Fotogalerie ZDE
Kdo si počká, ten se dočká. Toto pořekadlo platí i v našem případě. Po rekordní sněhové nadílce jsme se nemohli dočkat jara a výletů na okolní vrcholy. V celém národním parku Banff pomalu ale jistě mizí sníh (za zimu ho tu spadlo více jak 10 metrů) a s tím se i blíží poměrně krátká sezóna vysokohorské turistiky. Většina hor je i teď zasněžená, některé ani přes léto neroztajou, ale na některých se částečná sněhová pokrývka dostala na rozumnou hranici. Každým dnem se tak otevírají nové možnosti k výletům a bohatá nabídka treků všech náročností.
Mount Rundle s nadmořskou výškou 2949 metrů je pravděpodobně nejpopulárnější výšlap u Banffu a možná i v celém národním parku.
 |
| V pozadí hora Cascade |
Spolu s horou Cascade na druhé straně Banffu 2998 m.n.m tvoří klasickou dvojici populárních treků. Na Cascade si ještě budeme muset trochu počkat. Pořád je tam hromada sněhu a laviny.
Rundle má tu výhodu, že se do západního svahu opírá sluníčko a sníh tu taje rychleji. Celou zimu jsem se těšil na tenhle kopec a teď je to tady. Celodenní výlet s převýšením více jak 1570m je nám výzvou!
Vybavení máme kompletní. Stačí vybrat den volna kdy nebude pršet, foukat vítr a jde se. Trek začíná v údolí řeky Bow na golfovém hřišti pod hotelem Fairmont v Banffu. Několik prvních kilometrů je takové zahřívací kolo. Neustálý stoupák vede po pěkné cestě smrkovým lesem přes pár kamenných polí (zbytcích lavin), které lehce přejdeme stejně jako vymletá údolí, kterými ještě nedávno odlékala voda z rozmrzlého sněhu. Následuje ostřejší stoupák po zig-zag cestě. Ta se klikatí opakovaně z prava do leva a vynese nás o poznání výš. Tady se otevírají výhledy na Banff a horu Sulphur. Pokračujeme lesem. Oči máme otevřené dokořán, protože bychom se na cestě neradi potkali s medvědem. Pro jistotu máme na pásku slzáky na medvědy. Přicházíme k údolí jménem Central Gully. Toto údolí je výrazně větší než ty předešlé. Po bílých kamenech tady pořád odtéká křišťálově čistá voda z tajícího sněhu na vrcholu.
Central Gully je místo, kde po přelezení koryta končí hike (turistická chůze) a začíná scrambling (škrábání se nahoru). Teď konečně víme jaký je mezi těmito pojmy rozdíl. Na hike vám budou stačit nohy zatímco na scrambling se bez pomoci rukou neobejdete.
Vylézáme do prudkého kopce. Škrábeme se po vysokých obnažených schodech ze smrkových kořenů. Porost se postupně zmenšuje a čím výš se dostáváme i řídne. Spocení jsme jak koně, popadáme dech co se dá a rozjetej tep se nedá nijak zpomalit. Dokonce i když zastavujeme na přestávku na pití a na fotku, srdce bije jako o závod. Jediný rozdíl je, že se ještě víc potíme.
Výhled který se za námi otevřel za to však určitě stojí. Hora Sulphur je pod námi a okolo je moře zasněžených vrcholů hor Rockies. Pokračujeme dál. Začíná kamenitý výšlap po hřebenu jménem The Dragon's Back (Drakův hřbet) mezi dvěma 100 merů hlubokými údolími. Slunce pálí a my se před cestou nenamazali. Chyba! Ruce budou opálené přesně podle rukávu a hlava podle kšiltovky a slunečních brýlí... O uších a krku ani nemluvě.
S každým krokem k vrcholu se cesta zužuje a zdá se být prudší a prudší. Místy je okolo 2-3metrů široká, což je na Jíťu silný kafe. Nemá ráda výšky a rozhodla se na mě tady počkat. I tak se dostala do skvělých 2600 m.n.m. Nechávám si tu pár věcí a pokračuji směrem k vrcholu sám. Velké kameny, které mi sloužily jako schody blíž k vrcholu mizí a začíná štěrk se sněhem. Posledních 100 metrů převýšení se hrabu jenom v jemném štěrku. Tahle část je nejtěžší. Ze tří kroků na horu dva sjíždím dolů... Poslední kopec se tak asi ztrojnásobil a já výšlap asi třikrát vzdal a několikrát se donutil pokračovat. Teď to přece nevzdám!
Nakonec jsem se nahoru vyškrábal a po římse Rundlu se v hlubokém sněhu dostal k jeho vrcholu. Parádní výhled na zasněžené vrcholy ze všech světových stran, údolí řeky Bow, miniaturní jezero Minnewanka, město Banff. To je jen část toho co vidím.
Přímo z vrcholu Rundlu padá kolmá stěna přes 1,5km hluboko do údolí. Neopovažuji se fotit ve stoje. Radši sedím na zadku a říkám si. Jen ať se to tu se mnou neutrhne...:-) Zpět byla cesta o hodně jednodušší. Co jeden krok dolů, to se další dva kroky svezly ve štěrku. Nahoru jsem dřel jako mezek a dolů letěl jako o závod :-))
Celý výlet zabral 9,5 hodiny (od hotelu Fairmont-Rundle-Fairmont)
Převýšení bylo 1570metrů
Vypili jsme každý okolo 3litrů tekutin
Spálili se jak poprvé u moře...
....ale stálo to za to!!!
