St. Patrik's Day

Den svatého Patrika je svátek, který se slaví na počest svatého Patrika - patrona Irska. Datum konání je 17. března. Tento svátek je slaven v mnoha zemích. Ne však v každé zemi je tento den státním svátkem jako v Irsku.
Původně byl den svatého Patrika slaven jak náboženský svátek. Od roku 1903 se stal státním svátkem.
V tento den se všichni lidé oblékají do zeleného oblečení, pije se irké pivo, jí se irské pokrmy a vše je spojeno s parade ( něco jako karneval v Rio de Janeiru), která se poprvé konala v roce 1931 v Dublinu. Nejenom oblečení je zelené, ale i zmiňované pokrmy a pivo jsou zbarveny na zeleno.

Výlet na západní pobřeží Irska

Zvětšit mapu

Píšeme vám další obsáhlý článek z našeho dvoudenního výletu. Je rozdělený na devět částí, aby bylo čtení srozumitelnější. Co článek, to zajímavá zastávka.
Nejen podle nás je to nejpozoruhodnější a zároveň nejmalebnější kraj Irska- Burren (irsky: An Bhoirrean - „skalnatá země“).
Tato krasová oblast se nachází na západním pobřeží Irska v hrabství Clare. Na první pohled pustý a nehostinný kraj se vyznačuje rozpraskaným vápencovým povrchem připomínající měsíční krajinu. Rozkládá se zhruba na 250 km², z toho je 15 km² irským národním parkem.
Za svůj vzhled vděčí Burren pohybu ledovců. Poslední zalednění se zde vyskytlo docela nedávno - před 10 až 15 tisíci lety. Když se ledovec pohyboval, strhl s sebou většinu zeminy. Obnažený vápenec byl vystaven vnějším vlivům a tak docházelo k erozi a začaly vznikat typické kamenné chodníky v takové podobě, jak je můžeme vidět dnes. Vápenec se však působením počasí mění dál.
To bychom ale trochu předbíhali:
Výlet jsme naplánovali již podruhé s půjčeným autem od společnosti Enterpise, na počest příjezdu našich srdcových kamarádů Lukyho a Haničky.
Jako poprvé i teď nám půjčili úplně nové auto, tentokrát Opela Astru.
Když mi dali od něj klíčky do ruky, jen jsem si řekl "hlavně to nešrábni voe..."
To by mě přišlo draho, jelikož jsme nepřipláceli za pojištění...
Nejzajímavější místa z výletu, jsou rozepsána dále v každém článku jednotlivě.

První zastávka -Tullamore DEW

První zastávkou po výjezdu z Dublinu, bylo asi po 100 km město Tullamore.
Přesněji Herritage centrum (jakési muzeum) v něm.
Kdo by neznal světoznámou whisku Tullamore DEW.
Málokdo však ví, že se zde také vyrábí lahodný likér slazený medem Irish Mist liqueur.
Něco z historie:
-Vše začalo v roce 1829, kdy destilérii v Tullamore založil Michael Molloy.
-V roce 1857 společnost zdědil jeho synovec Bernard Daly. Ten společnost přejmenoval na B. Daly Destillery.
-V roce 1862 ve věku 14-ti let opustil Daniel Edmont Williams farmu svého otce a začal pracovat v destilérii B. Daly.
-Roku 1887 destilérii přenechal Bernard Daly svému synovy kapitánu Bernardu Dalymu. K nelibosti svého otce však neměl o destilérský bussines zájem. Jeho vášní byly koně a polo.
-To umožnilo Danielu Edmontu Williamsovy převzít jeho pozici a kompletní kontrolu nad podnikem.
-V jeho 25 letech se tak stal generálním ředitelem destilérie Tullamore .
V této době nastaly veliké změny.
Destilérie byla přejmenována na Tullamore D.E.W. podle Danielových iniciálů,
a dostála největšího historického rozkvětu a růstu této společnosti.
Tenkrát se jméno Tullamore D.E.W. stalo světoznámým.
Budova v které je dnes celá výstava s minikinem a stylovým Tullamore D.E.W barem, sloužila v minulosti úplně jinak.
Právě z této budovy, byly všechny láhve Tullamore D.E.W. a Irish Mist Liqueur exportovány po Grand kanálu přes Dublin do celého světa.

