 1NZ$
1 litr dieselu = 1,179$
Licence na 2000km(jen pro dieselová vozidla) = 107$
1 noc v Backpackeru(síť útulných a čistých hostelů) = cca 25-30$
Doba, za kterou jsme to ujeli = 16dní
Počet fotek které jsme po cestě udělali = 2141(po vytřídění...)
----------------------------------------------------------------------------------
Celkem - vstupy, jídlo, diesel, ubytování+ poplatky související s cestou(pro 2 osoby) = 3115$
----------------------------------------------------------------------------------

Hakarimata Scenic reserve:   1) Kauri Loop Track - (2hodiny na vrchol a zpět) náš první pěší trek byl situován 10km od města Hamilton, nedaleko významné maorské vesnice Ngaruwahia (viz dále) v přírodní reservaci Hakarimata Scenic Reserve. Příkré stoupání po nekonečných schodech připomínající soutěž "Stopa Xapatanu", Vás přivede na rozcestí samotného okružního treku. Zde si můžete nastudovat popsané jednotlivé druhy stromů, keřů a palem zde se vyskytujících a pak už vyrazit na cestu domácí buší. Cesta vás povede okolo největšího stromu Kauri a Rimu v oblasti Waikato, porostem nových stromů Kauri, až na samotný vrchol reservace, ze které se otevírá nádherný výhled směrem na sever, západ a řeku Waikato. Cestou dolů půjdete skrz rozlehlé atraktivní porosty palem Nikau. To vše ve 2 hodinách.

2) Waterworks Track - (1hodina tam i zpět) o několik kilometrů dále ve stejné rezervaci najdete na rozdíl od severní sušší strany, mokrou stranu reservace plnou potoků, malých vodopádů a rozdílné vlhkomilné fauny. Nenáročnou procházkou nás doprovázel srandovní kamarádskej ptáček Fantail až ke staré přehradě Mangarata Dam uprostřed temné buše. Tato 750 000 litrová přehrada byla postavena roku 1922 a svého času sloužila jako zdroj vody pro sousední vesnici Ngaruawahia. Za přehradou začíná strmá turistická trasa za mokrého počasí velice kluzká...

Persimmons - je ovoce, vzhledem připomínajíc oranžové velké rajče s velikou šťopkou. Je to sladké a šťavnaté. Vřele doporučuji ochutnat, když na to někde narazíte. Tady se to pěstuje na zasíťovaných zahradách, chráněno před nálety ptactva.

 Puke-i-aahua Pa - jedna z mnoha maorských opevněných vesnic zvaných "Pa". Z této zbyly jen základy opevnění a mnoho cenných artefaktů nalezených v okolí.





Ngaruawahia - vesnice ležící na soutoku řek Waikato a Waipa je nejstarším a zároveň nejvýznamnějším centrem maorské kultury ve Waikatu. Na severovýchodním břehu řeky u River Road najdete jednu z nejvýznačnějších maorských lokalit - osadu Turangawaewae Marae, domov kmene Waikato Tainui. Turongo House je oficiálním sídlem maorské královny Te Atairangikaahu. Vzhledem ke své posvátnosti je osada turistům zpřístupněna jen jednou ročně během slavnostní regaty Ngaruawahia Regatta na řece Waikato. Součástí regaty jsou závody kánoí Waka, soutěže v kmenových tancích a jiné převážně maorské činnosti.

Raglan a Ngarunui Beach - malé město ležící na západním pobřeží severního ostrova je na NZ a ve světě známo jako surfařský ráj zejména pro její pláže s vlnami přicházejícími z levé strany "left handers". Velikost vln se měří podle Hawaiské stupnice. Raglanské vlny jsou veliké od 2 do 10+ stop (což je asi 60- 300cm+) a každoročně hostí ty nejlepší světové borce v jízdě na surfu. Každé léto je Raglan zaplaven turisty vyhledávajícími všemožné vodní sporty a rybolov ať už v klidném zálivu u Raglanu nebo na otevřeném Tasmánském moři.

Pirongia Forest park, Kaniwhaniwha reserve(Nikau walk) - (2h30min tam i zpět) z Raglanu jsme se navzdory ošklivému počasí vydali do této reservace s jeskyněmi. Ačkoliv pršelo a všechno bylo rozmočené vyšli jsme na tůru podél rozvodněného potoka. Cestu nám však předčasně ukončil právě tento rozvodněný, vylitý potok a z druhé strany vysokým plotem oplocený soukromý pozemek. Holt není vždycky posvícení...

