Na přelomu září a října, se na týden za mnou do Irska přiletěli podívat rodiče. Naplánovali jsme si pořádně nabytej program v podobě každodenního brzkého vstávání, cestování a samozřejmě poznávání mnoha zajímavých míst v Irsku i Anglii. A proto, že mám mraky fotek, tak jsem vám rozepsal každý den od příletu zvlášť a ke každému dni rozdělil i fotky.
pátek 27. listopadu 2009
7 dní v IRSKU
Na přelomu září a října, se na týden za mnou do Irska přiletěli podívat rodiče. Naplánovali jsme si pořádně nabytej program v podobě každodenního brzkého vstávání, cestování a samozřejmě poznávání mnoha zajímavých míst v Irsku i Anglii. A proto, že mám mraky fotek, tak jsem vám rozepsal každý den od příletu zvlášť a ke každému dni rozdělil i fotky.
První den: přílet do Dublinu
Přílet byl po poledni na letiště v Dublinu. Zůstala nám tak ještě polovina dne na kratší prohlídku města. Po lehkém odpočinku jsme vyrazili Dublin busem do city centra.Konečná zastávka je těsně u O'Connell Street v ulici Parnell Street. To je hlavní ulice přímo ve středu města plná obchodů, kaváren, kin, butiků a v neposlední řadě kanceláří se službami pro veřejnost. Denně tudy proudí nejvíce lidí z celého Dublinu. Dala by se přirovnat k pražskému Václaváku.
Ve středu O'Connellky je umístěn Spire of Dublin, což je 120 metrů vysoký jehlan s průměrem u země 3 metry, a na špičce 15cm v nejvyšším bodě. Svou výškou je nejvyšším bodem široko daleko a slouží tak pro mnohé, jako orientační bod při brouzdání městem.
Najdeme zde i General Post Office(budova Irské hlavní pošty), před kterou se v roce 1916 na Velikonoční pondělí, odehrála bitva o nezávislost Irska. To do té doby bylo zcela pod Anglickou nadvládou. Tenkrát tu povstalo 2000 irských Republikánů vedených Pádrigem Pearsem a Jamesem Connollem proti angličanům. Mnoho lidí zemřelo a 13 povstalců včetně Connollyho bylo popraveno. Tento den byl klíčovým pro znovu osvobození Irska od Anglie.
Dále jsme pokračovali směrem k Irské národní bance, vedle které leží největší universita a kolej Dublinu, Trinity College. Krásný areál školy se pyšní mnoha jmény významných osobností, kteří školu navštěvovali. Byli to například Oscar Wilde, Jonathan Swift, Samuel Beckett (nositel Nobelovy ceny z literaturu), Ernest Walton (nositel Nobelovy ceny za Fyziku), a dalších. Navštívili jsme tu také velikou, historicky velmi cennou knihovnu plnou ručně psaných knih. Především nás ale zajímala stálá výstava kronik irské historie s nejznámější keltskou kronikou Book of Kells.
Z Trinity to už není daleko do St. Stephen's Green Parku a na Grafton Street, nejluxusnější ulici v Dublinu.
Ve finále dne jsme si prošli Temple Bar, ulici plnou perfektně opravených a namalovaných pivnic, restaurací a nočních klubů. Tato ulice je pravdě podobně nejoblíbenější v Dublinu právě pro její síť hospod všeho druhu. Dříve nebo později zde skončí každý, kdo se do Dublinu podívá :-)))
Ve středu O'Connellky je umístěn Spire of Dublin, což je 120 metrů vysoký jehlan s průměrem u země 3 metry, a na špičce 15cm v nejvyšším bodě. Svou výškou je nejvyšším bodem široko daleko a slouží tak pro mnohé, jako orientační bod při brouzdání městem.
Najdeme zde i General Post Office(budova Irské hlavní pošty), před kterou se v roce 1916 na Velikonoční pondělí, odehrála bitva o nezávislost Irska. To do té doby bylo zcela pod Anglickou nadvládou. Tenkrát tu povstalo 2000 irských Republikánů vedených Pádrigem Pearsem a Jamesem Connollem proti angličanům. Mnoho lidí zemřelo a 13 povstalců včetně Connollyho bylo popraveno. Tento den byl klíčovým pro znovu osvobození Irska od Anglie.
