Lenďa v Londýně a Dublinu

Naší poslední letošní návštěvou byla moje ségra Lenka. Cestu ledadlem zvládla na jedničku. Podle očekávání jsme hned po příletu vyrazily na nákupy do nedalekého blanchardstown shopping centra. Po vyčerpávajícím nakupování jsme si skočily na večeři do hotelu Park Plaza Tyrrelstown, kde pracuji. Ne, že by se mi po zaměstnavateli tolik stýskalo, ale mám zde 50% slevu a to se vyplatí :-)))

Druhý den jsme měly napilno. Po ranním budíčku, kde si moje sestřička nepřehodila čas a vstávala ve 4 místo 5 hodin ráno, jsme se vydaly opět na letiště. Na Londýnském letišti nás přivítal lehký déšť, který během dne přestal. V centru jsme podnikly naší osvedčenou sightseeing tour po nejlepších památkách, která obsahuje Buckingham palace, st. James park, Horse Guards Parade, Downing street číslo 10, Westminster Abbey, House of Parliament s Big Benem, Picadilly Circus, Harrods, Oxford streed a mnoho dalších.
Třetí páteční den jsme měly strávit s Grace a jet do Wicklow mountains. Bohužel Grace ve čtvrtek spadla z koně tak měla bolavé tělo a jet s náma na výlet nemohla. Tak jsme s Lenďou vyrazily do centra. Daly si obídek v naší oblíbené čínské restauraci a lítaly po nákupech. Ulovily jsme pár krásných kousků. Hlavně pro naše milované a nejbližší :-)
V sobotu, vzhledem ke krásnému počasí, jsme vyrazily na malou procházku po okolí. Musela jsem zajít do knihovny pro průvodce Paříže. Po odpolední obědovečeři jsme vyrazily opět do centra. Měla jsem pro ségru překvapení, které se mi podařilo udržet až do příjezdu na místo - Shelbourne park - psí závody. Závody se konají každý týden ve středu, čtvrtek a sobotu. Vsupné je 10 euro a minimální vsázka jsou 2 eura. Běhá se mezi 10 - 12 závody za večer. Jeden závod trvá přibližně půl minuty a mezi závody je 15 minutová přestávka na vyhlášení výsledků, upravení tratě a vyzvednutí vsazených penízků. Díky bohu jsme skoro každou přestávku strávili přávě vyzvedáváním vyhraných vsázek :-)
Poslední den jsem strávili s Pájou a Blažejem rybařením a příjemnou procházkou okolo jezera ve Wiklow mountains. Domu jsme přijeli okolo odpoledne a už jenom odpočívali, papkali a koukali na komedie.
V pondělí jsme potom všichni hromadně jeli na letiště, protože my s Pájou jsme letěli do Paříže a Lenka do Prahy. Všichni jsme v pořádku přežili let a užili si předchozích 5 dní.

MANCHESTER

Toto příjemné a sympatické město v regionu severo-západní Anglie jsme navštívili koncem září. Samotné město Manchester má necelých 440.000 obyvatel, oblast Velký Manchester pak dohromady s městem a přilehlými kraji má 2 240.000 obyvatel.
V minulosti město proslulo svou významnou rolí v průmyslové revoluci a textilním průmyslu. Kdo by neznal tradiční zde vyráběné "mandžestráky"!
Město působí na první pohled velmi poklidně a vyrovnaně. Především Vás, ale zaujme jeho pokroková, moderní tvář, propojená s historickým centrem zařazeným do seznamu památek UNESCO.
Vysoké bankovní budovy a business centra, nedaleko historického centra, moderní a historicky velmi cenné budovy vedle sebe, univerzitní a obchodní metropole, pozoruhodnost spletité sítě kanálů a mlýnů, ale hlavně sportovní velikán.
Tak nějak se dá popsat první dojem z Manchesteru. To vše z něho dělá jeden obrovský magnet na lidi, který do města každoročně přivede mnoho návštěv z celého světa.

Nás do města přitáhl také:-) Zejména to bylo na prohlídku druhého největšího fotbalového stadiónu Anglie, Old Trafford. Sídlo Manchester United. Do toho se při plné obsazenosti stadiónu vejde 76212 diváků.
K přenocování nám skvěle posloužil útulný a čistý hotel Old Trafford Lodge, přímo na kriketovém stejnojmeném stadiónu Old Trafford. Ten je vzdálen přibližně 15 min pěšky od fotbalového stadionu a je domovským hřištěm kriketového klubu Lancashire County Cricket Club.
Z hotelového pokoje byl tak perfektní výhled na hřiště, že jsme litovali toho, že zrovna nic nehrajou.
Na fotkách uvidíte proč...

7 dní v IRSKU

Na přelomu září a října, se na týden za mnou do Irska přiletěli podívat rodiče. Naplánovali jsme si pořádně nabytej program v podobě každodenního brzkého vstávání, cestování a samozřejmě poznávání mnoha zajímavých míst v Irsku i Anglii. A proto, že mám mraky fotek, tak jsem vám rozepsal každý den od příletu zvlášť a ke každému dni rozdělil i fotky.

První den: přílet do Dublinu

Přílet byl po poledni na letiště v Dublinu. Zůstala nám tak ještě polovina dne na kratší prohlídku města. Po lehkém odpočinku jsme vyrazili Dublin busem do city centra.

Konečná zastávka je těsně u O'Connell Street v ulici Parnell Street. To je hlavní ulice přímo ve středu města plná obchodů, kaváren, kin, butiků a v neposlední řadě kanceláří se službami pro veřejnost. Denně tudy proudí nejvíce lidí z celého Dublinu. Dala by se přirovnat k pražskému Václaváku.
Ve středu O'Connellky je umístěn Spire of Dublin, což je 120 metrů vysoký jehlan s průměrem u země 3 metry, a na špičce 15cm v nejvyšším bodě. Svou výškou je nejvyšším bodem široko daleko a slouží tak pro mnohé, jako orientační bod při brouzdání městem.
Najdeme zde i General Post Office(budova Irské hlavní pošty), před kterou se v roce 1916 na Velikonoční pondělí, odehrála bitva o nezávislost Irska. To do té doby bylo zcela pod Anglickou nadvládou. Tenkrát tu povstalo 2000 irských Republikánů vedených Pádrigem Pearsem a Jamesem Connollem proti angličanům. Mnoho lidí zemřelo a 13 povstalců včetně Connollyho bylo popraveno. Tento den byl klíčovým pro znovu osvobození Irska od Anglie.
Dále jsme pokračovali směrem k Irské národní bance, vedle které leží největší universita a kolej Dublinu, Trinity College. Krásný areál školy se pyšní mnoha jmény významných osobností, kteří školu navštěvovali. Byli to například Oscar Wilde, Jonathan Swift, Samuel Beckett (nositel Nobelovy ceny z literaturu), Ernest Walton (nositel Nobelovy ceny za Fyziku), a dalších. Navštívili jsme tu také velikou, historicky velmi cennou knihovnu plnou ručně psaných knih. Především nás ale zajímala stálá výstava kronik irské historie s nejznámější keltskou kronikou Book of Kells.
Z Trinity to už není daleko do St. Stephen's Green Parku a na Grafton Street, nejluxusnější ulici v Dublinu.
Ve finále dne jsme si prošli Temple Bar, ulici plnou perfektně opravených a namalovaných pivnic, restaurací a nočních klubů. Tato ulice je pravdě podobně nejoblíbenější v Dublinu právě pro její síť hospod všeho druhu. Dříve nebo později zde skončí každý, kdo se do Dublinu podívá :-)))

Druhý den: odlet do Londýna

Hned po příletu do Londýna jsme spěchali na střídání stráží před Buckinghamský palác, sídlo královny britského království. To se odehrává během letního času každý den od 11.30 a trvá přibližně jednu hodinu. Během zimního času se střídání odehrává "pouze" jednou za dva dny, taktéž od 11.30. Rozdíl je v tom, že v létě mají tradiční červeno-černé uniformy a v zimě šedivo-černé uniformy, což z daleka nevypadá tak působivě jako letní oblečení.

Od Buckinghamského paláce jsme si to namířili po Dianině stezce do St. James parku plného veverek a ptactva.
Dále jsme pokračovali na Horse Parade. Na tomto místě s velikým písčitým nádvořím, se odehrávají ukázkové představení jízdní gardy na koních.
Vedle Horse Parade je nejstřeženější ulice Londýna, Downing Street (sídlo premiéra).
A to už se nalézáme ve čtvrti Westminster u Westminsterského Opatství (tradičního místa korunovace a místa posledního odpočinku anglických panovníků) a Westminsterského paláce. Právě zde zasedá parlament. Součástí paláce je tak známý Big Ben, věžové hodiny. Okolo parlamentu protéká řeka Temže.
Za mostem naleznete aquarium a obří 135 metrů vysoké "ruské kolo" London Eye.
Poté jsme se přemístily metrem k téměř 1000 let staré pevnosti Tower of London, součásti britské královské moci a síly. Nechal ji vystavit Vilém Dobyvatel na ochranu Londýna a prosazení jeho síly.
U pevnosti se přes řeku Temži klene Tower Bridge zvedací most, pojmenovaný právě po pevnosti. Most byl vystaven podle návrhu Horace Jonese. Stavba začala roku 1886 a trvala 8 let.
Po proudu řeky kousek od mostu trvale kotví HMS Belfast (C35) lehký křižník podtřídy Edinburgh třídy Town britského válečného námořnictva – Royal Navy. Byl nejtěžším britským lehkým křižníkem, který se zapojil do bojů druhé světové války. V současné době slouží jako válečné muzeum.

