London- informace/zajímavosti

Londýn

O Londýně se nemá cenu nijak rozepisovat, bylo by to totiž na hodně dlouho. Ti, kdo se chtějí něco dozvědět o tomto městě, najdou spoustu informací po kliknutí na nadpis článku. Každopádně vás ale nemůžeme obrat o pár vlastních postřehů a poznatků z jednoho, podle nás, nejkrásnějších a nejzajímavějších měst co jsme zatím viděli...
Po příletu na letiště Gatwick (jedno ze čtyř letišť na předměstí Londýna, asi 40km od centra) jsme sedli do vlaku-nejlevnějšího spojení odtud, který nás odvezl až na zastávku London Bridge. Vlak byl přesný na minutu! (První +). Doprava je v Londýně skutečně, jak se říká, perfektní. Dostanete se skoro kam chcete - všude vede nějaká dráha metra DLR - Docklands Light Railway. Je jí dokonale podetkáno celé podzemí Londýna. (Druhé +). Mimo jiné se můžete dopravovat:
- "double-deckery" patrovými červenými autobusy,
- legendárními černými taxíky ("cabbie"), které dnes již všechny nejsou tak černé jako dříve, ale jsou celé polepené nejrůznějšími reklamami,
- nadzemní dráhou- London Overground,
- tramvajemi,
- vlaky-National Trail
- a nebo lodí.
Je toho hodně a opravdu to každému ušetří hodně času! (Třetí+).
Zde naleznete o MHD Londýna více i s kompletním ceníkem.
Londýn je město plné památek a zajímavých míst, které stojí za to navštívit. Pokud vás však bude tlačit čas jako nás, budete se muset pořádně rozmyslet, proč jste sem vlastně přijeli. Jestli je to prohlídka města, památek, klubů, nákupů (ty se tu teď ohledně kurzu koruny VYPLATÍ), nebo něčeho jiného... Protože jsme tu byli poprvé, vybrali jsme si prohlídku města lehce skombinovanou s památkami. To ovšem znamená, že toho uvidíte hodně, ale na nic nebudete mít dost času. Ať budete chtít nebo ne, pořád vás budou rychle ubíhající hodiny tlačit kupředu. Pověstné deštivé anglické počasí se nám vyhnulo! Nezmokli jsme a ještě bylo super světlo na fotky. Našlo by se tady taky i jedno mínus. A je to stráž v Buckinghamském paláci. Těšili jsme se na slavnostní střídání stráží. Koná se každý den od 11 dopoledne, ale bohužel jen během letního období. V zimě se střídají každý druhý den a jak to tak bývá, zákon schválnosti nezklamal a my chytli ten blbej den... Co nesmíte minout je část st. James Parku mezi Buckinghamským palácem a Horse Guards Parade. Vede skrz něj cesta lady Diany. To co jsme viděli tady jsme ještě nikdy neviděli. LEZOU tady po zemi TLUSTÝ veverky, které vám budou zobat oříšky, pokud jim nějaké přinesete, rovnou z ruky. Na stromě je moc neuvidíte, možná jen tak se líně pohupovat a dojídat zásoby oříšků. O kousek dál projdete úsekem vyhrazeným pro krmení ptactva . Sem se slétávají snad všichni ptáci z okolí a nakonec možná potkáte na cestě i živého pelikána, který se s vámi v klidu vyfotí, zapózuje a pak jakoby nic odkráčí. Pro ně ale platí přísný zákaz krmení! To vše v jediném parku. Rozhodně park nevynechejte, nebudete litovat:)

Naše návštěva Londýna rozvrhnutá do dvou dnů vypadala asi takto.