Dále jsme pokračovali směrem k Irské národní bance, vedle které leží největší universita a kolej Dublinu, Trinity College. Krásný areál školy se pyšní mnoha jmény významných osobností, kteří školu navštěvovali. Byli to například Oscar Wilde, Jonathan Swift, Samuel Beckett (nositel Nobelovy ceny z literaturu), Ernest Walton (nositel Nobelovy ceny za Fyziku), a dalších. Navštívili jsme tu také velikou, historicky velmi cennou knihovnu plnou ručně psaných knih. Především nás ale zajímala stálá výstava kronik irské historie s nejznámější keltskou kronikou Book of Kells.
Z Trinity to už není daleko do St. Stephen's Green Parku a na Grafton Street, nejluxusnější ulici v Dublinu.
Ve finále dne jsme si prošli Temple Bar, ulici plnou perfektně opravených a namalovaných pivnic, restaurací a nočních klubů. Tato ulice je pravdě podobně nejoblíbenější v Dublinu právě pro její síť hospod všeho druhu. Dříve nebo později zde skončí každý, kdo se do Dublinu podívá :-)))
Druhý den: odlet do Londýna
Hned po příletu do Londýna jsme spěchali na střídání stráží před Buckinghamský palác, sídlo královny britského království. To se odehrává během letního času každý den od 11.30 a trvá přibližně jednu hodinu. Během zimního času se střídání odehrává "pouze" jednou za dva dny, taktéž od 11.30. Rozdíl je v tom, že v létě mají tradiční červeno-černé uniformy a v zimě šedivo-černé uniformy, což z daleka nevypadá tak působivě jako letní oblečení.Od Buckinghamského paláce jsme si to namířili po Dianině stezce do St. James parku plného veverek a ptactva.
Dále jsme pokračovali na Horse Parade. Na tomto místě s velikým písčitým nádvořím, se odehrávají ukázkové představení jízdní gardy na koních.
Vedle Horse Parade je nejstřeženější ulice Londýna, Downing Street (sídlo premiéra).
A to už se nalézáme ve čtvrti Westminster u Westminsterského Opatství (tradičního místa korunovace a místa posledního odpočinku anglických panovníků) a Westminsterského paláce. Právě zde zasedá parlament. Součástí paláce je tak známý Big Ben, věžové hodiny. Okolo parlamentu protéká řeka Temže.
Za mostem naleznete aquarium a obří 135 metrů vysoké "ruské kolo" London Eye.
Poté jsme se přemístily metrem k téměř 1000 let staré pevnosti Tower of London, součásti britské královské moci a síly. Nechal ji vystavit Vilém Dobyvatel na ochranu Londýna a prosazení jeho síly.
U pevnosti se přes řeku Temži klene Tower Bridge zvedací most, pojmenovaný právě po pevnosti. Most byl vystaven podle návrhu Horace Jonese. Stavba začala roku 1886 a trvala 8 let.
Po proudu řeky kousek od mostu trvale kotví HMS Belfast (C35) lehký křižník podtřídy Edinburgh třídy Town britského válečného námořnictva – Royal Navy. Byl nejtěžším britským lehkým křižníkem, který se zapojil do bojů druhé světové války. V současné době slouží jako válečné muzeum.
Dále jsme pokračovali na Horse Parade. Na tomto místě s velikým písčitým nádvořím, se odehrávají ukázkové představení jízdní gardy na koních.
Vedle Horse Parade je nejstřeženější ulice Londýna, Downing Street (sídlo premiéra).
A to už se nalézáme ve čtvrti Westminster u Westminsterského Opatství (tradičního místa korunovace a místa posledního odpočinku anglických panovníků) a Westminsterského paláce. Právě zde zasedá parlament. Součástí paláce je tak známý Big Ben, věžové hodiny. Okolo parlamentu protéká řeka Temže.
Za mostem naleznete aquarium a obří 135 metrů vysoké "ruské kolo" London Eye.
Poté jsme se přemístily metrem k téměř 1000 let staré pevnosti Tower of London, součásti britské královské moci a síly. Nechal ji vystavit Vilém Dobyvatel na ochranu Londýna a prosazení jeho síly.