Třetí den: Londýn a návrat do Dublinu

Druhý den v Londýně jsme šetřili sil a po snídani v hotelu jsme vyrazili metrem do stanice Mansion House, což je nejbližší zastávka u katedrály sv. Pavla - St. Paul's Cathedral. Tato katedrála je spolu s Westminsterským opatstvím na výsostném postavení církevních staveb. Po vatikánské bazilice Svatého Petra zaujímá druhé místo v žebříčku největších sakrálních staveb světa a její výrazná kopule výrazně vyčnívá nad střechami okolních domů. Na jejím místě, byl již v sedmém století postaven dřevěný kostelík. Od té doby byla katedrála mnohokrát přestavěna. Svůj kompletní vzhled změnila asi pětkrát. Z toho třikrát po rozsáhlých požárech v letech 962, 1087 a největším požárem nazvaným Great Fire of London (Velký londýnský požár) roku 2.9.1666.
Poslední zmiňovaný požár trval tři dny a spálil čtyři pětiny starého Londýna. Svojí poslední tvář získala od ambiciózního architekta Sira Christophera Wrena. Ten katedrálu po Velkém požáru navrhl a devět let poté začal se stavbou. Dokončena byla v roce 1710. Mimo jiné architekt za svůj život vzkřísil dalších více jak 50 církevních staveb. Sv.Pavel je stále aktivně využíván k bohoslužbám jak běžným, tak mimořádným a hostil i řadu celosvětově sledovaných událostí. Konal se zde pohřeb Winstona Churchilla, svatba prince Charlese a lady Diany či bohoslužby za oběti newyorských teroristických útoků.
Zbytek dne jsme zakončili procházkou po městě, nakupováním v jedné z nejdelších business ulic Londýna - Oxford Street protkanou obchody a dopravou zpět do Dublinu:)

Čtvrtý den: county Meath

Hned ráno jsem si vyzvedl auto z půjčovny, nabral jsem rodiče v Tyrrelstownu a vyrazili jsme se spolu podívat do kraje Meath. Rozkládá se severně od Dublinu a je to oblast nejvíce hojná na jak prehistorické tak i keltské památky v Irsku.

Prvním cílem byl kopec Hill of Slane, o kterém si můžete přečíst v mém starším článku. Druhým cílem byly 4000let staré hrobky Newgrange a Knowth.
Třetí místo kam jsme zajeli bylo bitevní pole Battle of Boyne nedaleko města Drogheda. 1.7.1690 se zde odehrála pro Irsko významná bitva. Dva roky před bitvou byl z trůnu sesazen katolický král Anglie, Jakub II. a nahrazen svou protestantskou dcerou Marií s jejím manželem Vilémem Oranžským. Za podpory irských katolíků se pak Jakub s Vilémem utkali právě v Oldbridge u řeky Boyne. Armáda francouzských hugenotů v přesile 11000 mužů pod vedením Viléma zde lehce rozdrtila 25 tisícovou nevycvičenou armádu francouzských a irských katolíků. Zajímavost je že v bitvě padlo jen kolem 1500 mužů a Irsko poté ztratilo na 3 století svoji svobodu.

Pátý den: cestou do Corku

Brzy ráno jsme vyjeli do Irska. Bylo deštivé počasí a my jen doufali, že se počasí umoudří. Vydali jsme se na jihozápad od Dublinu a tímto směrem i celý den pokračovali.

Po zdlouhavém průjezdu Dublinem se naráz ocitnete v bujně prorostlém okraji hor Wicklow. Po klikatých silničkách v kopcovité krajině Wicklow jedeme kolem vodopádu Glenmacnass směrem do Glendalough (irsky: Gleann Dá Loch, v překladu "Údolí dvou jezer"). Toto ledovcové údolí umístěné v centru pohoří Wicklow bylo proslaveno už v 6.st raného středověku, kdy zde sv.Kevin kněz, poustevník položil základy klášterní osady. Tato osada byla zničena roku 1398 anglickými vojsky. Válcovitá kamenná věž a kamenné domy však zůstaly dodnes. Věž sloužila v dobách ohrožení jako úkryt pro místní. V případě ohrožení se do ní lezlo po provazovém žebříku oknem. Věž proto nikdy neměla z bezpečnostních důvodů vchod. V okolí věže je velmi starý hřbitov, ruiny kláštera a malý kostelík.
Jihozápadně od Wicklow je město Carlow a u něj prehistorická stavba Brownshill Portal Tomb neboli vchodová hrobka Brownshill. Byla postavena jako pohřební místo prvními irskými farmáři, někdy mezi 4000-3000 tisíci lety př.n.l. Vchodovou hrobkou je nazývaná proto, protože pohřební komnata je ohraničena párem vysokých vchodových kamenů, na kterých je položen jeden ohromný kámen (capstone), dělajíc jakousi střechu. Tento capstone váží 150 tun a je pravě podobně největší v Evropě. V hrobce se nikdy nedělali vykopávky, proto se toho o této hrobce moc neví. V jiných portálových hrobkách však byly nalezeny ostatky spálených i nespálených lidských těl. Ty byly pohřbívány dohromady s keramickými nádobami, šípy, osobními artefakty jako byly kostěné jehly, kamenné korále a jiné.
Nedaleko od hrobky jsme se podívali do jeskyně Dunmore Cave, která se nachází 11 km severně od Kilkenny, vznikla před 300 mil. lety. Dříve se myslelo, že je to vstup do pekla, což s ohledem na vikingský masakr z roku 928 n.l. je tvrzení téměř přesné. Ženy společně s dětmi a pár starších lidí uprchli před nepřáteli do jeskyně. Ti je však následovali a zahájili mohutnou palbu, jejíž následkem byl dusivý kouř. Ti, kteří se objevili venku, byli rozsekáni, ostatní se udusili uvnitř jeskyně. Toto nepříliš přesvědčivé vyprávění bylo potvrzeno nálezem přes 40 ostatků dětí, žen a starších lidí ve 2. pol. 20.stol. Nachází se zde 7m vysoký krápník známý jako Market Gross. Stojí ve sněhobílé komoře nazývané Town Hall a dle legendy je to místo, kde byl zavražděn démon Luchtigen, pán krys a myší. Krápník je jediný z mnoha formací, které zde lze spatřit, rozdělený rovnoměrně mezi tři jeskyně a tucet komor. Všechny mají svá vlastní jména. Jeskyně byla domovem velké kolonie netopýrů. Nyní je zde pouze malá skupinka. Jedním z fascinujících rysů je šance vidět fosilizaci, kdy při rozšiřování vápencových formací je možno tu a tam zahlédnout kostry netopýřích předchůdců.
Rock of Cashel bylo naše další místo a zastávka na prohlídku. Rock of Cashel, také známý jako Cashel of the Kings, je hrad v kraji Tipperary v Irsku, 10 km severně od města a hradu Cahir.
Od roku 370 na místě dnešního hradu sídlili králové z Munsteru. Okolo roku 450 zde svatý Patrik pokřtil krále Aenguse. V roce 990 král Brian Boru hrad opevnil. Roku 1101 král Murtagh O'Brien daroval vápencovou skálu, na které hrad stojí církvi.
Nejstarší a nejvyšší částí hradního komplexu je kruhová věž přibližně z roku 1100. Je výborně zachovalá a vysoká 28 metrů. Nejcennější částí hradu je Cormacova kaple, vystavěná a vyzdobená v letech 1127 – 1134 v románském stylu. Částečná výzdoba se dochovala dodnes. V roce 1134 byla vysvěcena. Katedrála, vybudována mezi roky 1235 – 1270, je bez postranních lodí s křížovým půdorysem, se středovou věží a na západní straně ukončena masivním obytným hradem. Hall of the Vicars Choral byla vystavěna v 15. století. Dnes touto stavbou vcházejí návštěvníci do hradu. Velká bouře v roce 1847 hrad značně poničila. Na dohled hradu se nachází zříceniny opatství Hore Abbey vybudovaného roku 1266.
Cahir Castle vzdálen 10 km od Cashelu je jedním z největších hradů v Irsku. Nyní jej nalezneme v centru města Cahir. Navštívit jsme ho nestihli protože nám po páté zavřeli... Tak jsme si ho alespoň kolem dokola obešli a pokochali se z venku.
Z Cahiru jsme upalovali do Corku kam jsme chtěli dorazit za světla. Cork, druhé největší město Irska s největším přístavem v zemi a druhým největším letištěm. Rozkládá se na několika ostrovech těsně u ústí řeky do moře. Městem protéká řeka Lee. Jeho minulost sahá do 6st. kdy bylo založeno sv.Finbarrem. Od nepaměti město napadali Vikingové a neustále ho ničili. Později se město stalo důležitou obchodní spojkou se zeměmi Skandinávie.

Šestý den: západní pobřeží Irska

Drombeg Stone Circle, kamenný kruh, vzdáleně se podobající více známému Stonehenge v Anglii, je také nazýván Oltářem Druidů. Byl postaven v době železné mezi lety 150 př.n.l. a 130 n.l. Kruh je jednou z nejnavštěvovanějších prehistorických staveb Irska a skládá se ze 17 kamenů zasazených v kruhu. 30 metrů od kruhu se dříve nacházeli 2 kruhové chatrče, kdy v jedné byla jakási kuchyň. V té se vařilo pomocí rozpálených kamenů, které házeli do velikého hrnce. Až 350litrů vody uvařili za 15minut. Kuchyně se částečně dochovala dodnes.