Tirohanga track-Ruapane lookout - (1hodina 1 cesta) po předchozím neúspěchu se nám vybralo počasí, přestalo pršet a chvílemi i překvapivě vykouklo sluníčko. Přejeli jsme tedy na západní stranu Pirongia lesního parku odkud vede z konce Corcoran Road hodinový výšlap na vrchol Ruapane 723m.n.m. První polovina cesty bylo strmé stoupání po dřevěných schodech, které se po chvilce výšlapu proměnily v bahnitý vodopád. Čím jsme stoupali výše, tím se podmínky zhoršovali, proud vody zesiloval a bahno se stávalo hlubším. Proto se náš "výplaz" prodloužil ke dvěma hodinám. Na Ruapane výhledu to pěkně fičelo a bylo zataženo, ale aspoň na chvíli se oblačnost protrhla a my jsme si mohli vychutnat výhled na Waikato Basin a Kaimai Range. Po vydechnutí si a občerstvení nás  čekala neméně namáhavá cesta k parkovišti.

Whaanga Road - je pobřežní, asi 25km dlouhá silnice vedoucí na jih z Raglanu kolem Pirongia Forest Parku. Na mapě je značená jako malá silnice. To znamená že  nás čekal šotolinový, štěrkový a místy bahnitý povrch plný výmolů, kterým se místy nedalo ani vyhnout. Rychlost 20-30km za hodinu byla na této klikaté cestě až až také proto, kdyby naproti nám někde vyjelo auto. Naštěstí jsme potkali jen dvě. O to byl větší zážitek na koukání po okolí. Na jedné straně byly útesy se západem slunce a na druhé národní park Te Toto George Scenic Reserve částečně zahalený do mraků.

Bridal Veil Falls - (20 min tam i zpět) 20 km jihovýchodně od Raglanu na silnici do Kawhie se nachází 55 m vysoký vodopád "Svatební závoj". Na vrchol vodopádu vede nenáročná cesta hustou buší, která je domovem divokých koček, krys a possumů. Vodopád se řítí ze skalní pukliny do pět metrů hlubokého jezírka. Možná ještě působivější místo na podívanou je v dolní části vodopádu, kam vede pěšina z 261 schodů. Zajímavostí je tvar skály, která je čedičového původu stejně jako Panská skála v Čechách nebo Giant's Causeway v Severním Irsku.

Kawhia - je nevelká osada ležící na severní straně ohromné 57km dlouhé, přístavní zátoky Kawhia, 55km jižně od Raglanu. Toto místo má pro Maory od jak živa hluboký význam jak z hlediska úrodnosti okolních svahů, tak z hlediska dávné historie. Přibližně v letech 1350 n.l. na toto místo přijeli první Maorští osadníci, po vyčerpávající cestě oceánem z rodné Oceánie, na kánoi zvané Tainui Waka. Místo polohy kánoe, kde ji vytáhli na břeh je označeno dvěma kameny, vzdálenými od sebe 23 metrů (vzdálenost od přídi k zádi), těsně vedle posvátného Maorského stavení Maketu Marae.
Další zajímavostí jsou horké prameny Kawhia Springs přímo na pláži u Kawhie. Už 20cm pod jemným, černým, sopečným pískem proudí horké termální prameny zavánějící sirovodíkem. Každý si tu může vykopat svůj vlastní termální pramen!!!

Otorohanga Kiwi House - je ZOO zaměřující se na chov ptactva a plazů Nového Zélandu. Každý den v 13:30 tady krmí ohrožené druhy ptáků Kivi, na které jsme z Kawhie pospíchali. Zatím nebylo na NZ místa, kde bychom je viděli lépe!!! Vřele doporučuji, když sem zavítáte. Zároveň je tady spousta venkovních voliér včetně jedné obrovské průchozí. V té vás možná přivítá kamarádská kačka stejně jako mě(viz fotky) a dalších více jak 300 ptáků z 30 ptačích druhů. Mě se líbil Oystercatcher (chytač ústřic), kterého jsme málem naučili mluvit. Každopádně si s námi pěkně pokecal :-)))