U pevnosti se přes řeku Temži klene Tower Bridge zvedací most, pojmenovaný právě po pevnosti. Most byl vystaven podle návrhu Horace Jonese. Stavba začala roku 1886 a trvala 8 let.
Po proudu řeky kousek od mostu trvale kotví HMS Belfast (C35) lehký křižník podtřídy Edinburgh třídy Town britského válečného námořnictva – Royal Navy. Byl nejtěžším britským lehkým křižníkem, který se zapojil do bojů druhé světové války. V současné době slouží jako válečné muzeum.
Třetí den: Londýn a návrat do Dublinu
Druhý den v Londýně jsme šetřili sil a po snídani v hotelu jsme vyrazili metrem do stanice Mansion House, což je nejbližší zastávka u katedrály sv. Pavla - St. Paul's Cathedral. Tato katedrála je spolu s Westminsterským opatstvím na výsostném postavení církevních staveb. Po vatikánské bazilice Svatého Petra zaujímá druhé místo v žebříčku největších sakrálních staveb světa a její výrazná kopule výrazně vyčnívá nad střechami okolních domů. Na jejím místě, byl již v sedmém století postaven dřevěný kostelík. Od té doby byla katedrála mnohokrát přestavěna. Svůj kompletní vzhled změnila asi pětkrát. Z toho třikrát po rozsáhlých požárech v letech 962, 1087 a největším požárem nazvaným Great Fire of London (Velký londýnský požár) roku 2.9.1666.
Poslední zmiňovaný požár trval tři dny a spálil čtyři pětiny starého Londýna. Svojí poslední tvář získala od ambiciózního architekta Sira Christophera Wrena. Ten katedrálu po Velkém požáru navrhl a devět let poté začal se stavbou. Dokončena byla v roce 1710. Mimo jiné architekt za svůj život vzkřísil dalších více jak 50 církevních staveb. Sv.Pavel je stále aktivně využíván k bohoslužbám jak běžným, tak mimořádným a hostil i řadu celosvětově sledovaných událostí. Konal se zde pohřeb Winstona Churchilla, svatba prince Charlese a lady Diany či bohoslužby za oběti newyorských teroristických útoků.
Zbytek dne jsme zakončili procházkou po městě, nakupováním v jedné z nejdelších business ulic Londýna - Oxford Street protkanou obchody a dopravou zpět do Dublinu:)
Poslední zmiňovaný požár trval tři dny a spálil čtyři pětiny starého Londýna. Svojí poslední tvář získala od ambiciózního architekta Sira Christophera Wrena. Ten katedrálu po Velkém požáru navrhl a devět let poté začal se stavbou. Dokončena byla v roce 1710. Mimo jiné architekt za svůj život vzkřísil dalších více jak 50 církevních staveb. Sv.Pavel je stále aktivně využíván k bohoslužbám jak běžným, tak mimořádným a hostil i řadu celosvětově sledovaných událostí. Konal se zde pohřeb Winstona Churchilla, svatba prince Charlese a lady Diany či bohoslužby za oběti newyorských teroristických útoků.
Zbytek dne jsme zakončili procházkou po městě, nakupováním v jedné z nejdelších business ulic Londýna - Oxford Street protkanou obchody a dopravou zpět do Dublinu:)
Čtvrtý den: county Meath
Hned ráno jsem si vyzvedl auto z půjčovny, nabral jsem rodiče v Tyrrelstownu a vyrazili jsme se spolu podívat do kraje Meath. Rozkládá se severně od Dublinu a je to oblast nejvíce hojná na jak prehistorické tak i keltské památky v Irsku.Prvním cílem byl kopec Hill of Slane, o kterém si můžete přečíst v mém starším článku. Druhým cílem byly 4000let staré hrobky Newgrange a Knowth.
