Je čtvrtek 3. listopadu večer. Napětí před cestou stoupá. Poslední hovor po skypu s našima ukončí časovej pres, dobalíme si našich pět švestek v podobě přeplněných tašek, což je náš kompletní kanadskej domov, odevzdáme klíč od pokoje z baráku a celý splavený se doploužíme k tramvaji. Ta nás odveze asi dva bloky od vlakového nádraží Union Station. Nezbývá než dojít zbytek cesty pěšky.
Na nádraží jsme úspěšně odbavili zavazadla a byli odkázáni do VIP zóny. Poprvé si budeme užívat pohodlí první třídy.
Ve VIP zóně si vybíráme časy servírování snídaně, oběda, večeře a usedáme do čekárny plné pohodlných křesel s nabídkou studených a teplých nápojů.
Za necelou hodinku nasedáme do naší „sříbrné střely“ naleštěného stříbrného jedenácti vagónového vlaku VIA Rail s modrým pruhem po celé své délce a javorovými listy u každého vchodu. Ve vagónu 121 na nás čekají ustlané, pohodlné široké, ale kratší postele. Na doporučení stévarta si odkládáme všechna zavazadla pod postele s ujištěním, že se tady nikdy nic neztratilo (asi tu nikdy nejeli naši cigoši) a odcházíme do panoramatického posledního vagónu na pár uvítacích skleniček šampáňa.
Panoramatický vůz je vlastně vagón s barem, společenskou místností, občerstvením a hlavním lákadlem, velikou prosklenou střechou nad úrovní celého vlaku, pod kterou se může usadit něco kolem 30 lidí. Je z ní parádní výhled na celý vlak před vámi a samozřejmě i okolí.
Po třetí skleničce si jdeme utahaný lehnout do našich „ložnic“ a z okna si užíváme pohled na rozzářené nebe plné hvězd. Po dlouhé době je zas vidíme, aniž by se schovávali ve smogu a světlech velkoměsta.
V noci pěkně přituhlo. Ráno byla venku namrzlá jinovatka a tenké slupky ledu na jezerech a močálech kolem kterých právě projíždíme. Východ slunce spolu s okolím třpytícím se bílou námrazou vypadá úžasně.
To už nás ale svolávají na snídani a než se nadějeme tak i na oběd. Oba chody byly vynikající s výběrem ze tří jídel. Mezi obědem a večeří si krátíme čas potulováním se ve vlaku a tříděním fotek z cest po Kanadě a USA. Večeře byla co by dup. Servírovala se v sedm večer a byla zase výborná. Stravování ve vlaku u mě předčilo všechna očekávání.
Druhý den ráno nás svolali na snídani, před tím než dorazíme do Winnipegu. V tomto 630tisícovém městě máme 4 hodiny volno, což se ukázalo býti dost na rychlou procházku centrem a nakoupení nezbytného jídla a pití. Ve Winnipegu přesedáme z první do ekonomické třídy. Zbytek cesty musíme vydržet v sedačkách. Měli jsme menší problémy s rezervací jízdenek, tak nám nic jiného nezbylo.
Tady už to tak super není... Je velikej rozdíl jestli spíte sami v kupé na posteli (ležel jsem sám v přeplněném kupé) a nebo spíte skroucený na sedačce v plném vagónu lidí.
Projíždíme provinciemi Manitoba, Saskachewan a poté Albertou. Venku klesla teplota až na -8°Celsia. V noci i místy sněžilo. Všude je nízká pokrývka sněhu a jezera, jezírka i veliké louže v prérii jsou celá zamrzlá. Na chvíli si říkám, že se mi tam do tý zimy zase tak moc nechce. Ale už je pozdě na váhání...
V Edmontonu hlavním městě provincie Alberta máme zamrzlé dveře ve vlaku tak, že průvodčí museli nejprve odklidit námrazu, aby je mohli otevřít. Brrr
Po příjezdu do Jasperu se jdeme ubytovat do hotelu a poté projít městečko. Jasper je malé, upravené městečko uprostřed hor. Běžně zde narazíte na jeleny přímo v centru jak se tu pomalu procházejí. V minulosti tu byli běžní i medvědi, ale ty se podařilo vyhnat z centra zavedením speciálních pojistek na otevírání popelnic. Ty byly hlavním cílem vyhládlých medvědů černých a grizzly. Na parkovišti vidíme ohromnou vránu nebo co to je a něčím se cpe. Vypadá to žere nějaký dlouhý klacky... Až později jsme si všimli, že to byly naše klobásky, který jsme si dali ven na balkón do chládku, aby se nezkazily. Se pak nedivím že je takhle přerostlá a vyžraná. Čeká tady na chudáky turisty až si dají něco k snědku na balkón. Jestli ji někdy chytnu tak jí za to oškubu a sežeru!
Zbývá nám ujet poslední a nejnáročnější část. 380km po silnici vedoucí z Jasperu středem hor Rocky Mountains (nejfotografovanějším místem Kanady), do ráje zimních sportů městečka Banff.
Ráno jsme bez problémů sedli do autobusu cestovky Sundog Tour a odjeli do městečka Banff, kde bychom rádi zůstali přes zimu. Ale to bude zase jinej příběh...
-Z Toronta v provincii Ontario jsme přes provincie Manitoba a Saskachewan až do Jasperu v provincii Alberta ujeli vlakem 3718mil (5984km).
-Přejeli jsme 2 časová pásma a ještě se při tom změnil čas z letního na zimní.
-Zabralo nám to i s přestávkami 69 hodin.
-Teplota klesla v průměru o 20°Celsia o proti Torontu.
-Vyšlo nás to každého na 470$ vlak + 150$ za autobus z Jasperu do Banffu.