Abychom nemuseli jet velikou obklikou přes Limerick okolo sto kilometrové zátoky, zkrátili jsme si cestu a přejeli jsme zátoku Shannon trajektem. Cesta trvala necelou hodinu a byla to příjemná, i když větrná chvilka odpočinku.
Den se pomalu krátil a nás tlačil čas. Bohužel jsme nestihli projet poloostrov Dingle. Byl v plánu, ale jak jsem zjistil, není možné vidět všechno... A to už si to upalujeme jako o závod na Moherské útesy.
Cliffs of Moher jsou vysoké od 120 metrů v (Hag's Head) do 214 metrů nad Atlantickým oceánem. Právě na nejvyšším místě útesů, stojí kruhovitá, kamenná, vyhlídková věž O'Brien's Tower. Nejvyšší a nejnižší místa útesů jsou od sebe vzdáleny asi 8km. Cliffy se pyšní jedním z nejhonosnějších výhledů v Irsku. Za jasného dne z nich spatříte od Aranských ostrovů v Galwayském zálivu, po kopce a údolí v Connemaře. Podloží cliffů je složeno z pískovce a břidlic. Zde je možné vidět, jak tu před 300.000.000 lety řeky utvářely jejich podloží.
Žije zde mnoho živočichů, z nichž převážná většina jsou ptáci. Jejich kolonie čítá okolo 30.000 jedinců z 29 živočišných druhů. Nejvýznamnější a nejvyhlášenější z nich je Papuchalk bělobradý. V útesech je také vybudován jakýsi podzemní systém chodeb, v nichž se můžete občerstvit, nakoupit suvenýry, shlédnout místní výstavu nebo si připlatit a za ošklivého počasí se z tepla turistického zázemí podívat na útesy prosklenou výlohou.
Vstupné na útesy je zdarma. Parkovné bylo 8eur.
Při odjezdu už byla téměř tma a nás čekalo posledních 270km domů do Dublinu.
Za celé 3 dny půjčení auta jsme najezdili téměř 1400km.

Sedmý den: Dublin a Guinness

Auto se nám podařilo vrátit bez škrábance a bez sebemenšího problému. To mi spadnul kámen ze srdce:-)))

A teď hurá na pivo do Guinnesse. Zakladatel Arthur Guinness se narodil v roce 1725 v Kildare. Vařit pivo se naučil od svého otce, který pracoval jako správce statku a součástí jeho práce bylo vaření piva pro dělníky. V roce 1759 podepsal nájemní smlouvu na 9000 let v St. James's Gate Brewery v Dublinu za roční nájemné 45 liber. Pivovar měl původně jen 4 akry a skoro žádné pivovarní vybavení. Arthurovi stačilo jen 10 let na to, aby začal vyvážet svoje pivo do Anglie navzdory silné anglické konkurenci. Arthur nejdříve vařil světlé pivo a v 70. letech 18. století začal vařit "porter" - nový tip tmavého piva. Porter se stal tak úspěšný, že roku 1799 s výrobou světlého piva přestal. Než v roce 1803 zemřel stačil vybudovat úspěšný pivovarnický podnik se slibným vývozním obchodem. Arthurova žena se jmenovala Olivia Whitmore a měl s ní 21 dětí. Pouze 10 z nich se dožilo dospělosti. Po jeho smrti převzal podnik syn Arthur Guinness II. Celkem 6 generací rodiny Guinnessů se přímo podílelo na řízení pivovaru. Arthur Guinness II rozvinul zahraniční obchod a v roce 1830 se St. James's Gate Brewery stal největším pivovarem v Irsku. V roce 1855 převzal podnik Arthurův syn Benjamin Lee Guinness. Obchodní značka černého piva GUINNESS® byla představena roku 1862. Benjaminovým nástupcem se stal jeho syn Edward Cecil. Za jeho vedení se pivovar stal největším pivovarem na světě. Na konci 19. století zaujímal pivovar rozlohu 60 akrů a ročně bylo prodáno 1.2 miliónů barelů. Edwardův pravnuk Benjamin se stal posledním členem Guinnessovi rodiny, který se podílel na vedení pivovaru. První reklamní kampaň byla zahájena v roce 1929. Od roku 1959 se vyrábí GUINNESS® Draught. První plechovkové pivo bylo naplněno v roce 1988. Nejvíc generálních oprav pivovarnického vybavení proběhlo ve 40. - 80. letech 20. století. Díky tomu se stal Guinness nejvyspělejším pivovarem na světě. První zámořský pivovar Guinness byl otevřen v roce 1936 a byl tak úspěšný, že ho následovaly další čtyři v Nigérii, Malajsii, Kamerunu a Ghaně. Díky licencím mohou sládkové vařit pivo Guinness i v jiných pivovarech ve světě. Koncem 20. století se pivo vařilo ve 40 zemích a prodávalo ve 150 zemích na světě. Dnes je po celém světě denně vytočeno 10 milionů piv. Dveře pivovaru se poprvé turistům otevřely na přelomu tisíciletí a mohou tak navštívit GUINNESS STOREHOUSE® osobně. Budova má představovat gigantickou sklenici piva začínající dole recepcí a konče nahoře v celo proskleném Gravitu Baru, který je nejvyšší vyhlídkou v Dublinu! Každý návštěvník si tu může v klidu vychutnat sklenici piva, které v rámci vstupného za malý ústřižek dostane :o)
Z Guinnesse jsme zamířili do centra na nejznámější a nejstarší Fish and Chips v Dublinu - Leo Burdock. Je to kus ryby obalený v těstíčku a smažený na tuku podávaný s domácími hranolky politými octem. Ten ocet dodnes nechápu jak Irům může na hranolkách chutnat. Proto si ho nikdy nedávám! Můj favorit je filet z uzeného Coda (treskovitá ryba vyskytující se v okolních chladnějších mořích).
Poslední den jsme zakončili večeří u mě v práci v PUBu The Thirsty Bull, kam jsem naše a Jíťu pozval na pořádnej T-bone steak z prvotřídního hovězího Hereford.

Halloween in The Thirsty Bull (V žíznivým bejkovi)

For opening photos gallery click on the picture.

Národní botanická zahrada v Dublinu - Glasnevin.

Zahrada byla otevřena v roce 1795 a je předním botanickým centrem Irska. Na jejím území se nachází několik litinových skleníků, které dal postavit architekt Richard Turner v letech 1843-1869. V zahradě nalezneme více než 20 000 druhů flóry, mezi nimiž vynikají bohaté sbírky kaktusů, orchideí nebo 30 metrů vysoká sekvoj.
V parku naleznete také mnoho veverek a některé z nich se dají krmit přímo z ruky. Toto tu však není povoleno, protože vás veverky mohou ošklivě pokousat!
V sousedství zahrady nalezneme Glasnevin Cementery, hřbitov, kde nalezlo odpočinek mnoho slavných osobností Irska například politici C. S. Parnell nebo Daniel O´Connell.

S Grace jiho-východním Irskem:)

Další výlet s naší kamarádkou a zároveň průvodkyní, jsme podnikli na jižní polovinu ostrova. Doslova to byly "counties" neboli kraje Wicklow, Carlow, Kilkenny a Tipperary. Nahlédnout do mapy krajů Irska můžete zde ->

V každém kraji si je z čeho vybrat. Jde jen o to kde a co...
Teď už víme že se nedá vidět všechno během krátké doby a je lepší si rozvrhnout výlet na menší oblasti a ty si podrobněji prohlédnout. O tom jsem se později přesvědčil ještě víc, když mě navštívili rodiče...
Teď už ale k samotným místům které jsme stihli:)

The Rock of Cashel
Rock of Cashel, také známý jako Cashel of the Kings, je hrad v kraji Tipperary v Irsku, 10 km severně od města a hradu Cahir.

Od roku 370 na místě dnešního hradu sídlili králové z Munsteru. Okolo roku 450 zde svatý Patrik pokřtil krále Aenguse. V roce 990 král Brian Boru hrad opevnil. Roku 1101 král Murtagh O'Brien daroval vápencovou skálu, na které hrad stojí církvi.
Nejstarší a nejvyšší částí hradního komplexu je Kruhová věž přibližně z roku 1100. Je výborně zachovalá a vysoká 28 metrů. Nejcennější částí hradu je Cormacova kaple, vystavěná a vyzdobená v letech 1127 – 1134 v románském stylu. Částečná výzdoba se dochovala dodnes. V roce 1134 byla vysvěcena. Katedrála, vybudována mezi roky 1235 – 1270, je bez postraních lodí s křížovým půdorysem, se středovou věží a na západní straně ukončena masivním obytným hradem.
Hall of the Vicars Choral byla vystavěna v 15. století. Dnes touto stavbou vcházejí návštěvníci do hradu. Velká bouře v roce 1847 hrad značně poničila. Na dohled hradu se nachází zříceniny opatství Hore Abbey vybudovaného roku 1266.

The Swiss Cottage

Swiss cottage byla vystavěna v roce 1810 pro Richarda a Emily Butlerovi, tedy rodinu, která byla vlastníkem i nedalekého hradu Cahir. Předpokládá se že autorem stavby byl John Nash známý především svými londýnskými stavbami jako jsou Regent's park či Brighton pavilon. Švýcarská chatka jak ji místní lidé pojmenovali, je pouhou přezdívkou. Mysleli si totiž že přesně takto to ve Švýcarsku vypadá.
Ve skutečnosti, ale můžeme stavbu zařadit mezi "Cottage Orné" tedy jako výstavní až rustikální budova, typická pro pitoreskní romantické hnutí pozdního 18.st podporující lidské souznění s přírodou, jednoduchý a prostý život. Tento trend se zrodil ve Francii, kdy si Marie Antoineta nechala ve Versailles vystavět celou farmu a převlečená za venkovaku si hrála na obyčejnou ženu z lidu.
Dům se má podobat co nejvíce přírodě a proto je přeplněn nepravidelnostmi...vlnitá došková střecha, okna, dveře i místnosti různých tvarů velikostí a na verandě sloupoví z kmenů stromů.
V letech 1985 - 1989 zde proběhla rozsáhlá rekonstrukce. Střecha byla pokrytá říčním rákosem a v roce 1999 byla přidána novější vrstva z elegantní žitné slámy.