Třetí místo kam jsme zajeli bylo bitevní pole Battle of Boyne nedaleko města Drogheda. 1.7.1690 se zde odehrála pro Irsko významná bitva. Dva roky před bitvou byl z trůnu sesazen katolický král Anglie, Jakub II. a nahrazen svou protestantskou dcerou Marií s jejím manželem Vilémem Oranžským. Za podpory irských katolíků se pak Jakub s Vilémem utkali právě v Oldbridge u řeky Boyne. Armáda francouzských hugenotů v přesile 11000 mužů pod vedením Viléma zde lehce rozdrtila 25 tisícovou nevycvičenou armádu francouzských a irských katolíků. Zajímavost je že v bitvě padlo jen kolem 1500 mužů a Irsko poté ztratilo na 3 století svoji svobodu.
Třetí místo kam jsme zajeli bylo bitevní pole Battle of Boyne nedaleko města Drogheda. 1.7.1690 se zde odehrála pro Irsko významná bitva. Dva roky před bitvou byl z trůnu sesazen katolický král Anglie, Jakub II. a nahrazen svou protestantskou dcerou Marií s jejím manželem Vilémem Oranžským. Za podpory irských katolíků se pak Jakub s Vilémem utkali právě v Oldbridge u řeky Boyne. Armáda francouzských hugenotů v přesile 11000 mužů pod vedením Viléma zde lehce rozdrtila 25 tisícovou nevycvičenou armádu francouzských a irských katolíků. Zajímavost je že v bitvě padlo jen kolem 1500 mužů a Irsko poté ztratilo na 3 století svoji svobodu.
Pátý den: cestou do Corku
Brzy ráno jsme vyjeli do Irska. Bylo deštivé počasí a my jen doufali, že se počasí umoudří. Vydali jsme se na jihozápad od Dublinu a tímto směrem i celý den pokračovali.Po zdlouhavém průjezdu Dublinem se naráz ocitnete v bujně prorostlém okraji hor Wicklow. Po klikatých silničkách v kopcovité krajině Wicklow jedeme kolem vodopádu Glenmacnass směrem do Glendalough (irsky: Gleann Dá Loch, v překladu "Údolí dvou jezer"). Toto ledovcové údolí umístěné v centru pohoří Wicklow bylo proslaveno už v 6.st raného středověku, kdy zde sv.Kevin kněz, poustevník položil základy klášterní osady. Tato osada byla zničena roku 1398 anglickými vojsky. Válcovitá kamenná věž a kamenné domy však zůstaly dodnes. Věž sloužila v dobách ohrožení jako úkryt pro místní. V případě ohrožení se do ní lezlo po provazovém žebříku oknem. Věž proto nikdy neměla z bezpečnostních důvodů vchod. V okolí věže je velmi starý hřbitov, ruiny kláštera a malý kostelík.
Jihozápadně od Wicklow je město Carlow a u něj prehistorická stavba Brownshill Portal Tomb neboli vchodová hrobka Brownshill. Byla postavena jako pohřební místo prvními irskými farmáři, někdy mezi 4000-3000 tisíci lety př.n.l. Vchodovou hrobkou je nazývaná proto, protože pohřební komnata je ohraničena párem vysokých vchodových kamenů, na kterých je položen jeden ohromný kámen (capstone), dělajíc jakousi střechu. Tento capstone váží 150 tun a je pravě podobně největší v Evropě. V hrobce se nikdy nedělali vykopávky, proto se toho o této hrobce moc neví. V jiných portálových hrobkách však byly nalezeny ostatky spálených i nespálených lidských těl. Ty byly pohřbívány dohromady s keramickými nádobami, šípy, osobními artefakty jako byly kostěné jehly, kamenné korále a jiné.
Nedaleko od hrobky jsme se podívali do jeskyně Dunmore Cave, která se nachází 11 km severně od Kilkenny, vznikla před 300 mil. lety. Dříve se myslelo, že je to vstup do pekla, což s ohledem na vikingský masakr z roku 928 n.l. je tvrzení téměř přesné. Ženy společně s dětmi a pár starších lidí uprchli před nepřáteli do jeskyně. Ti je však následovali a zahájili mohutnou palbu, jejíž následkem byl dusivý kouř. Ti, kteří se objevili venku, byli rozsekáni, ostatní se udusili uvnitř jeskyně. Toto nepříliš přesvědčivé vyprávění bylo potvrzeno nálezem přes 40 ostatků dětí, žen a starších lidí ve 2. pol. 20.stol. Nachází se zde 7m vysoký krápník známý jako Market Gross. Stojí ve sněhobílé komoře nazývané Town Hall a dle legendy je to místo, kde byl zavražděn démon Luchtigen, pán krys a myší. Krápník je jediný z mnoha formací, které zde lze spatřit, rozdělený rovnoměrně mezi tři jeskyně a tucet komor. Všechny mají svá vlastní jména. Jeskyně byla domovem velké kolonie netopýrů. Nyní je zde pouze malá skupinka. Jedním z fascinujících rysů je šance vidět fosilizaci, kdy při rozšiřování vápencových formací je možno tu a tam zahlédnout kostry netopýřích předchůdců.