pondělí 9. srpna 2010

ALL BLACKS vs. AUSTRALIA

V sobotu 7/08/2010 se na AMI stadiónu v Christchurchi odehrála bitva o Tri-Nations Bledisloe Cup neboli("Bledisloe pohár tří národů") mezi dvěma velikány - All Blacks (z Nového Zélandu) a Austrálií.
Vyprodaný Ami Stadium pro 38,628 diváků burácel nadšením po předvedeném válečném tanci Haka, týmem All Blacks. Haka je už léta s napětím očekávána od všech fanoušků a ani v našem případě tomu nebylo jinak. Když začali, na stadionu zavládla nevídaná atmosféra. Ti co znali slova haky tak ji nahlas předříkávali a ty ostatní včetně nás jen koukali s otevřenou pusou a příjemným mrazením v zádech!!!  All Blacks i v tomto zápase potvrdili roli světového šampióna v ragby, svého soupeře porazili 20:10 a postoupili tak zas o krok blíže k obhajobě poháru z minulého roku.
Po zápase se fanouškům otevřely brány tribun a každý kdo chtěl, si mohl zajít na travnaté hřiště k All Blacks pro jejich podpis a udělat s nimi fotky:-)
PS: Jíťa ulovila od 2 hráčů All Blacks jejich podpisy na svůj batoh slávy a obohatila tak svou sbírku. Teď její batoh zdobí podpisy od jezdců Rally WRC Mikko Hirvonena, S2000 Martina Prokopa a hráčů All Blacks Ma'a Nonu a Victora Vito!!! Jednou bude mít ten bágl za vitrínou ohromnou cenu :-)))

pondělí 17. května 2010

WRC Rally Nový Zéland

Pátá soutěž letošního mistrovství světa WRC Rally se jela 6-9 května 2010 na Novém Zélandě. Nebyla to jen tak ledajaká soutěž, jela se zde na Zélandě už po čtyřicáté a pro diváky byl tak připraven bohatý doprovodný program. Závod se odehrával především na šotolině, na severním ostrově v krásné kopcovité Zélandské přírodě. Téměř 400 kilometrů soutěže bylo rozděleno do tří etap(dní) s jednadvaceti rychlostními zkouškami.
V práci se mi po zdlouhavém vyjednávání podařilo ukecat na sobotu volno, a tak jsme s Jíťou vyrazili brzo ráno na druhou etapu rally. Ta se jela asi 120km jihovýchodně od Aucklandu ve Franklinu, Bakeru a doprovodný program se servisem rally aut na závodním okruhu v Hampton Downs, kde se nám také podařilo získat podpis od našeho závodníka Martina Prokopa a pár minut před jeho startem si s ním pokecat:-))
Zajímavostí je, že rychlostní zkoušky se jedou těsně po sobě, v různých úsecích etapy a závodníci na ně mimo soutěžně přejíždějí po veřejných silnicích. Vy tak běžně potkáváte závodní speciály přímo na silnicích.
Druhou zajímavostí je, že silnice pro veřejnost v okolí závodních tratí se také mění v jakési "závodní tratě" na kterých diváci (řidiči), doslova nahánějí závodní speciály u jednotlivých rychlostních zkoušek.
Pro ty, co by se rádi něco dozvěděli o výsledcích a podrobnostech ze závodu, nebo se chtěli podívat na vzrušující videa z WRC Rally New Zealand - přikládám užitečný odkaz auto.cz .

úterý 27. dubna 2010

Auckland America’s Cup Sailing Experience

Jako slepej k houslím jsem se dostal na závodní plachetnici z amerického prestižního závodu. V práci nám nabídli plavbu a pak pivo a jídlo v irské hospodě v přístavu zadarmo. Taková nabídka se neodmítá:-)))
America's Cup je nejstarším a zároveň nejprestižnějším závodem plachetnic světa. Tento závod je znám jako závod bilionářů a elitních profesionálních týmů. 2 plachetnice NZL 40 a NZL 41, které se účasnily tohoto poháru pořádaného v Aucklandu roku 2000 a 2003, dnes plachtí s každým, kdo si za 2 hodiny zaplatí 150NZ$. Zajímavostí je, že každej kdo chce si může loď vyzkoušet řídit a ovládat pomocí kormidel, táhel a všelijakých klik.
Pěkně nám to foukalo tak jsme si to pořádně užili!

neděle 25. dubna 2010

ROTORUA - aktivní geotermální oblast.