Mitchelstown caves

Mitchelstownskou jeskyni v kraji Tipperary, objevil 3. května 1833, dělník jménem Michael Condon když mu během lámání vápence spadlo páčidlo malou štěrbinou do jeskyně. Nálezem se pochlubil přátelům a při svitu svíček jim jeskyni ukázal. Brzy se do jeskyně na jeho objev chtělo podívat mnoho lidí. Elektrika a cesty byly zbudovány v roce 1972. V tom samém roce byla jeskyně jako první v Irsku zpřístupněna veřejnosti. Vstupenky si návštěvníci i dnes kupují v rodinném domě pod jeskyněmi. Ten je od dob objevu i s jeskyní ve vlastnictví té samé objevitelské rodiny.

Brownshill Portal Tomb,

neboli vchodová hrobka Brownshill, v kraji Carlow východně od stejnojmeného města Carlow byla naším posledním cílem dne.
Byla postavena jako pohřební místo prvními Irskými farmáři, někdy mezi 4000-3000 tisíci lety př.n.l. Vchodovou hrobkou je nazývana proto, protože pohřební komnata je ohraničena párem vysokých vchodových kamenů na kterých je položen jeden ohromný kámen (capstone), dělajíc jakousi střechu. Tento capstone váží 150 tun a je pravěpodobně největší v Evropě.
V hrobce se nikdy nedělali vykopávky, proto se toho o této hrobce moc neví. V jiných portálových hrobkách však byly nalezeny ostatky spálených i nespálených lidských těl. Ty byly spalovány dohromady s keramickými nádobami, šípy, osobními artefakty jako byly kostěné jehly,kamenné korále a jiné.

Jak jsme vyrazili na ryby.

Rathbeggan Lakes. Areál se čtyřmi menšími jezery, severozápadně od Dublinu, přímo vybízí k parádnímu rybaření a odpočinku. Návnadu s vybavením k rybolovu, ať už jde o lov na položenou, na splávek (na ten jsme s Jíťou chytali) a nebo na mušku, vám poskytne někdo ve srubu u vstupu. Když vám vyhladoví, tak si můžete pronajmout gril a udělat si BBQ, třeba ze zrovna uloveného čerstvého pstruha.
Kromě toho si zde můžete zablbnout s airsoftem, nebo v aréně uzpůsobené k přestřelce s vodními zbraněmi. Dále si můžete půjčit šlapadlo, zahrát si sport, kterej jsem do teď neznal "golf frisbee", ale také zhlédnout představení s dravým ptactvem. Poté se běžte podívat na farmu domácích zvířátek. Uvidíte tady od koz, prasat, oslíků z toho jednoho čerstvě narozeného, až po volně pobíhající husy:) Nedaleko jezer jsou veliké zahrady, na kterých pěstují zeleninu, bylinky a jiné. Spousta záhonků s nadprůměrně velikou úrodou, slouží k tomu, aby jste se sem podívali a něco dozvěděli o zahrádce a práci na ní. Pokud se jedná o mě samotnýho, zahrádku mám nejraději, až když už je doma v lednici :-)) Pletí mám rád, pokud to není na rozloze větší než je květináč a o rytí ani nemluvě...

Tak už jen popřát pěkné počasí a máte před sebou skvěle strávený den!

Powerscourt Waterfall

Powerscourtský vodopád je vzdálen přibližně 6km od městečka Ennikerry v oblasti Wicklow. Naleznete ho v údolí v blízkosti kopce Great Sugar Loaf a svahů Djouce Mountain.
Se svými 121m (398ft.) je nejvyšším vodopádem Irska.
Tento vodopád je návštěvníky obdivován již více než 200 let. Jeho temně zrzavé vody padají do říčky Dargle river. (mj. Rezavou barvu vod ve Wicklow způsobuje specifické složení místní půdy). Pro svůj kaskádovitý vzhled a krásné okolí je vyhledávaným místem umělců, významných osobností, ale i široké veřejnosti s dětmi.
V areálu vodopádu se nachází mnoho vzrostlých vzácných stromů, palouky s posezením vyzívajíc k příjemnému poobědvání v přírodě, dále skutečně perfektně vybavené dětské hřiště a nechybí ani obstojné sociální zázemí.
Škoda jen že se sem nedostanete jinak než pěšky z Enniskerry a nebo autem.
Když vám ovšem vyjde počasí jako nám, tak si i tu procházku pěkně užijete :))

Glasgow - Skotsko

Jelikož jsme zase nakoupili hromadu letenek po Evropě, doslova levněji než tě vyjde jízdenka na hodinu a půl do Pražského metra, tak vám můžeme opět ukázat nové fotky z jiného zajímavého města.
Pro tentokrát je to Skotská metropole Glasgow. Se svými 620 000 obyvateli je největším a nejdůležitějším městem Skotska i když není městem hlavním. Tím je Edinburgh.
Pro zajímavost je to po Londýnu a Birminghamu třetí největší město Velké Británie.
Protékají jím 2 řeky - Clyde a Kelvin.
My jsme toto město navštívili ze zajímavosti a také proto, že se mu někdy říká metropole muzeí. To pro jeho rozmanitou nabídku prvotřídně vybavených muzeí. Můžete zde zhlédnout exponáty z celého světa. Od sarkofágů z Egypta, přes originály sošek bohů z celé Asie, až po sečné zbraně z bitev o nezávislost Skotska z dob Williama Wallace.
Všechna muzea jsou zde zdarma, ale je slušností jim hodit nějakej ten pěťák do předem připravených průhledných pokladnic.
V Glasgow nás překvapil až na centrum nebývalý klid a pohoda. Žádné davy lidí hrnoucí se ulicemi, jen sem tam někde někdo. A to ještě nepospíchal :))
Dohromady na nás Glasgow působil příjemně uvolněnou a klidnou atmosférou.
Doporučili bych ho všem, kdo si chce aktivně ale i pasivně odpočinout a užít si místní pohodu.

Great Sugar Loaf - Wicklow Mountains

Už na výletě do Powerscourt jsem si vyhlédl další výlet. Byl jím nedaleký kopec Great Sugar Loaf, který byl vidět snad ze všech koutů zámeckých zahrad...
Něco o něm:

Jeho špičatý tvar vyčnívající z okolní krajiny a zbarvení mu dali jméno, které v překladu znamená něco jako "Úžasná cukrová homole". Je znám také jako Big Sugar Loaf ("Velká cukrová homole"). Východně od něj, za rychlostní komunikací N11 vedoucí z Dublinu do Wicklow, se nachází jeho menší brácha Little Sugar Loaf. Great Sugar Loaf je vysoký 501 m.n.m. Jeho strmé svahy a izolovanost od ostatních kopců z něj dělají opticky vyšší kopec, než ve skutečnosti je. Jelikož se výška měří od moře a to je jen o pár kilometrů vedle, tak by to byl z pláže slušnej výšlap na špici... Velice často je díky jeho tvaru chybně označován za vulkán. Věděli jste, že Irsko žádný vulkán nemá?... Je to vlastně erozi odolávající usazený sediment z hlubokých moří z období Devonu.
O samotném výletě:
Do městečka Enniskerry jede Dublin bus č.44 z centra Dublinu. Z Enniskerry na vrchol mě čekalo přibližně 8km pěšky po místních silničkách. Pod kopcem jsem se nechal na správnou cestu k vrcholu navést od přátelského starousedlíka, který poblíž sekal trávu. Na parcelách u úpatí kopce, se mezi kamennými a přírodními ploty, pasou ovce. Ve vrchní části kopce, místní bohatě kvetoucí horská flora plynule přechází v kamenný vrchol bičovaný jak horským tak přímořským nárazovým větrem. Po ostrém výstupu kamenným svahem budete odměněni skutečně skvostným výhledem po širokém okolí. Uvidíte kus Dublinu, přístav Bray, velikou část pobřeží táhnoucí se na jih, hluboké údolí pod kopcem směrem k Little Sugar Loafu a také kopcovité pohoří Wicklow. Jedním slovem nádhera! Když nepočítám pohledy z alpských skoro"čtyřtisícovek", tak neznám moc lepších výhledů!!!
Cesta zpět:
Dolů jsem šel jižní, druhou cestou. Touto cestou sem proudí většina návštěvníků, kteří mohou nechat auto nedaleko pod kopcem a snadno se na vrchol vydat. Následně mě čekalo asi 12km z kopce k pláži v Greystones. Tam jsem si koupil zpáteční lístky na vlak DART do Dublinu. Poté jsem si šel bos namasírovat unavené nohy o jemný písek na písečné pláži označené Blue Flagem (vlajka značící prvotřídní pláže Irska) a brouzdnout se chladným mořem:) Vskutku zasloužená odměna!

Wicklow Mountains

Druhý den, hned po výletu do Powerscourt Estate, jsme se vydali do samotného pohoří Wicklow.