Rock of Cashel bylo naše další místo a zastávka na prohlídku. Rock of Cashel, také známý jako Cashel of the Kings, je hrad v kraji Tipperary v Irsku, 10 km severně od města a hradu Cahir.
Od roku 370 na místě dnešního hradu sídlili králové z Munsteru. Okolo roku 450 zde svatý Patrik pokřtil krále Aenguse. V roce 990 král Brian Boru hrad opevnil. Roku 1101 král Murtagh O'Brien daroval vápencovou skálu, na které hrad stojí církvi.
Nejstarší a nejvyšší částí hradního komplexu je kruhová věž přibližně z roku 1100. Je výborně zachovalá a vysoká 28 metrů. Nejcennější částí hradu je Cormacova kaple, vystavěná a vyzdobená v letech 1127 – 1134 v románském stylu. Částečná výzdoba se dochovala dodnes. V roce 1134 byla vysvěcena. Katedrála, vybudována mezi roky 1235 – 1270, je bez postranních lodí s křížovým půdorysem, se středovou věží a na západní straně ukončena masivním obytným hradem. Hall of the Vicars Choral byla vystavěna v 15. století. Dnes touto stavbou vcházejí návštěvníci do hradu. Velká bouře v roce 1847 hrad značně poničila. Na dohled hradu se nachází zříceniny opatství Hore Abbey vybudovaného roku 1266.
Cahir Castle vzdálen 10 km od Cashelu je jedním z největších hradů v Irsku. Nyní jej nalezneme v centru města Cahir. Navštívit jsme ho nestihli protože nám po páté zavřeli... Tak jsme si ho alespoň kolem dokola obešli a pokochali se z venku.
Z Cahiru jsme upalovali do Corku kam jsme chtěli dorazit za světla. Cork, druhé největší město Irska s největším přístavem v zemi a druhým největším letištěm. Rozkládá se na několika ostrovech těsně u ústí řeky do moře. Městem protéká řeka Lee. Jeho minulost sahá do 6st. kdy bylo založeno sv.Finbarrem. Od nepaměti město napadali Vikingové a neustále ho ničili. Později se město stalo důležitou obchodní spojkou se zeměmi Skandinávie.
Jihozápadně od Wicklow je město Carlow a u něj prehistorická stavba Brownshill Portal Tomb neboli vchodová hrobka Brownshill. Byla postavena jako pohřební místo prvními irskými farmáři, někdy mezi 4000-3000 tisíci lety př.n.l. Vchodovou hrobkou je nazývaná proto, protože pohřební komnata je ohraničena párem vysokých vchodových kamenů, na kterých je položen jeden ohromný kámen (capstone), dělajíc jakousi střechu. Tento capstone váží 150 tun a je pravě podobně největší v Evropě. V hrobce se nikdy nedělali vykopávky, proto se toho o této hrobce moc neví. V jiných portálových hrobkách však byly nalezeny ostatky spálených i nespálených lidských těl. Ty byly pohřbívány dohromady s keramickými nádobami, šípy, osobními artefakty jako byly kostěné jehly, kamenné korále a jiné.