Na dvoudenní trip do města Rotorua jsme vyrazili s naší konzultantkou a zároveň kamarádkou ze školy Oli. Pracuje jako au-pair v jedné rodině kousek od Aucklandu a má k dispozici velikej auťák, takže jsme se mohli v pohodě vydat na cestu.
Už předem zarezervovala Backpacker, což je kvalitní bydlení rodinného typu za super peníze. Jedná se konkrétně o hostely, penziony a jiné ubytování. Síť Backpackerů je rozmístěná po celém Novém Zélandě a téměř na každém zajímavém místě nějakej najdete. Po zakoupení BP karty budete mít navíc všude slevu na ubytování, takže kdo cestuje, tomu se vyplatí.

Po kliknutí na malé fotky se vám ukáže aktuální galerie ke každému článku:-))


Rotorua - žije zde přibližně 65 000 lidí. Najdete ji uprostřed severního ostrova u jezera Rotorua (v maorštině Druhé jezero) a je známá svou silnou geotermální aktivitou, bohatou Maorskou kulturou a také jako ráj rybářů.
V okolí najdete mnoho parků a oblastí s bublajícím horkým bahnem, gejzíry, vařící se vodou v jezerech a jezírkách, termálními prameny, syčící horkou párou a také nezapomenutelným všude přítomným zápachem sirovodíku (smrdí jak pukavci), který vás bude provázet celou Rotoruou.
V křišťálově čistých bystřinách a říčkách místních hor najdete jedny z nejlepších pstruhařských revírů světa a když už toho budete mít dost, tak si běžte třeba zajezdit na vodních lyžích na místa, kde se pořádalo v roce 2007 mistrovství světa ve vodním lyžování.

Te Puia - geotermální údolí s více než 500 geo-jezírky, bublajícím bahnem a také gejzíry z nichž nejznámější je Pohutu (explodující voda z něj tryská 1-2 krát v hodině, až do 30 metrové výšky). Areál je také znám bohatou Maorskou kulturou. Dlouhá léta zde Maoři žili a dnes tady turistům ukazují jak. Za příplatek jsme si zhlédli půl hodinové představení maorských tanců s hlavním lákadlem tancem Haka (tradiční válečný tanec Maorů).

Polynesian Spa - po celodenním chození a večeři v Backpackeru na zahrádce jsme se jeli vykoupat do proslulých lázní Polynesian Spa. Přímo na břehu jezera Rotorua se pod otevřenou oblohou rozkládá komplex bazénů a bazénků s teplotou mezi 36-42°C. Léčivá, horká voda v nich z vás doslova vycucne únavu z celého dne, týdne a možná i měsíce před tím. Lázně jsou na seznamu 10 nejlepších lázní světa a zaručí každému nezapomenutelný zážitek a nesmytelný zápach léčivé vody z vaší kůže a plavek:-)))


Rainbow Springs Kiwi Wildlife Park - druhý den dopoledne jsme se vydali do tohoto parku, založeném v roce 1929. Park je pokusem o zachování tradiční přírody Nového Zélandu počínaje obřími stromy, stromovými kapradinami, průzračně čisté říčky plné volně žijících ohromných pstruhů, voliér s místním ptactvem a také zatemněný výběh nejznámějšího nelétavého nočního ptáka NZ, Kiwi. Kdo chce, může si načepovat do lahví místní pramenitou stále tekoucí vodu a pak jít třeba krmit pstruhy!

Blue and Green Lakes - modré a zelené jezero nedaleko města Rotorua spolu těsně sousedí. V kopcích, obklopeni bujnou přírodou jsme tak na vlastní oči mohli porovnat barvu jejich zelených a modrých vod. Modré jezero je na seznamu 10 Nej prázdninových parků Nového Zélandu.


Hell's Gate & Wai Ora Spa - Pekelná Brána a lázně Wai Ora. Je nejaktivnější geotermální park Nového Zélandu. Kromě asi 2 hodinové procházky rozpálenou krajinou mezi vařícími se jezírky a bahny je lákadlem masáž a koupel v horkém geotermálním bahně. To jsme si pro tentokrát po slunném dni odpustili. Pekelná brána je trefnej název pro tohle místo. Když vám vysvitne sluníčko jako nám, tak se budete prakticky smažit ve vlastní šťávě. Vyprahlá rozpálená krajina, horká pára a extrémně ostré NZ sluníčko vám v tom lehce pomůže. Vřele doporučuji hlavně v létě - něco k pití a silnej opalovací krém, bude se hodit!

Rotorua má u mě 10 z 10 bodů, už jen pro to, že jsem nikdy nic podobného neviděl a také pro to, že toho má tolik co nabídnout. My jsme navštívili jen část z toho co Rotorua nabízí, a proto bych sem před odjezdem z NZ ještě jednou rád zajel!