Poprvé jsme využili možnosti svézt se s poznávací cestovní kanceláří, která podniká celodenní výlety do pohoří. Tuto možnost jsme zvolili poté co jsme si propočítali všechny možné varianty výletu. Vlaky sem nejezdí, půjčení auta na jeden den je drahé a bloudit pěšky se nám tady taky nechtělo. Nehledě toho bychom skoro nic nestihly projít. Proto ta cestovka. Řidič nám dělal zároveň průvodce a ukázalo se že o těchto horách ví opravdu hodně a ne jako nějací průvodci co mluví jako knihy...
Z centra Dublinu jezdí cestovek několik, až na vyjímky téměř stejné trasy. My jsme si vybrali Day Tours, protože jako jedni z mála měli malý, velkými okny prosklený autobus. Cena byla také dobrá, 23euro na hlavu.
Start byl v 9 ráno z O'connell Street.
První zastávka byla v přístavu Bulloch Harbour Dalkey kam se sjíždějí rybáři z blízkého okolí a prodávají zde své úlovky.
Druhá zastávka už byla ve Wicklow v zrenovované budově vítajíc předem dohodnuté zákazníky na kafe a k možnosti si koupit nějakej ten suvenýr. U tohoto domu také protéká potok, nad kterým se tyčí zachovalý kamenný most Derrybawn Bridge z roku 1700.

Třetí zastávka, byla tou z mého pohledu nejočekávanější. Jednalo se o Glendalough (irsky: Gleann Dá Loch, v překladu "Údolí dvou jezer"). Toto ledovcové údolí umístěné v centru pohoří Wicklow bylo proslaveno už v 6.st raného středověku, kdy zde sv.Kevin kněz, poustevník položil základy klášterní osady. Tato osada byla zničena roku 1398 Anglickými vojsky. Válcovitá kamenná věž a kamenné domy však zůstaly dodnes. Věž sloužila v dobách ohrožení jako úkryt pro místní. V případě ohrožení se do ní lezlo po provazovém žebříku oknem. Věž proto nikdy neměla z bezpečnostních důvodů vchod. V okolí věže je velmi starý hřbitov, ruiny kláštera a malý kostelík. Na tomto místě, jsme dostali asi 2 hodiny času na prohlídku okolí, dost na procházku kolem jednoho ze dvou jezer v mohutném údolí.

Čtvrtá zastávka, 5 minut od Glendalough, byla určena na jídlo a občerstvení v malinké vesničce plné restaurací a shopů pro turisty.
Pátá zastávka byla u úzké silnice nad ohromným pozvolně padajícím vodopádem Glenmacnass Waterfall.
Šesté místo, které jsme navštívili byl Sally Gap. Je to jakési horské sedlo s typickou krajinou, vzácnou květenou a širokým výhledem po okolí. V této oblasti se vyskytuje mnoho Lišek. My jsme však žádnou neviděli.

Sedmá a poslední zastávka, byla vysoko nad jezerem Lough Tay. Jezero leží ve skalnatém údolí. I ze zhora je vidět tmavě hnědě zbarvená voda v něm a proto se mu říká, že je to největší pinta Guinnesse v Irsku. V tomto krásném údolí u jezera, se natáčeli i scény z filmu Statečné srdce, ps.I love you a Excalibur.

Celý výlet bych ohodnotil na výbornou. Nenadřete se, podíváte se na hodně míst, dobře se najíte a ještě se od průvodce dozvíte spoustu zajímavostí o této krajině, kterých by jste si pravdě podobně vůbec nevšimli. Možná jsem čekal od Wicklow trochu více. To je však tím, že každý o Wicklow hodně mluví (nej,nej,nej...). Kdybych mohl porovnávat, přirovnal bych to naší Šumavě. Kopcovitý terén plný dech beroucích míst a parádní místo pro aktivní i pasivní odpočinek.

Zámek Powerscourt Estate a jeho honosné zahrady.

Powerscourt Estate, leží v blízkosti městečka Enniskerry jižně od Dublinu v kraji Wicklow. Je znám především jeho zahradami a zámkem na pomezí hor Wicklow, rozprostírající se na ploše 19ha.
Zámek - Vznik budovy se datuje do 13.st, kdy na místě zámku stál hrad. Ten byl v průběhu let 1731 až 1741 ve velkém přestavěn Německým architektem Richardem Casselsem. Na rozdíl od jeho stylu tvorby pošmurných a šedivých staveb Richard vystavil "vzdušný zámek" s dvěma věžemi, tak jak by ho John Vanbrugh (anglický architekt a dramatik) chtěl. To proto je budova na vrcholu kopce nad údolím s nádherným výhledem do kopcovitého terénu Wicklow. Zámek však v roce 1974 lehl popelem a v roce 1996 byly trosky zámku zrenovovány do dnešní podoby.
Zámek a zahrady - Když bylo Mervynovy Wingfieldovy v roce 1844 8 let, zdědil v Irsku 200km2 pozemků zahrnujíc taktéž Powerscourt Estate. Po završení 21 let začal rozsáhlou obnovu zámku a začal tvořit nové zahrady. Stavbou zahrad byl inspirován po návštěvě paláce Versailles, paláce Shönbrunn v blízkosti Vídně a zámkem Schwetzingen u Heidelbergu. Zahrady byly budovány 20 let do roku 1880. Dnes je zámek se zahradami majetkem rodiny Slazengerů. Hlavními atrakcemi jsou kamenná věž Valley, Japonské zahrady, sochy okřídlených koní, jezero s Tritonem, hřbitov pro zvířátka, obezděné zahrady, brána Bamberg a Italské zahrady.
Vodopád - Přibližně 8km od zahrad, můžete také navštívit 121m vysoký vodopád Powerscourt Waterfall, který je nejvyšším v Irsku.

La Seyne-sur Mer::::::----> France

Francie,
země "Galského kohouta",
místo kam jsme si vyrazili na pár dní koncem května odpočinout a nabrat nových sil zpět do Dublinu.
Konkrétně to bylo malé, prosluněné město La Seyne-sur Mer, kde jsme měli zajištěné bydlení u naší francouzské kamarádky Florie. Toto městečko leží téměř uprostřed Azurového pobřeží Středozemního moře a je těsně propojeno s velikým městem Toulon.
Toulone leží na jedné straně veliké zátoky, mezi městy Marseile, St. Tropez, Canes a Nice.
Jeho poloha a umístění, ho předem předurčily k největšímu kotvišti francouzské vojenké flotily ve středozemním moři. Všude kolem zátočiny je připraveno dost malých, ale i velkých válečných lodí včetně ohromné letadlové lodě na to, aby vám běhal mráz po zádech, při pouhém pomyšlení na nějaký válečný konflikt...
Samozřejmně tady neuvidíte jen válečné loďstvo, ale také jachty pohádkově zazobaných pracháčů, až po megatrajekty odplouvající na Korsiku a Sardinii.
A jak to tak bývá, ani jeden z nás nechtěl ležet celej den na pláži a opalovat se, i když by to šlo... Počasí nám přálo, bylo krásně teplo, tak jsme mohli procestovat vlakem TGV velkou část Azurového pobřeží.

Míra v Dublinu

Je to tady a vkládáme pro všechny nové fotky.
Zadařilo se nám při koupi letenek do Dublinu pro bráchu Míru a tím pádem mu už nic nebránilo v cestě do Irska za námi na prodloužené volno:)) Trochu jsem se o něj bál, aby se na letišti neztratil. Jeho vybavenost angličtinou nebyla nijaká. Jak se později ukázalo, jeho schopnost dorozumět se a dokonce si i bez AJ pokecat, mu nedělá žádnej problém! Má vyřídilku a nebojí se jít do všeho po hlavě, takže se bez zpoždění dostal až k nám do Tyrrelstownu. Pojďte se tedy podívat jak se tady Míra měl a kde všude se byl podívat:)

St. Patrik's Day

Den svatého Patrika je svátek, který se slaví na počest svatého Patrika - patrona Irska. Datum konání je 17. března. Tento svátek je slaven v mnoha zemích. Ne však v každé zemi je tento den státním svátkem jako v Irsku.
Původně byl den svatého Patrika slaven jak náboženský svátek. Od roku 1903 se stal státním svátkem.
V tento den se všichni lidé oblékají do zeleného oblečení, pije se irké pivo, jí se irské pokrmy a vše je spojeno s parade ( něco jako karneval v Rio de Janeiru), která se poprvé konala v roce 1931 v Dublinu. Nejenom oblečení je zelené, ale i zmiňované pokrmy a pivo jsou zbarveny na zeleno.

Výlet na západní pobřeží Irska

Zvětšit mapu

Píšeme vám další obsáhlý článek z našeho dvoudenního výletu. Je rozdělený na devět částí, aby bylo čtení srozumitelnější. Co článek, to zajímavá zastávka.
Nejen podle nás je to nejpozoruhodnější a zároveň nejmalebnější kraj Irska- Burren (irsky: An Bhoirrean - „skalnatá země“).
Tato krasová oblast se nachází na západním pobřeží Irska v hrabství Clare. Na první pohled pustý a nehostinný kraj se vyznačuje rozpraskaným vápencovým povrchem připomínající měsíční krajinu. Rozkládá se zhruba na 250 km², z toho je 15 km² irským národním parkem.
Za svůj vzhled vděčí Burren pohybu ledovců. Poslední zalednění se zde vyskytlo docela nedávno - před 10 až 15 tisíci lety. Když se ledovec pohyboval, strhl s sebou většinu zeminy. Obnažený vápenec byl vystaven vnějším vlivům a tak docházelo k erozi a začaly vznikat typické kamenné chodníky v takové podobě, jak je můžeme vidět dnes. Vápenec se však působením počasí mění dál.
To bychom ale trochu předbíhali:
Výlet jsme naplánovali již podruhé s půjčeným autem od společnosti Enterpise, na počest příjezdu našich srdcových kamarádů Lukyho a Haničky.
Jako poprvé i teď nám půjčili úplně nové auto, tentokrát Opela Astru.
Když mi dali od něj klíčky do ruky, jen jsem si řekl "hlavně to nešrábni voe..."
To by mě přišlo draho, jelikož jsme nepřipláceli za pojištění...
Nejzajímavější místa z výletu, jsou rozepsána dále v každém článku jednotlivě.