První den:
Po příjezdu vlakem z letiště Gatwick na zastávku London Bridge, jsme přešli most London Bridge s cílem vylézt na rozhlednu Monument, která byla z důvodu rekonstrukce uzavřena. Poté jsme procházeli bankovní čtvrtí plnou honosných výškových budov zazobaných společností a důležitých státních orgánů Anglie. Kolem poledne se to tady hemží upravenými úředníky s kufříky a pruhovanými šálami kolem krku. Pak jsme si skočili koupit něco k snědku. To byla paráda, za 7liber taška plná jídla piva a energy drinků. Ne jako v Irsku, kde je všechno 3krát dražší. Po malém občerstvení jsme se vydali podél Temže po nábřežní cestě k Tower Bridge míjejíc Tower of London. Poté Guild Hall, což je něco jako pražské Karolinum, kde se zrovna rozdávaly diplomy novým absolventům školy. Následně jsme prošli celou St. Paul's Cathedral, jednu z nejvýznamnějších památek Londýna. Ve věži je taková zajímavost. Jmenuje se to whisper tower (šeptací věž). Cokoliv šeptnete směrem ke zdi, uslyšíte okolo celé veliké věže. Z ochozu věže uvidíte na celý Londýn. Bohužel nejvyšší patro katedrály - zlatá galerie - byla opět zavřená z důvodu rekonstrukce. Možná dobře pro Jíťu. Ta na mě pro jistotu čekala ve věži a ven se ani nepodívala. Výšky nejsou zrovna její hobby... Z vyhlídky jsem našel nový směr naší cesty a byl jím most Millenium. Náš výlet byl měněn podle situace a této mapky pamětihodností spolu s Londýským průvodcem. Hned u mostu je Tate Modern galerie. Veliká budova vypadající jako továrna s obdélníkovou věží. Dále jsme šli po nábřeží zpět k vlakového mostu Hungerford FootBridge, kterým jsme se vrátili do centra. Covent Garden, divadelní čtvrť s Central marketem byla další zastávkou, která nás příjemně překvapila:) Poté jsme shlédli Opera House a začali se prodírat přeplněnými ulicemi Oxford street (vyhlášené místo na nákupy) a Piccadilly Circus (ulice s náměstím ověšeným blikajícími reklamami). Náhoda a štěstí se na nás usmálo. Ten den slavili asiati Nový rok býka a my se ocitli v Čínské čtvrti vyzdobené lampióny a všude pobíhajícími srandovními veselými šikmoočky:) Během chvilky se ocitnete jakoby na jiném kontinentě. I noviny, co tu dávají zdarma jsou napsaný jejich "klikyháky". Hned vedle čínské čtvrti je náměstí s hodně známým kinem Empire a hvězdným chodníkem s otisky rukou slavných herců a jejich podpisy. Poslední zastávka dne byl náš hotel a my padli vyčerpaní do postele...

Druhý den:
První co bylo, byla anglická snídaně v našem hotelu. Po ranním nákupu nezbytných potravin a nápojů v Tesco shopu jsme přejeli metrem na zastávku Hyde Park Corner. Ta vyúsťuje na menším náměstí plném pomníků a památníků přesně mezi Hyde Parkem a Green Parkem, kousek od Buckinghamského paláce. Všechny východy z této metro zastávky jsou kompletně pomalované bitvami u Waterloo. Tady se pan malíř pořádně vyřádil a ještě asi vyřádí. Zdaleka to nebylo hotové... Prošli jsme Green Parkem k Buckinghamskému paláci, kde nás hradní stráž nepotěšila jak jsme už popisovali. Pokračovali jsme stezkou lady Diany parkem s tlustými veverkami až k Horse Guards Parade. Tady jsme si udělali pár fotek s vojáky, kteří se nesmějí ani pohnout, natožpak ušklíbnout. Dále jsme zamířili k Big Benu kolem ulice Downing Street číslo 10 - oficiálním sídlem předsedy britské vlády. V centru Londýna v části Westminster naleznete malé travnaté náměstí Parlament Square. Je obestavěné Big Benem, který je součástí veliké věžovité budovy britského parlamentu, Westminsterským opatstvím, které jsme si pořádně prohlédli i zevnitř (je plné hrobek osobností britské historie) a částečně i St. James parkem a Westminsterským mostem přes řeku Temži, za kterým je obří ruské kolo London Eye. Ke konci dne jsme si prošli všemi doporučovaný nechutně snobský obchodní dům Harrods. Najdete v něm téměř vše, od jídla přes elektroniku až po vybavení domácností a co tam nenajdete dnes, to vám do druhého dne seženou. Za to vám Harrods ručí! V obchoďáku najdete i první pomník princezny Diany a Dodiho Al-Fayeda s jejich snubním prstýnkem a skleničkou od vína s otiskem Dianiny rtěnky.
Velikým zážitkem byly i tamní WC. Neříkám dobrým ale velikým...
Na záchodě vás čeká obsluha v rukavičkách. Pokud chcete na "velkou", vybere vám záchod div vás neusadí. A jestli na "malou", zase vám vybere pisoár. Ještě že mi ho nechtěl podržet... Na umyvadle jsou nějaké drahé voňavky k volnému použití. Ovšem hned vedle nich je kasička na libry. Nikde není nic zadarmo. Hned po umytí rukou po mě celé umyvadlo i s kohoutky obsluha otřela... Jíťa měla stejné zážitky z dámských WC. Jen jsme se tomu museli zasmát:)) Na konci dne jsme ještě jednou navštívili Oxford Street pro menší nákup oblečení a čínskou čtvrť, kde jsme se pořádně najedli a ve spěchu mazali na vlak, který nás odvezl zpět na letiště Gatwick.
Až budete mít chuť a čas, zajeďte se podívat do tohoto města nad Temží také vy.
Jak napsal Samuel Johnson anglický básník, esejista, literární kritik a lexikograf vůdčí duch pozdního anglického klasicismu. "Kdo je unaven Londýnem, je unaven životem."