Nedaleko od hrobky jsme se podívali do jeskyně Dunmore Cave, která se nachází 11 km severně od Kilkenny, vznikla před 300 mil. lety. Dříve se myslelo, že je to vstup do pekla, což s ohledem na vikingský masakr z roku 928 n.l. je tvrzení téměř přesné. Ženy společně s dětmi a pár starších lidí uprchli před nepřáteli do jeskyně. Ti je však následovali a zahájili mohutnou palbu, jejíž následkem byl dusivý kouř. Ti, kteří se objevili venku, byli rozsekáni, ostatní se udusili uvnitř jeskyně. Toto nepříliš přesvědčivé vyprávění bylo potvrzeno nálezem přes 40 ostatků dětí, žen a starších lidí ve 2. pol. 20.stol. Nachází se zde 7m vysoký krápník známý jako Market Gross. Stojí ve sněhobílé komoře nazývané Town Hall a dle legendy je to místo, kde byl zavražděn démon Luchtigen, pán krys a myší. Krápník je jediný z mnoha formací, které zde lze spatřit, rozdělený rovnoměrně mezi tři jeskyně a tucet komor. Všechny mají svá vlastní jména. Jeskyně byla domovem velké kolonie netopýrů. Nyní je zde pouze malá skupinka. Jedním z fascinujících rysů je šance vidět fosilizaci, kdy při rozšiřování vápencových formací je možno tu a tam zahlédnout kostry netopýřích předchůdců.
Rock of Cashel bylo naše další místo a zastávka na prohlídku. Rock of Cashel, také známý jako Cashel of the Kings, je hrad v kraji Tipperary v Irsku, 10 km severně od města a hradu Cahir.
Od roku 370 na místě dnešního hradu sídlili králové z Munsteru. Okolo roku 450 zde svatý Patrik pokřtil krále Aenguse. V roce 990 král Brian Boru hrad opevnil. Roku 1101 král Murtagh O'Brien daroval vápencovou skálu, na které hrad stojí církvi.
Nejstarší a nejvyšší částí hradního komplexu je kruhová věž přibližně z roku 1100. Je výborně zachovalá a vysoká 28 metrů. Nejcennější částí hradu je Cormacova kaple, vystavěná a vyzdobená v letech 1127 – 1134 v románském stylu. Částečná výzdoba se dochovala dodnes. V roce 1134 byla vysvěcena. Katedrála, vybudována mezi roky 1235 – 1270, je bez postranních lodí s křížovým půdorysem, se středovou věží a na západní straně ukončena masivním obytným hradem. Hall of the Vicars Choral byla vystavěna v 15. století. Dnes touto stavbou vcházejí návštěvníci do hradu. Velká bouře v roce 1847 hrad značně poničila. Na dohled hradu se nachází zříceniny opatství Hore Abbey vybudovaného roku 1266.
Cahir Castle vzdálen 10 km od Cashelu je jedním z největších hradů v Irsku. Nyní jej nalezneme v centru města Cahir. Navštívit jsme ho nestihli protože nám po páté zavřeli... Tak jsme si ho alespoň kolem dokola obešli a pokochali se z venku.
Z Cahiru jsme upalovali do Corku kam jsme chtěli dorazit za světla. Cork, druhé největší město Irska s největším přístavem v zemi a druhým největším letištěm. Rozkládá se na několika ostrovech těsně u ústí řeky do moře. Městem protéká řeka Lee. Jeho minulost sahá do 6st. kdy bylo založeno sv.Finbarrem. Od nepaměti město napadali Vikingové a neustále ho ničili. Později se město stalo důležitou obchodní spojkou se zeměmi Skandinávie.
Šestý den: západní pobřeží Irska
Drombeg Stone Circle, kamenný kruh, vzdáleně se podobající více známému Stonehenge v Anglii, je také nazýván Oltářem Druidů. Byl postaven v době železné mezi lety 150 př.n.l. a 130 n.l. Kruh je jednou z nejnavštěvovanějších prehistorických staveb Irska a skládá se ze 17 kamenů zasazených v kruhu. 30 metrů od kruhu se dříve nacházeli 2 kruhové chatrče, kdy v jedné byla jakási kuchyň. V té se vařilo pomocí rozpálených kamenů, které házeli do velikého hrnce. Až 350litrů vody uvařili za 15minut. Kuchyně se částečně dochovala dodnes.Abychom nemuseli jet velikou obklikou přes Limerick okolo sto kilometrové zátoky, zkrátili jsme si cestu a přejeli jsme zátoku Shannon trajektem. Cesta trvala necelou hodinu a byla to příjemná, i když větrná chvilka odpočinku.