První zastávka -Tullamore DEW

První zastávkou po výjezdu z Dublinu, bylo asi po 100 km město Tullamore.
Přesněji Herritage centrum (jakési muzeum) v něm.
Kdo by neznal světoznámou whisku Tullamore DEW.
Málokdo však ví, že se zde také vyrábí lahodný likér slazený medem Irish Mist liqueur.
Něco z historie:
-Vše začalo v roce 1829, kdy destilérii v Tullamore založil Michael Molloy.
-V roce 1857 společnost zdědil jeho synovec Bernard Daly. Ten společnost přejmenoval na B. Daly Destillery.
-V roce 1862 ve věku 14-ti let opustil Daniel Edmont Williams farmu svého otce a začal pracovat v destilérii B. Daly.
-Roku 1887 destilérii přenechal Bernard Daly svému synovy kapitánu Bernardu Dalymu. K nelibosti svého otce však neměl o destilérský bussines zájem. Jeho vášní byly koně a polo.
-To umožnilo Danielu Edmontu Williamsovy převzít jeho pozici a kompletní kontrolu nad podnikem.
-V jeho 25 letech se tak stal generálním ředitelem destilérie Tullamore .
V této době nastaly veliké změny.
Destilérie byla přejmenována na Tullamore D.E.W. podle Danielových iniciálů,
a dostála největšího historického rozkvětu a růstu této společnosti.
Tenkrát se jméno Tullamore D.E.W. stalo světoznámým.
Budova v které je dnes celá výstava s minikinem a stylovým Tullamore D.E.W barem, sloužila v minulosti úplně jinak.
Právě z této budovy, byly všechny láhve Tullamore D.E.W. a Irish Mist Liqueur exportovány po Grand kanálu přes Dublin do celého světa.

Druhá a třetí zastávka - Kilkeedy a Fahee North

Další zastávkou už bylo první rozlehlé kamenné pole Kilkeedy v Burrenu u jezera Lough Bunny.

Šedivé kameny v něm přesně barevně ladily se zamračeným nebem a deštivovětrným počasím.
Počasí že by ani psa nevyhnal...
Cestou Burrenem se nám všechny vrcholy a kamenné kopce schovávali v mracích.
Štěstí se na nás usmálo na vyhlídce u kopce Fahee North, kde se oblačnost zvedla a ukázalo se jeho široké okolí. Od té doby se počasí lehce udobřilo a přestal padat pověstnej, otravnej, irskej jemnej déšť. Je to něco mezi mrholením a poprcháváním, což v kombinaci s větrem znemožňuje focení. Věčně máte miniaturní kapky na objektivu.

Čtvrtá zastávka - Parfumérie v Burrenu Carron

Následující místo, které chtěly vidět hlavně holky, byla menší soukromá výrobna parfémů Carron. Nachází se v krásném kamenitém údolí v centru Burrenu. Vstupné je zdarma a paní parfémářka vám v kině po příjezdu pustí desetiminutový snímek o Burrenu a jeho květeně. Parfémy jsou vyráběny výlučně z rostlin zde nasbíraných a v místním skleníku vypěstovaných. Po filmu si zde můžete očichat místní produkty a značně předražené voňavky zakoupit. Ještě že nám ta ženská uvnitř nerozumněla... Něco vonělo pěkně a jiné pěkně hnusně. To jsme dokázali barvitě okomentovat:)

Pátá zastávka - Poulnabrone (portálová hrobka)

Po bloudění v Burrenu, mezi všudepřítomnýmy bludnýmy kameny, nám byl odměnou dolmen Poulnabrone.

Kamenná portálová hrobka, která je jednou z nejstarších památek lidské působnosti v této oblasti.
Hrobka byla postavena v dobách okolo pravěku a nové doby kamenné(tj.4200-2900 př.n.l.).
V této době sloužila k pohřbívání lidí. O tisíc let později, v době bronzové, zde byly pohřbívány také nově narozené děti. Ty však nebyly pohřbeny uvnitř, nýbrž venku mimo hrobku jak ukázaly místní výzkumy. Hrobka byla také využívána k různým rituálům a ceremoniím.

Šestá zastávka - Oranmore

Poslední úkol dne, byl najít hotel. Nachází se kousek od Galway v městečku Oranmore. To jsme večer po ubytování celé prošli. Nakoupili jsme dobroty v podobě sáčkových instantních pokrmů a uspořádali s rychlovarnou konvicí vynikající hostinu:))
Druhý den ráno po výborné, vydatné irské snídani jsme se vydali do samotného Galway.

Sedmá zastávka - Galway

Dodnes se v okolí Galway (irsky: Gaillimh, aneb An Gaillimh) mluví také starou gaelštinou neboli irštinou.
Irská vláda vydává veliké peníze na podporu tohoto jazyka, aby úplně nezanikl.
Víceméně veškeré dopravní značení v Irsku je psáno gaelikem a anglicky.
I ve školách se stará gaelština povinně vyučuje.
Galway se svými 70 000 obyvateli je třetím největším městem Irska. Nalézá se v západoirské provincii Connacht. Protéká jím řeka Corrib, která se vlévá do Atlantického oceánu.V irštině je označováno také jako Cathair na Gaillimhe („Město Galway“).
Drobné ulice a uličky plné barevně malovaných obchůdků, krásně zdobených městských domů a sem tam i domů se slaměnými střechami, na vás bude působit jako z pohádky.
Tradiční hodnoty Irska jsou zde vidět a cítit doslova na každém rohu.
V centru má bronzový pomník Oscar a Eduard Wilde.
Galway je jakési centrum studentů. Na místních dvou universitách jich studuje 15 000.
V minulosti zde velmi často pobýval i Kryštof Kolumbus se svou flotilou.
Krátkou návštěvu města jsme si pěkně i přes krupobití a pořádnou zimu užili.

Osmá zastávka - Cllifs of Moher

Z Galway jsme už zamíříli přes města Kinvarru a Ballyvaghan k tolik vytouženým Cliffs of Moher neboli Moherským útesům. Od Galway jsou vzdáleny necelých 50km směrem na jiho-západ.
Cestou jsme se modlili za pěkné počasí, protože bylo opět zamračeno, zima a po předchozím krupobití v Galway to vypadalo na prd.
U Moherských útesů je víc než cokoli jiného, důležitý výhled a to bez pěkného počasí prostě nejde.
Na západní straně Irska je většinu dní v roce pořádně větrno, podmračeno a mlhavo.
Od Atlantiku sem fouká silný vítr a přináší nevyzpitatelné počasí. Ne každému se podaří zhlédnout útesy v celé své kráse.
My klikaři jsme měli zase velkou kliku. Necelých 10km od Moherů se mraky jako zázrakem zcela protrhaly a nás čekalo ač velice větrné a chladné, tak slunečné počasí!!!
To se ale už podívejte sami na fotkách v galerii...
Něco o útesech:
Moherské útesy jsou vysoké od 120 metrů v(Hag's Head) do 214 metrů nad Atlantickým oceánem. Právě na nejvyšším místě útesů, stojí kruhovitá, kamenná, vyhlídková věž O'Brien's Tower. Nejvyšší a nejnižší místa útesů jsou od sebe vzdáleny asi 8km.
Cliffy se pyšní jedním z nejhonosnějších výhledů v Irsku. Za jasného dne z nich spatříte od Aranských ostrovů v Galwayském zálivu, po kopce a údolí v Connemaře.
Podloží cliffů je složeno z pískovce a břidlic. Zde je možné vidět, jak tu před 300.000.000 lety řeky utvářely jejich podloží.
Žije zde mnoho živočichů, z nihž převážná většina jsou ptáci. Jejich kolonie čítá okolo 30.000 jedinců z 29 živočišných druhů. Nejvýznamější a nejvyhlášenější z nich je Papuchalk bělobradý.
V útesech je také vybudován jakýsi podzemní systém chodeb, v nihž se můžete občerstvit, nakoupit suvenýry, shlédnout místní výstavu nebo si připlatit a za ošklivého počasí se z tepla turistického zázemí podívat na útesy prosklenou výlohou.
Vstupné na útesy je zdarma. Parkovné bylo 8eur.

Devátá a poslední zastávka - Aillwee Cave (jeskyně)

Poslední místo, kam jsme zavítali, byla jeskyně Aillwee Cave.
Její jméno je odvozeno z irštiny Aill Bhuí, což znamená žluté útesy.
Stáří jeskyně je odhadnuto na 2.000.000 let.
Jeskyni objevil až farmář Jack McGann v roce 1940. Ten následoval svého psa pronásledujícího zajíce.
Farmář si nechal tajemství o nálezu jeskyně u sebe a nikomu o něm 34 let neřekl.
Sdělil to až v roce 1974. O dva roky později byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti.
Její zajímavostí jsou zde nalezené ostatky vyhynulého irského medvěda, podzemní řeka a vodopád.
Podzemní labirint má něco přes jeden kilometr.
A to je zhruba vše nejzajímavější z našeho výletu. Nutno jen podotknouti, že se auto i s námi vrátilo bez škrábance a včas.
Cena výletu: nevyčíslitelná!!!

Birmingham

Stejně jako do Londýna a Liverpoolu i sem do Birminghamu jsme letěli za bezkonkurenčně nízkou cenu. Jo když se zadaří tak se zadaří:)

Birmingham, industriání město v samém středu Velké Británie, hned po Londýnu druhé nejvýznamější město Anglie. Žije tady podle odhadu něco kolem jednoho milionu obyvatel.