Hill of Slane

nalezneme na severní straně nad městečkem jménem Slane (cca. 1500 obyvatel), na levém břehu řeky Boine. Založení centra města Slane se datuje k začátku 18.st, ale první zmínky o osídlení oblasti jsou 5000 let staré. Hill of Slane je kopec s nadmořskou výškou 158m. Za jasného počasí je z něho krásný výhled. Směrem na východ můžete lehce spatřit Newgrange, Knowth, město Drogheda a za ním Irské moře, směrem na sever uvidíte do severního Irska, na jihu spatříte horu Sugarloaf v pohoří Wicklow a když se podíváte na západ tak se vám otevře pohled do samotného vnitrozemí Irska. Význam Hill of Slane sahá až do pravěku, přesněji do doby neolitické. Podle starověké mytologie, Fir Bolg, král Slaine řekl, že zde chce být pohřben. Podle křesťanské historie založil na tomto kopci sv. Patrick o velikonocích oheň jako otevřený vzdor proti pohanským králům v blízkosti Tara. Archeologové zase říkají, že velikonoční oheň pravděpodobně nebyl zapálen na Hill of Slane, ale na Brú na Bóinne nebo na Knowthu. Kopec získal velikou křesťansou důležitost a dlouho poté zde jmenoval sv.Patrick Erca biskupem. Klášter na kopci Hill of Slane přežil dokonce i nájezdy Vikingů. Kopec je Meccou dnešních poutníků.
Dodnes na kopci zůstaly jako památka na dávné doby ruiny mnišského kláštera a školy zahrnující 19.metrů vysokou ranně gotickou věž. Klášter byl mnichy opuštěn roku 1723. Dnes jsou ruiny (až na věž) přístupné všem návštěvníkům podle jejich libosti. Na kopci také uvidíte starobylý hřbitov s typickýmy keltskýmy křížemi. Symboly, jež se v keltském světě vyskytovaly již před příchodem a vznikem křesťanství. Výklady o zvniku křížů jsou různé. Jedna z věděckých doměnek tvrdí, že se jednalo o astronomickou pomůcku (užívanou na orientaci dle oblohy-dle postavení hvězd). S příchodem křešťanství mu byl připsán jediný smysl-náboženský.

Hill of Tara - "hora Králů"

Hill of Tara

Hill of Tara známý jako Temair ve starém gealiku, byla starodávným sídlem moci irských králů. Počítá se, že jich zde v irské historii sídlilo 142. V irské mytologii je Hill of Tara místem pro irské bohy a vstupem na onen svět.

Sv. Patrik byl pozván, aby zde šířil křesťanství mezi pohany. Jednou z interpretací jména Tara je „Místo naděje“. Za velmi jasného dne můžeme z vrchu kopce – Tary – vidět polovinu provincií celého Irska.

Začátkem 20. století přišla do oblasti Tara skupina Izraelitů s přesvědčením, že Arc Covenant byl pohřben na jednom ze slavných kopců. Kopali v oblasti Mound, aby objevili hrob Arca, ale nenašli nic jiného než staré římské mince. Až velký výkop v 50. letech 20. století odhalil díry po kůlech nebo tyčích zaražených v zemi a to bylo důkazem, že zde byly stavěny domy. Nové výzkumy a teorie říkají, že Tara by mohla být starou a dlouho hledanou Ztracenou Atlantidou. Mýtická Atlantida byla prý zemí Irska…

Je zde mnoho monumentů a kamenných útvarů. První osídlení na tomto území je datováno do období Neolitu a „Mohyla zajatců“ byla zbudována kolem roku 2500 př.n.l. Je zde něco přes 30 monumentů, které jsou viditelné a pravděpodobně mnoho dalších jim podobných, které nejsou normálně viditelné, ale je možné je zachytit speciálními přístroji a kamerami.

Byly zde nalezeny půdorysy obrovské svatyně, která měřila 170 metrů a byla postavena z více než 300 dřevěných kůlů. V 50. letech 20. století byla odhalena stavba zvaná „Mohyla zajatců“ a na přelomu 19.–20. století „Sněmovna církve“.