Den se pomalu krátil a nás tlačil čas. Bohužel jsme nestihli projet poloostrov Dingle. Byl v plánu, ale jak jsem zjistil, není možné vidět všechno... A to už si to upalujeme jako o závod na Moherské útesy.
Cliffs of Moher jsou vysoké od 120 metrů v (Hag's Head) do 214 metrů nad Atlantickým oceánem. Právě na nejvyšším místě útesů, stojí kruhovitá, kamenná, vyhlídková věž O'Brien's Tower. Nejvyšší a nejnižší místa útesů jsou od sebe vzdáleny asi 8km. Cliffy se pyšní jedním z nejhonosnějších výhledů v Irsku. Za jasného dne z nich spatříte od Aranských ostrovů v Galwayském zálivu, po kopce a údolí v Connemaře. Podloží cliffů je složeno z pískovce a břidlic. Zde je možné vidět, jak tu před 300.000.000 lety řeky utvářely jejich podloží.
Žije zde mnoho živočichů, z nichž převážná většina jsou ptáci. Jejich kolonie čítá okolo 30.000 jedinců z 29 živočišných druhů. Nejvýznamnější a nejvyhlášenější z nich je Papuchalk bělobradý. V útesech je také vybudován jakýsi podzemní systém chodeb, v nichž se můžete občerstvit, nakoupit suvenýry, shlédnout místní výstavu nebo si připlatit a za ošklivého počasí se z tepla turistického zázemí podívat na útesy prosklenou výlohou.
Vstupné na útesy je zdarma. Parkovné bylo 8eur.
Při odjezdu už byla téměř tma a nás čekalo posledních 270km domů do Dublinu.
Za celé 3 dny půjčení auta jsme najezdili téměř 1400km.
Den se pomalu krátil a nás tlačil čas. Bohužel jsme nestihli projet poloostrov Dingle. Byl v plánu, ale jak jsem zjistil, není možné vidět všechno... A to už si to upalujeme jako o závod na Moherské útesy.
Cliffs of Moher jsou vysoké od 120 metrů v (Hag's Head) do 214 metrů nad Atlantickým oceánem. Právě na nejvyšším místě útesů, stojí kruhovitá, kamenná, vyhlídková věž O'Brien's Tower. Nejvyšší a nejnižší místa útesů jsou od sebe vzdáleny asi 8km. Cliffy se pyšní jedním z nejhonosnějších výhledů v Irsku. Za jasného dne z nich spatříte od Aranských ostrovů v Galwayském zálivu, po kopce a údolí v Connemaře. Podloží cliffů je složeno z pískovce a břidlic. Zde je možné vidět, jak tu před 300.000.000 lety řeky utvářely jejich podloží.
Žije zde mnoho živočichů, z nichž převážná většina jsou ptáci. Jejich kolonie čítá okolo 30.000 jedinců z 29 živočišných druhů. Nejvýznamnější a nejvyhlášenější z nich je Papuchalk bělobradý. V útesech je také vybudován jakýsi podzemní systém chodeb, v nichž se můžete občerstvit, nakoupit suvenýry, shlédnout místní výstavu nebo si připlatit a za ošklivého počasí se z tepla turistického zázemí podívat na útesy prosklenou výlohou.
Vstupné na útesy je zdarma. Parkovné bylo 8eur.
Při odjezdu už byla téměř tma a nás čekalo posledních 270km domů do Dublinu.
Za celé 3 dny půjčení auta jsme najezdili téměř 1400km.
