Lov jelenů bez zbraní!

Hunting deers.

V pondělí 5. ledna mě probudila smska od naší irské kamarádky Grace. Ona a její celá rodina vlastní velikou farmu, která se zabývá hlavně chovem koní. Je to zdrojem jejich obživy a zároveň koně využívají k lovu jelenů. Když jsem to slyšela poprvé tak jsem tomu nemohla uvěřit a proto mě Grace v pondělí na jeden lov jelenů pozvala. Vůbec jsem nevěděla co mě čeká a upřímně jsem byla trochu nervózní.

Nevěděla jsem co si mám vzít na sebe, kde celý den budu, jestli budu někde pobíhat po lese nebo budu na nějakém posedu :o) Nakonec jsem litovala, že jsem neměla holinky :).

Lovení jelenů je v Irsku velice populární a oblíbené. Samozřejmě jako každý sport má svá pravidla, která se musí dodržovat. Jeleni jsou pod ochranou tzv. aktu divokých zvířat z roku 1976. Je přísně zakázáno lovit jeleny bez licence. Vydávání těchto licencí závisí na počtu jelenů a proto se množství vydaných licencí každý rok liší. Lovící sezóna pro rok 2008/2009 je od listopadu do března. K získání této licence je potřeba splnit několik požadavků např. být starší 16 let.

A teď k samotnému výletu. Kolem půl dvanácté jsme byli před hlavní budovou loveckého klubu. Než dorazili všichni účastníci lovu čekalo nás malé občerstvení v klubovně. Docela mě to zaskočilo neb se podávala horká whisky a něco jako svařené víno. Ale radši jsem se na nic neptala. Vždy, když se na něco zeptám tak mi řeknou „to je Irsko“. Po příjemném občerstvení se začaly připravovat koně a psi.

Naštěstí Grace nejela na koni tak jsme jely autem. Ne každý totiž může pokaždé lovit. Musí se týden předem poslat žádost příslušnému klubu a ten vybere lovce. A vzhledem k tomu, že je spoustu zájemců tak ne každý týden se poštěstí si zalovit. Proto zbytek nadšenců lovila lovce autem. Zápisné pro lovce je 40 euro. Nevím přesně na co to je, ale asi na stravu psů, jelenů a správu klubu.

Pondělního lovu se účastnilo asi 50 jezdců na koni, z čehož čtyři měli červené kabáty. To jsou lidé, kteří řídí celý lov. My jsme se účastnily lovu jako pozorovatelé z auta. Celé území, kde se dá lovit, se dá objet autem. Lidé už mají vytipovaná místa, kde je dobrý výhled a kde se dá jelen nebo lovci vidět. První hodinu jsme ale nikoho a nic neviděli. Organizačně je to také dobře zajištěné. Na silnicích jezdí auta s cedulemi „probíhá lov jelenů“, a na křižovatkách jsou lidé co řídí dopravu. Jak jsem poznala je velká akce, které se opravdu zúčastní všichni z okolí. Všichni mají buď vysílačky nebo mobily a neustále jsou v kontaktu a auta jezdí z jedné silnice a vesnice do druhé. Jely jsme na farmu, kterou vlastní sestřenice Grace. Uslyšely jsme totiž z auta štěkot psů a troubení z této oblasti. Tam jsem poprvé litovala, že nemám holinky. Bahno jsem měla až po kotníky, ale ten adrenalin….člověk za chvíli na nějaké bláto zapomene. Akorát jsme zahlídly, jak jezdci lovili pět jelenů. Lov většinou končí, když je uloven jelen a nebo když se začíná stmívat. Původně jsem si myslela, že k lovu používají zbraně, ale opak byl pravdou. Chytají je vlastníma rukama a potom jelena přes noc ustájí, nakrmí a druhý den ráno ho pustí do zpět do volné přírody.

Pokud se ztratí stopa jelena, celá skupina se vrací do tzv. doků, kde se čeká než jezdci v červeném najdou stopu novou a lov pokračuje. Právě když jsem se jely podívat do tohoto doku tak nám na silnici vběhl opravdu obrovský jelen. Grace „smykem“ obrátila auto a pronásledovala jelena. Schoval se do výběhu ke koním. Já stála u ohrady, kde bylo bezpečno a Grace se chystala jelena chytit holýma rukama. Byl tak hrozně blízko. Naštěstí utekl a tak jsme autem pokračovaly dál. Všichni jeleni nemají paroží, aby chytání jelenů nebylo tolik nebezpečné.

Bohužel se lovcům nepodařilo chytit žádného jelena, ale pro mě to byl i tak veliký zážitek. Prý jsem měla veliké štěstí, že jsem viděla tolik jelenů, tak si toho o to víc vážím.