Dálnice M3 a trocha politiky

Lidé si nedělají naschvály jen u nás. V červnu 2007 proběhly v Irsku volby, po kterých následovalo prostřídání několika ministrů. Jedním z nich je Ministr životního prostředí Dick Roche. Aby trošku „zpříjemnil“ nástup svému soku, Johnu Gormeymu, schválil práce na kontroverzní dálnici M3. Nový ministr životního prostředí je ze strany Zelených, která se ve svém předvolebním plánu vyjádřila výrazně proti stavbě této dálnice.

A co je na nové dálnici tak kontroverzního?

Trasa má protínat území velmi blízko hory Tara. Tato hora vypadá sice jen jako větší, trávou porostlý kopec, ale je úzce spjata s irskou historií. Navíc je to jedno z nejvýznamnějších archeologických center v Irsku. Původně centrum vzdělání, náboženství a kultury, a také pohřebiště datující se kolem roku 4000 př.n.l. Nově plánovaná dálnice M3 má přetít krásnou přírodu a archeologická naleziště s horou Tara a pravděpodobně zničit ještě nenalezené archeologické památky.

Skupina lidí – příznivci, politici, odborníci z muzeí – se spojili v projektu „Tarawatch“ a setkávají se jak na stávkách proti dálnici, tak v odborných debatách. O projektu nové dálnice se začalo mluvit snad již před několika lety, ovšem kritika irské veřejnosti a další archeologické nálezy mají na rozjetí prací zřejmě zpomalující účinky. Během prací na dálnici se stále objevují další archeologické nálezy, které opětovně zaplňují noviny a jiná irská média.

Více naleznete na www.tarawatch.org a www.m3motorway.ie.

Silnice, která nyní spojuje severozápad - county Cavan a severní Meath - s městem Dublin, je jedna z nejvíce zatížených a frekventovaných cest. Nedostačuje na objem vozů cestujících z měst jako Dunshaughlin, Navan a Kells a dalších měst z oblasti Meath. Nová cesta umožní motoristům objet tyto města.

Zdroj: www.irsko-aktualne.cz

Irské Vánoce 2008

Nejprve něco málo z historie irských Vánoc. Dle starých pověr svítí světla svíček po celou Štědrou noc na cestu Svaté rodině a zároveň dávají i kousek tepla chudým kolemjdoucím. V období britské nadvlády nad Irskem, se do oken dávaly tři svíčky. Pro Sv. otce, syna a Ducha svatého. Rozsvícené svíčky měly připomenout, že v domě žije katolická rodina a všichni přátelé jsou vítání k oslavě Vánoc. Zároveň byly svíčky pozvánkou pro kněze a jeho modlitbu. Kněz byl zván na večeři a ke strávení vánočního večera s rodinou. Po štědrovečerní večeři přinesla hospodyně na stůl chléb a čerstvé mléko a nechaly se chvíli otevřené vchodové dveře. Tyto zvyky měly symbolizovat pohostinství celé rodiny a zároveň vyjadřovaly i naději, že právě tuto rodinu navštíví sv. Josef se sv. Marií a s malým Ježíškem.
Asi jako ve všech anglicky mluvících zemích nosí i zde dárečky Santa Klaus a slavnostní rozbalování je ráno 25. prosince – což nemá vůbec vánoční atmosféru :o/. K štědrovečerní večeři se podává krocan.
My jako správní češi jsme se nenechali zahanbit a 23. prosince jsme si uvařili brambory a ještě ten den, někdy o půlnoci, Pája vytočil super bramborový salát. Jelikož jsme do vánočních svátků každý den pracovali, tak jsme neměli čas dojít nakoupit tak jsme vyrazili na Štědrý den. Bohužel koupit kapra není nic jednoduchého a proto jsme zvolily snadnější variantu a to je smažený haddock. Hotel byl 25. a 26. prosince zavřený a proto jsme se celé dva dny váleli a papali. I těch pár lahví vína a pint piv padlo. 26.prosince nás přišli navštívit naše německé kamarádky ze školy. Pája jako správný hostitel a Ir připravil sandwiche. A to ne ledajaké, obě dvě holčiny jsou totiž vegetariánky . No prostě jsme si užili svátky jak nejlépe jsme mohli. I nějaké dárečky proběhly. I když ty hlavní nás ještě čekají, ale na to si musíte počkat do dalšího článku….

Lov jelenů bez zbraní!

Hunting deers.