Druhá a třetí zastávka - Kilkeedy a Fahee North

Další zastávkou už bylo první rozlehlé kamenné pole Kilkeedy v Burrenu u jezera Lough Bunny.

Šedivé kameny v něm přesně barevně ladily se zamračeným nebem a deštivovětrným počasím.
Počasí že by ani psa nevyhnal...
Cestou Burrenem se nám všechny vrcholy a kamenné kopce schovávali v mracích.
Štěstí se na nás usmálo na vyhlídce u kopce Fahee North, kde se oblačnost zvedla a ukázalo se jeho široké okolí. Od té doby se počasí lehce udobřilo a přestal padat pověstnej, otravnej, irskej jemnej déšť. Je to něco mezi mrholením a poprcháváním, což v kombinaci s větrem znemožňuje focení. Věčně máte miniaturní kapky na objektivu.

Čtvrtá zastávka - Parfumérie v Burrenu Carron

Následující místo, které chtěly vidět hlavně holky, byla menší soukromá výrobna parfémů Carron. Nachází se v krásném kamenitém údolí v centru Burrenu. Vstupné je zdarma a paní parfémářka vám v kině po příjezdu pustí desetiminutový snímek o Burrenu a jeho květeně. Parfémy jsou vyráběny výlučně z rostlin zde nasbíraných a v místním skleníku vypěstovaných. Po filmu si zde můžete očichat místní produkty a značně předražené voňavky zakoupit. Ještě že nám ta ženská uvnitř nerozumněla... Něco vonělo pěkně a jiné pěkně hnusně. To jsme dokázali barvitě okomentovat:)

Pátá zastávka - Poulnabrone (portálová hrobka)

Po bloudění v Burrenu, mezi všudepřítomnýmy bludnýmy kameny, nám byl odměnou dolmen Poulnabrone.

Kamenná portálová hrobka, která je jednou z nejstarších památek lidské působnosti v této oblasti.
Hrobka byla postavena v dobách okolo pravěku a nové doby kamenné(tj.4200-2900 př.n.l.).
V této době sloužila k pohřbívání lidí. O tisíc let později, v době bronzové, zde byly pohřbívány také nově narozené děti. Ty však nebyly pohřbeny uvnitř, nýbrž venku mimo hrobku jak ukázaly místní výzkumy. Hrobka byla také využívána k různým rituálům a ceremoniím.

Šestá zastávka - Oranmore

Poslední úkol dne, byl najít hotel. Nachází se kousek od Galway v městečku Oranmore. To jsme večer po ubytování celé prošli. Nakoupili jsme dobroty v podobě sáčkových instantních pokrmů a uspořádali s rychlovarnou konvicí vynikající hostinu:))
Druhý den ráno po výborné, vydatné irské snídani jsme se vydali do samotného Galway.

Sedmá zastávka - Galway

Dodnes se v okolí Galway (irsky: Gaillimh, aneb An Gaillimh) mluví také starou gaelštinou neboli irštinou.
Irská vláda vydává veliké peníze na podporu tohoto jazyka, aby úplně nezanikl.
Víceméně veškeré dopravní značení v Irsku je psáno gaelikem a anglicky.
I ve školách se stará gaelština povinně vyučuje.
Galway se svými 70 000 obyvateli je třetím největším městem Irska. Nalézá se v západoirské provincii Connacht. Protéká jím řeka Corrib, která se vlévá do Atlantického oceánu.V irštině je označováno také jako Cathair na Gaillimhe („Město Galway“).
Drobné ulice a uličky plné barevně malovaných obchůdků, krásně zdobených městských domů a sem tam i domů se slaměnými střechami, na vás bude působit jako z pohádky.
Tradiční hodnoty Irska jsou zde vidět a cítit doslova na každém rohu.
V centru má bronzový pomník Oscar a Eduard Wilde.
Galway je jakési centrum studentů. Na místních dvou universitách jich studuje 15 000.
V minulosti zde velmi často pobýval i Kryštof Kolumbus se svou flotilou.
Krátkou návštěvu města jsme si pěkně i přes krupobití a pořádnou zimu užili.