Jelikož Birmingham není městem u moře, přístav by jste tady hledali marně. Zato je město protkáno hustou sítí splavních kanálů, které byly v minulosti využívány v průmyslu. Dnes je můžete navštívit jako turisté a svézt se na dlouhých úzkých lodích vedených lodivodem. Uvidíte spoustu zdymadel, říčních křižovatek a samozřejmě město z jiného úhlu. Uměle vybudované kanály mají dohromady 60km. Říká se, že jsou delší než síť kanálů v Benátkách 41km. Rozdíl je v tom, že v Benátkách se nejedná o umělé kanály a jsou zaplavované jiným způsobem.

Ačkoliv jsme Birmingham navštívili v pořadí jako druhé město ze tří, píšeme o něm jako o třetím.

A to z čistě jednoduchého důvodu. Ani jednomu se nám nechtělo psát o městě, kde vlastně kromě kanálů, napůl rozpadlých továren a nákupních středisek nic není.

Jako tradičně jsme si vyzvedli plánky města v infocentru v centru, čímž se nám dostala do rukou zajímavá mapa navštíveníhodných míst Birminghamu. Jednalo se o pár památek, dále pak významných ulic a cest lemujících zrenovované kanály.

Jsou to :
1) Council House - nejhonosnější budova na náměstí Victorie
2) Former Head Post Office - pošta postavená v renesančním slohu
3) Town Hall - budova postavena na způsob římského fóra
4) Museum and Art Gallery - galerie umění
5) St Philip's Cathedral - postavena roku 1715
6) Baskerville House and Hall of Memory - bílá kopulovitá budova obklopena čtyřmi bronzovými sochami
7) Repertory Theatre - divadlo v prosklené budově
8) Icon Gallery- postavena 1877
9) Brindleyplace Square - moderní budova s atriem
10) The Argent Centre - postaveno roku 1863 na výrobu zlatých tužek a propisek
11) St Paul's Church - postaveno 1777-9
12) St Chad's Cathedral - červená katedrála postavena roku 1839
13) Victoria Law Courts - nádherná celočervená budova 1887-1891
14) Rotunda - moderní výšková budova válcovitého tvaru
15) St Martin's Church - první zmínky z 12.st, přestavěn 1873-5
16) Bennetts - budova využívána bankou of England
17) 122 and 124 Colmore Row - budovy mnoha stylů
18) The Exchange - populární budova potavena pro národní telefonní společnost roku 1896
19) The Birmingham Institute of Art and Design - institut umění a designu
Návštěva památek je rozdělená do 2 okruhů. Ten delší budete mít zhruba za tři hodiny za sebou.

Shopping:
Do Birminghamu se však nejezdí jen historií. To nejdůležitější co ve městě najdete, a je jeho hnací silou kromě všudepřítomných chátrajících průmyslových a továrních hal je Birminghamské obchodní zázemí. Celý střed města je plný nejrůznějších obchůdků, obchodů, trhů, velikánských zastřešených tržnic, až po největší obchodní střediska. Ty jsou provázána chodbami a všelijakýmy tunely. Nikdy nevíte kde zrovna vylezete. Nejznámější shopping centrum Bull Ring bylo navrženo a postaveno podle předlohy Jana Kaplického našeho nejznámějšího a nejkontroverznějšího architekta. Toho až soudy a blbost české vlády dostaly do hrobu.
Hudba:
Birmingham je silně provázán s hudbou, významnýmy kapelami a hudebníky jako jsou metaloví Judas Priest, Black Sabbath, Ozzy Osbourne. I zakládající členové Led Zeppelin, Robert Plant a John Bonham jsou z Birminghamu. V průběhu celého roku se tu pořadájí koncerty z nihž největší probíhají v létě. Také největší jazzový koncert v Anglii se pořádá zde v Birminghamu.
Náboženství:
Birmingam se nám vryl do paměti jako Mecca ortodoxních muslimů. Jsou všude a je jich tady opravdu hodně. Je jich tu víc než jsme viděli kdekoliv jinde... Toto město není jen o muslimech, je vlastně takovou multikulturní směskou. Potkáte tu od asiatů, indů, černochů všech odstínů až po lidi z blízského východu. Výjimkou vám nebude ani řidič autobusu s dlouhým vousem v klasickém indickém turbanu:-)

Liverpool město THE BEATLES

Do Liverpoolu jsme odlétali v úterý 24. února v 7:45. Tak si asi všichni dokážete představit, jak jsme ráno kolem 7 na letišti vypadali. Letadlo bylo překvapivě docela plné a let pohodový. Kolem půl deváté jsme přistáli na letišti Johna Lennona. Z letiště je to asi půl hodiny autobusem do city centra Liverpoolu.
Jelikož jsme si předem nějak nezjišťovali informace o dopravě a o památkách v centru, tak jsme nastoupili do prvního autobusu s nápisem City Center a doufali, že poznáme kde vystoupit. Byli jsme ale tak zmožení z letu, že jsme v buse oba dva usnuli. Asi intuitivně jsme se najednou oba dva probudili a usoudili, že je čas vystoupit. Zastávka byla u obchodu Tesco, což se nám hodilo a hned jsme si šli koupit několik Redbullů a snídani. V Tescu jsme se také zeptali obsluhy, kde je nejbližší informační centrum a vydali jsme se pro mapy a informační letáky.
Po úspěšném lovu letáků a mapy jsme se vydali do Albertova doku. Albertův dok je první uzavřený dok postavený z nehořlavého materiálu a první stavba ve Velké Británii vybudována pouze z litiny, cihel a kamene. Je sídlem muzea The Beatles, muzea otroctví, Mersayside Maritime muzea, muzea Liverpoolu, Tate Liverpool a spousty kavárniček. Kromě muzea The Beatles, který stojí 8 euro pro studenty, jsou všechna kulturní zařízení zadarmo. K našemu překvapení jsme se v námořním muzeu dozvěděli, že Titanic byl registrovaný v Liverpoolu. Člověk se pořád učí...
Vedle Albertova doku se nachází oblast Pier Head "Tři grácie" Liverpoolu - Royal Liver building, Cunard building a budova ředitelství Liverpoolského přístavu. Po skoro 5 hodinách strávených v Albertově doku jsme se vydali do samotného centra Liverpoolu a šli si trochu zashoppingovat. Hlavním cílem odpoledne byla Mathew street a Cavern klub, kde The Beatles začínali a strávili svoje nejlepší hudební léta. Kolem sedmé hodiny už jsme byli docela unavení a tak jsme se vydali hledat náš apartmán. Když jsme dorazili na avízovanou adresu, marně jsme se snažili najít nějakou recepci nebo zvonek na koho se obrátit. Náhodou šla okolo mladá holčina tak jsme se jí zeptali, jak to tady funguje. Bylo nám vysvětleno, že to jsou soukromé apartmány, které jsou pronajímány. Takže každý byt má jiného majitele a poradila nám zavolat na číslo, které bylo uvedeno u čísla rezervace. Naštěstí kancelář, kde byly klíče k vyzvednutí byla asi 10 minut chůze. Po vyzvednutí klíčů nás čekalo obrovské překvapení. Apartmán byl překrásnej. To se sami můžete přesvědčit, když se podíváte do galerie fotografií. Po ubytování jsme se vypravili do nejbližšího supermarketu pro nějaké to pivko něco k večeři a snídani.
Druhý den už jsme měli jasno, co navštívíme. Naše první kroky směřovali do Liverpoolské katedrály. Katedrálu lemují zahrady svatého Jamese. Ty jsme s Pájou shledali jako nejstrašidelnější místo v Anglii. Zahrady jsou lemované místo plotem náhrobními kameny. V centru zahrad se nachází jediný přežívající lečivý pramen Liverpoolu. Takže pokud máte problémy se žaludkem, nervovým ústrojím nebo očima neváhejte navštívít pramen Chalybeate. Vstupné do katedrály je opět zdarma. Jediné, co se muselo platit, byl vstup do věže katedrály. Snažila jsem se vyjít na věž také, ale v desátém patře, kde výtah už nepokračoval, jsem se zasekla a nemohla se hnout. Takže krásu Liverpoolu z ptačí perspektivy si užil zase jenom Pája a já trčela před dveřma výtahu :-(. Základní kámen katedrály byl položen roku 1904 a první dokončenou částí byla v roce 1910 kaple. Katedrála byla díky druhé světové válce dokončena až roku 1978. Věž katedrály je vysoká 101 metrů a je jednou z největších a nejvyšších na světě Zvony umístěné ve věži ve výšce 66 metrů jsou největšímy zvony na světě. Ve zvonici je celkem 13 zvonů a největší zvon "Velký Jiří" váží neuvěřitelných 14 tun.
Poté jsme jeli metrem pod řekou Mersey, která rozděluje Liverpool na dvě části, na výstavu válečné ponorky U-534. Ponorka byla postavena roku 1942 v Hamburku a nenávratně potopena v roce 1945 v Kattegatu mezi Dánskem a Švédskem. Nazpátek do centra Liverpoolu jsme jeli Merseyským trajektem. Sice trochu okružní jízda, ale pohled na Liverpool z řeky byl ještě hezčí. Poté jsme celý hladoví hledali nějakou restauraci, kde bychom se dobře a levně najedli. Nakonec zvítězil Subway a naše nejoblíbenější bageta s italskými masovými kuličkami. Moc doporučujeme :-) Poslední hodinu v Liverpoolu jsme již tradičně strávili nakupováním v TK Maxu. Obchod velkých značek za malé ceny :-) Nakonec následovala cesta na letiště a čekání na poslední letadlo dne, které letělo ve 21:40. Liverpool můžeme všem jen doporučit. Velká kvalita za malou cenu.....

