Fotogalerie ZDE
V dávných dobách si Indiáni a Eskymáci severní Ameriky vyprávěli mnoho
různých příběhů o původu polární záře. Tancující a komunikující duchové
zemřelých předků, předzvěst válečného tažení nebo duchové smrti hrající
kopanou s lebkami. Dnes máme logičtější vysvětlení, i když stále všechny
fascinuje.
Podle vědců se během příštího roku slunce po 11 letech vrátí ve svém
periodickém cyklu k "aktivnímu maximu". Ve zkratce to znamená, že naše
nejbližší hvězda by měla vyprodukovat nejvíce slunečních skvrn a erupcí
za posledních 11 let.
Cyklus byl poprvé zpozorován roku 1843
německým hvězdářem Heinrichem Schwabem (proto Schwabeův sluneční
cyklus). Ne vždy se však maximální aktivita opakuje v přesných
intervalech. Jsou známy i několikaleté výkyvy.
Letošní rok
zaznamenal několika násobně vyšší sluneční aktivitu než roky předchozí a
přichystal neopakovatelnou světelnou show pro pozorné lovce přírodních
úkazů na severní i jižní polokouli.
Polární záře se na severní
polokouli odborně říká aurora borealis a na jižní polokouli aurora
australis. Navzdory tomu, že se aurora dá pozorovat i v létě, nejlepší
podmínky pro sledování jsou březen-duben a září-říjen. Je to proto, že
noci jsou zejména ve vysokých zeměpisných šířkách (kde je aurora častěji
k vidění), nejtmavší.
Dalšími faktory k úspěšnému pozorování je
být dostatečně daleko od měst s pouličním osvětlením, pozorovat oblohu
pokud možno bez úplňku, samozřejmostí je jasná obloha s minimální
oblačností a také nutná dávka štěstí. Pro předpověď výskytu záře i s
mapami doporučuji Geophysical Institute of Alaska a Space Weather.
Po
nedávné výjimečně silné sluneční aktivitě a extrémních erupcích, na
zemi došlo k sérii prudkých geomagnetických bouří, z nichž nejmohutnější
proběhla zemskou atmosférou 23.-24. dubna.
Jedinečné představení
aurory borealis bylo viditelné téměř nad celým územím Kanady, částečně
ve Skandinávii a dokonce i na severu USA v Chicagu, Buffalu, Seattlu,
Bostonu a jiných městech.
Představení kulminovalo mezi jedenáctou
hodinou v noci a jednou hodinou ranní. Potvrdilo se tak tvrzení, že se
Aurora ve valné většině případů objevuje dvě hodiny před půlnocí a dvě
po půlnoci. Rychle se pohybující proudy světla v jasně zelených a
fialových odstínech svými tvary připomínaly rozmazané mraky zrychlené
jak v grotesce.
Po zářivém nástupu přišel menší útlum a hned po
něm se z pozadí hor rozsvítily mohutné kužely světel svítících hluboko
do hvězd přímo nad hlavami. V tu dobu byla Aurora všude okolo. Malé
zelené obláčky byly rozesety po celé obloze, a jak sluneční vítr narážel
do zemské atmosféry, rozblikal polární záři od severu k jihu. Jako by
celé nebe ožilo tlukotem srdce.