Osmá zastávka - Cllifs of Moher

Z Galway jsme už zamíříli přes města Kinvarru a Ballyvaghan k tolik vytouženým Cliffs of Moher neboli Moherským útesům. Od Galway jsou vzdáleny necelých 50km směrem na jiho-západ.
Cestou jsme se modlili za pěkné počasí, protože bylo opět zamračeno, zima a po předchozím krupobití v Galway to vypadalo na prd.
U Moherských útesů je víc než cokoli jiného, důležitý výhled a to bez pěkného počasí prostě nejde.
Na západní straně Irska je většinu dní v roce pořádně větrno, podmračeno a mlhavo.
Od Atlantiku sem fouká silný vítr a přináší nevyzpitatelné počasí. Ne každému se podaří zhlédnout útesy v celé své kráse.
My klikaři jsme měli zase velkou kliku. Necelých 10km od Moherů se mraky jako zázrakem zcela protrhaly a nás čekalo ač velice větrné a chladné, tak slunečné počasí!!!
To se ale už podívejte sami na fotkách v galerii...
Něco o útesech:
Moherské útesy jsou vysoké od 120 metrů v(Hag's Head) do 214 metrů nad Atlantickým oceánem. Právě na nejvyšším místě útesů, stojí kruhovitá, kamenná, vyhlídková věž O'Brien's Tower. Nejvyšší a nejnižší místa útesů jsou od sebe vzdáleny asi 8km.
Cliffy se pyšní jedním z nejhonosnějších výhledů v Irsku. Za jasného dne z nich spatříte od Aranských ostrovů v Galwayském zálivu, po kopce a údolí v Connemaře.
Podloží cliffů je složeno z pískovce a břidlic. Zde je možné vidět, jak tu před 300.000.000 lety řeky utvářely jejich podloží.
Žije zde mnoho živočichů, z nihž převážná většina jsou ptáci. Jejich kolonie čítá okolo 30.000 jedinců z 29 živočišných druhů. Nejvýznamější a nejvyhlášenější z nich je Papuchalk bělobradý.
V útesech je také vybudován jakýsi podzemní systém chodeb, v nihž se můžete občerstvit, nakoupit suvenýry, shlédnout místní výstavu nebo si připlatit a za ošklivého počasí se z tepla turistického zázemí podívat na útesy prosklenou výlohou.
Vstupné na útesy je zdarma. Parkovné bylo 8eur.

Devátá a poslední zastávka - Aillwee Cave (jeskyně)

Poslední místo, kam jsme zavítali, byla jeskyně Aillwee Cave.
Její jméno je odvozeno z irštiny Aill Bhuí, což znamená žluté útesy.
Stáří jeskyně je odhadnuto na 2.000.000 let.
Jeskyni objevil až farmář Jack McGann v roce 1940. Ten následoval svého psa pronásledujícího zajíce.
Farmář si nechal tajemství o nálezu jeskyně u sebe a nikomu o něm 34 let neřekl.
Sdělil to až v roce 1974. O dva roky později byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti.
Její zajímavostí jsou zde nalezené ostatky vyhynulého irského medvěda, podzemní řeka a vodopád.
Podzemní labirint má něco přes jeden kilometr.
A to je zhruba vše nejzajímavější z našeho výletu. Nutno jen podotknouti, že se auto i s námi vrátilo bez škrábance a včas.
Cena výletu: nevyčíslitelná!!!