London- informace/zajímavosti

Londýn

O Londýně se nemá cenu nijak rozepisovat, bylo by to totiž na hodně dlouho. Ti, kdo se chtějí něco dozvědět o tomto městě, najdou spoustu informací po kliknutí na nadpis článku. Každopádně vás ale nemůžeme obrat o pár vlastních postřehů a poznatků z jednoho, podle nás, nejkrásnějších a nejzajímavějších měst co jsme zatím viděli...
Po příletu na letiště Gatwick (jedno ze čtyř letišť na předměstí Londýna, asi 40km od centra) jsme sedli do vlaku-nejlevnějšího spojení odtud, který nás odvezl až na zastávku London Bridge. Vlak byl přesný na minutu! (První +). Doprava je v Londýně skutečně, jak se říká, perfektní. Dostanete se skoro kam chcete - všude vede nějaká dráha metra DLR - Docklands Light Railway. Je jí dokonale podetkáno celé podzemí Londýna. (Druhé +). Mimo jiné se můžete dopravovat:
- "double-deckery" patrovými červenými autobusy,
- legendárními černými taxíky ("cabbie"), které dnes již všechny nejsou tak černé jako dříve, ale jsou celé polepené nejrůznějšími reklamami,
- nadzemní dráhou- London Overground,
- tramvajemi,
- vlaky-National Trail
- a nebo lodí.
Je toho hodně a opravdu to každému ušetří hodně času! (Třetí+).
Zde naleznete o MHD Londýna více i s kompletním ceníkem.
Londýn je město plné památek a zajímavých míst, které stojí za to navštívit. Pokud vás však bude tlačit čas jako nás, budete se muset pořádně rozmyslet, proč jste sem vlastně přijeli. Jestli je to prohlídka města, památek, klubů, nákupů (ty se tu teď ohledně kurzu koruny VYPLATÍ), nebo něčeho jiného... Protože jsme tu byli poprvé, vybrali jsme si prohlídku města lehce skombinovanou s památkami. To ovšem znamená, že toho uvidíte hodně, ale na nic nebudete mít dost času. Ať budete chtít nebo ne, pořád vás budou rychle ubíhající hodiny tlačit kupředu. Pověstné deštivé anglické počasí se nám vyhnulo! Nezmokli jsme a ještě bylo super světlo na fotky. Našlo by se tady taky i jedno mínus. A je to stráž v Buckinghamském paláci. Těšili jsme se na slavnostní střídání stráží. Koná se každý den od 11 dopoledne, ale bohužel jen během letního období. V zimě se střídají každý druhý den a jak to tak bývá, zákon schválnosti nezklamal a my chytli ten blbej den... Co nesmíte minout je část st. James Parku mezi Buckinghamským palácem a Horse Guards Parade. Vede skrz něj cesta lady Diany. To co jsme viděli tady jsme ještě nikdy neviděli. LEZOU tady po zemi TLUSTÝ veverky, které vám budou zobat oříšky, pokud jim nějaké přinesete, rovnou z ruky. Na stromě je moc neuvidíte, možná jen tak se líně pohupovat a dojídat zásoby oříšků. O kousek dál projdete úsekem vyhrazeným pro krmení ptactva . Sem se slétávají snad všichni ptáci z okolí a nakonec možná potkáte na cestě i živého pelikána, který se s vámi v klidu vyfotí, zapózuje a pak jakoby nic odkráčí. Pro ně ale platí přísný zákaz krmení! To vše v jediném parku. Rozhodně park nevynechejte, nebudete litovat:)

Naše návštěva Londýna rozvrhnutá do dvou dnů vypadala asi takto.

První den:
Po příjezdu vlakem z letiště Gatwick na zastávku London Bridge, jsme přešli most London Bridge s cílem vylézt na rozhlednu Monument, která byla z důvodu rekonstrukce uzavřena. Poté jsme procházeli bankovní čtvrtí plnou honosných výškových budov zazobaných společností a důležitých státních orgánů Anglie. Kolem poledne se to tady hemží upravenými úředníky s kufříky a pruhovanými šálami kolem krku. Pak jsme si skočili koupit něco k snědku. To byla paráda, za 7liber taška plná jídla piva a energy drinků. Ne jako v Irsku, kde je všechno 3krát dražší. Po malém občerstvení jsme se vydali podél Temže po nábřežní cestě k Tower Bridge míjejíc Tower of London. Poté Guild Hall, což je něco jako pražské Karolinum, kde se zrovna rozdávaly diplomy novým absolventům školy. Následně jsme prošli celou St. Paul's Cathedral, jednu z nejvýznamnějších památek Londýna. Ve věži je taková zajímavost. Jmenuje se to whisper tower (šeptací věž). Cokoliv šeptnete směrem ke zdi, uslyšíte okolo celé veliké věže. Z ochozu věže uvidíte na celý Londýn. Bohužel nejvyšší patro katedrály - zlatá galerie - byla opět zavřená z důvodu rekonstrukce. Možná dobře pro Jíťu. Ta na mě pro jistotu čekala ve věži a ven se ani nepodívala. Výšky nejsou zrovna její hobby... Z vyhlídky jsem našel nový směr naší cesty a byl jím most Millenium. Náš výlet byl měněn podle situace a této mapky pamětihodností spolu s Londýským průvodcem. Hned u mostu je Tate Modern galerie. Veliká budova vypadající jako továrna s obdélníkovou věží. Dále jsme šli po nábřeží zpět k vlakového mostu Hungerford FootBridge, kterým jsme se vrátili do centra. Covent Garden, divadelní čtvrť s Central marketem byla další zastávkou, která nás příjemně překvapila:) Poté jsme shlédli Opera House a začali se prodírat přeplněnými ulicemi Oxford street (vyhlášené místo na nákupy) a Piccadilly Circus (ulice s náměstím ověšeným blikajícími reklamami). Náhoda a štěstí se na nás usmálo. Ten den slavili asiati Nový rok býka a my se ocitli v Čínské čtvrti vyzdobené lampióny a všude pobíhajícími srandovními veselými šikmoočky:) Během chvilky se ocitnete jakoby na jiném kontinentě. I noviny, co tu dávají zdarma jsou napsaný jejich "klikyháky". Hned vedle čínské čtvrti je náměstí s hodně známým kinem Empire a hvězdným chodníkem s otisky rukou slavných herců a jejich podpisy. Poslední zastávka dne byl náš hotel a my padli vyčerpaní do postele...

Druhý den:
První co bylo, byla anglická snídaně v našem hotelu. Po ranním nákupu nezbytných potravin a nápojů v Tesco shopu jsme přejeli metrem na zastávku Hyde Park Corner. Ta vyúsťuje na menším náměstí plném pomníků a památníků přesně mezi Hyde Parkem a Green Parkem, kousek od Buckinghamského paláce. Všechny východy z této metro zastávky jsou kompletně pomalované bitvami u Waterloo. Tady se pan malíř pořádně vyřádil a ještě asi vyřádí. Zdaleka to nebylo hotové... Prošli jsme Green Parkem k Buckinghamskému paláci, kde nás hradní stráž nepotěšila jak jsme už popisovali. Pokračovali jsme stezkou lady Diany parkem s tlustými veverkami až k Horse Guards Parade. Tady jsme si udělali pár fotek s vojáky, kteří se nesmějí ani pohnout, natožpak ušklíbnout. Dále jsme zamířili k Big Benu kolem ulice Downing Street číslo 10 - oficiálním sídlem předsedy britské vlády. V centru Londýna v části Westminster naleznete malé travnaté náměstí Parlament Square. Je obestavěné Big Benem, který je součástí veliké věžovité budovy britského parlamentu, Westminsterským opatstvím, které jsme si pořádně prohlédli i zevnitř (je plné hrobek osobností britské historie) a částečně i St. James parkem a Westminsterským mostem přes řeku Temži, za kterým je obří ruské kolo London Eye. Ke konci dne jsme si prošli všemi doporučovaný nechutně snobský obchodní dům Harrods. Najdete v něm téměř vše, od jídla přes elektroniku až po vybavení domácností a co tam nenajdete dnes, to vám do druhého dne seženou. Za to vám Harrods ručí! V obchoďáku najdete i první pomník princezny Diany a Dodiho Al-Fayeda s jejich snubním prstýnkem a skleničkou od vína s otiskem Dianiny rtěnky.
Velikým zážitkem byly i tamní WC. Neříkám dobrým ale velikým...
Na záchodě vás čeká obsluha v rukavičkách. Pokud chcete na "velkou", vybere vám záchod div vás neusadí. A jestli na "malou", zase vám vybere pisoár. Ještě že mi ho nechtěl podržet... Na umyvadle jsou nějaké drahé voňavky k volnému použití. Ovšem hned vedle nich je kasička na libry. Nikde není nic zadarmo. Hned po umytí rukou po mě celé umyvadlo i s kohoutky obsluha otřela... Jíťa měla stejné zážitky z dámských WC. Jen jsme se tomu museli zasmát:)) Na konci dne jsme ještě jednou navštívili Oxford Street pro menší nákup oblečení a čínskou čtvrť, kde jsme se pořádně najedli a ve spěchu mazali na vlak, který nás odvezl zpět na letiště Gatwick.
Až budete mít chuť a čas, zajeďte se podívat do tohoto města nad Temží také vy.
Jak napsal Samuel Johnson anglický básník, esejista, literární kritik a lexikograf vůdčí duch pozdního anglického klasicismu. "Kdo je unaven Londýnem, je unaven životem."