Sedmý den: Dublin a Guinness
Auto se nám podařilo vrátit bez škrábance a bez sebemenšího problému. To mi spadnul kámen ze srdce:-)))A teď hurá na pivo do Guinnesse. Zakladatel Arthur Guinness se narodil v roce 1725 v Kildare. Vařit pivo se naučil od svého otce, který pracoval jako správce statku a součástí jeho práce bylo vaření piva pro dělníky. V roce 1759 podepsal nájemní smlouvu na 9000 let v St. James's Gate Brewery v Dublinu za roční nájemné 45 liber. Pivovar měl původně jen 4 akry a skoro žádné pivovarní vybavení. Arthurovi stačilo jen 10 let na to, aby začal vyvážet svoje pivo do Anglie navzdory silné anglické konkurenci. Arthur nejdříve vařil světlé pivo a v 70. letech 18. století začal vařit "porter" - nový tip tmavého piva. Porter se stal tak úspěšný, že roku 1799 s výrobou světlého piva přestal. Než v roce 1803 zemřel stačil vybudovat úspěšný pivovarnický podnik se slibným vývozním obchodem. Arthurova žena se jmenovala Olivia Whitmore a měl s ní 21 dětí. Pouze 10 z nich se dožilo dospělosti. Po jeho smrti převzal podnik syn Arthur Guinness II. Celkem 6 generací rodiny Guinnessů se přímo podílelo na řízení pivovaru. Arthur Guinness II rozvinul zahraniční obchod a v roce 1830 se St. James's Gate Brewery stal největším pivovarem v Irsku. V roce 1855 převzal podnik Arthurův syn Benjamin Lee Guinness. Obchodní značka černého piva GUINNESS® byla představena roku 1862. Benjaminovým nástupcem se stal jeho syn Edward Cecil. Za jeho vedení se pivovar stal největším pivovarem na světě. Na konci 19. století zaujímal pivovar rozlohu 60 akrů a ročně bylo prodáno 1.2 miliónů barelů. Edwardův pravnuk Benjamin se stal posledním členem Guinnessovi rodiny, který se podílel na vedení pivovaru. První reklamní kampaň byla zahájena v roce 1929. Od roku 1959 se vyrábí GUINNESS® Draught. První plechovkové pivo bylo naplněno v roce 1988. Nejvíc generálních oprav pivovarnického vybavení proběhlo ve 40. - 80. letech 20. století. Díky tomu se stal Guinness nejvyspělejším pivovarem na světě. První zámořský pivovar Guinness byl otevřen v roce 1936 a byl tak úspěšný, že ho následovaly další čtyři v Nigérii, Malajsii, Kamerunu a Ghaně. Díky licencím mohou sládkové vařit pivo Guinness i v jiných pivovarech ve světě. Koncem 20. století se pivo vařilo ve 40 zemích a prodávalo ve 150 zemích na světě. Dnes je po celém světě denně vytočeno 10 milionů piv. Dveře pivovaru se poprvé turistům otevřely na přelomu tisíciletí a mohou tak navštívit GUINNESS STOREHOUSE® osobně. Budova má představovat gigantickou sklenici piva začínající dole recepcí a konče nahoře v celo proskleném Gravitu Baru, který je nejvyšší vyhlídkou v Dublinu! Každý návštěvník si tu může v klidu vychutnat sklenici piva, které v rámci vstupného za malý ústřižek dostane :o)
Z Guinnesse jsme zamířili do centra na nejznámější a nejstarší Fish and Chips v Dublinu - Leo Burdock. Je to kus ryby obalený v těstíčku a smažený na tuku podávaný s domácími hranolky politými octem. Ten ocet dodnes nechápu jak Irům může na hranolkách chutnat. Proto si ho nikdy nedávám! Můj favorit je filet z uzeného Coda (treskovitá ryba vyskytující se v okolních chladnějších mořích).
Poslední den jsme zakončili večeří u mě v práci v PUBu The Thirsty Bull, kam jsem naše a Jíťu pozval na pořádnej T-bone steak z prvotřídního hovězího Hereford.
Z Guinnesse jsme zamířili do centra na nejznámější a nejstarší Fish and Chips v Dublinu - Leo Burdock. Je to kus ryby obalený v těstíčku a smažený na tuku podávaný s domácími hranolky politými octem. Ten ocet dodnes nechápu jak Irům může na hranolkách chutnat. Proto si ho nikdy nedávám! Můj favorit je filet z uzeného Coda (treskovitá ryba vyskytující se v okolních chladnějších mořích).
Poslední den jsme zakončili večeří u mě v práci v PUBu The Thirsty Bull, kam jsem naše a Jíťu pozval na pořádnej T-bone steak z prvotřídního hovězího Hereford.
pondělí 2. listopadu 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)