V pondělí 5. ledna mě probudila smska od naší irské kamarádky Grace. Ona a její celá rodina vlastní velikou farmu, která se zabývá hlavně chovem koní. Je to zdrojem jejich obživy a zároveň koně využívají k lovu jelenů. Když jsem to slyšela poprvé tak jsem tomu nemohla uvěřit a proto mě Grace v pondělí na jeden lov jelenů pozvala. Vůbec jsem nevěděla co mě čeká a upřímně jsem byla trochu nervózní.

Nevěděla jsem co si mám vzít na sebe, kde celý den budu, jestli budu někde pobíhat po lese nebo budu na nějakém posedu :o) Nakonec jsem litovala, že jsem neměla holinky :).

Lovení jelenů je v Irsku velice populární a oblíbené. Samozřejmě jako každý sport má svá pravidla, která se musí dodržovat. Jeleni jsou pod ochranou tzv. aktu divokých zvířat z roku 1976. Je přísně zakázáno lovit jeleny bez licence. Vydávání těchto licencí závisí na počtu jelenů a proto se množství vydaných licencí každý rok liší. Lovící sezóna pro rok 2008/2009 je od listopadu do března. K získání této licence je potřeba splnit několik požadavků např. být starší 16 let.

A teď k samotnému výletu. Kolem půl dvanácté jsme byli před hlavní budovou loveckého klubu. Než dorazili všichni účastníci lovu čekalo nás malé občerstvení v klubovně. Docela mě to zaskočilo neb se podávala horká whisky a něco jako svařené víno. Ale radši jsem se na nic neptala. Vždy, když se na něco zeptám tak mi řeknou „to je Irsko“. Po příjemném občerstvení se začaly připravovat koně a psi.

Naštěstí Grace nejela na koni tak jsme jely autem. Ne každý totiž může pokaždé lovit. Musí se týden předem poslat žádost příslušnému klubu a ten vybere lovce. A vzhledem k tomu, že je spoustu zájemců tak ne každý týden se poštěstí si zalovit. Proto zbytek nadšenců lovila lovce autem. Zápisné pro lovce je 40 euro. Nevím přesně na co to je, ale asi na stravu psů, jelenů a správu klubu.

Pondělního lovu se účastnilo asi 50 jezdců na koni, z čehož čtyři měli červené kabáty. To jsou lidé, kteří řídí celý lov. My jsme se účastnily lovu jako pozorovatelé z auta. Celé území, kde se dá lovit, se dá objet autem. Lidé už mají vytipovaná místa, kde je dobrý výhled a kde se dá jelen nebo lovci vidět. První hodinu jsme ale nikoho a nic neviděli. Organizačně je to také dobře zajištěné. Na silnicích jezdí auta s cedulemi „probíhá lov jelenů“, a na křižovatkách jsou lidé co řídí dopravu. Jak jsem poznala je velká akce, které se opravdu zúčastní všichni z okolí. Všichni mají buď vysílačky nebo mobily a neustále jsou v kontaktu a auta jezdí z jedné silnice a vesnice do druhé. Jely jsme na farmu, kterou vlastní sestřenice Grace. Uslyšely jsme totiž z auta štěkot psů a troubení z této oblasti. Tam jsem poprvé litovala, že nemám holinky. Bahno jsem měla až po kotníky, ale ten adrenalin….člověk za chvíli na nějaké bláto zapomene. Akorát jsme zahlídly, jak jezdci lovili pět jelenů. Lov většinou končí, když je uloven jelen a nebo když se začíná stmívat. Původně jsem si myslela, že k lovu používají zbraně, ale opak byl pravdou. Chytají je vlastníma rukama a potom jelena přes noc ustájí, nakrmí a druhý den ráno ho pustí do zpět do volné přírody.

Pokud se ztratí stopa jelena, celá skupina se vrací do tzv. doků, kde se čeká než jezdci v červeném najdou stopu novou a lov pokračuje. Právě když jsem se jely podívat do tohoto doku tak nám na silnici vběhl opravdu obrovský jelen. Grace „smykem“ obrátila auto a pronásledovala jelena. Schoval se do výběhu ke koním. Já stála u ohrady, kde bylo bezpečno a Grace se chystala jelena chytit holýma rukama. Byl tak hrozně blízko. Naštěstí utekl a tak jsme autem pokračovaly dál. Všichni jeleni nemají paroží, aby chytání jelenů nebylo tolik nebezpečné.

Bohužel se lovcům nepodařilo chytit žádného jelena, ale pro mě to byl i tak veliký zážitek. Prý jsem měla veliké štěstí, že jsem viděla tolik jelenů, tak si toho o to víc vážím.

PF 2009