středa 25. května 2011

Pickton ---> Christchurch "2300km napříč Novým Zélandem III. část"

Ráno jsme se svítáním sedli ve Wellingtonu na trajekt Bluebird. Bylo mizerný počasí. Mrholilo, byla zima a ledově to foukalo. Celkově to s brzkým vstáváním dávalo dojem jakoby konce podzimu a začátku blátivý zimy u nás... Cestou se to však probralo a  my přijeli do Pictonu malého městečka uprostřed jakých si hustě zalesněných fjordů  Queen Charlotte Sound v celkem slušným polojasným počasí.


Přímo z přístavu jsme se autem vydali vyhlídkovou trasou Queen Charlotte Drive směrem do Havelocku. Po cestě jsme si udělali pár hezkých fotek na zálivy v zelených údolích Queen Charlotte Sound a těšili se na oběd v Havelocku. Je totiž vyhlášený jako "hlavní metropole Novo zélandských slávek - Greenshell Mussel". Vynikající mušle, které jsem znal z Čech jen z mrazáku a to není ono. Tady jsem si je ale z důvodu předražení nedal a radši si nechal zajít chuť. Chtěli 20$ za 12ks, ale 1kg čerstvých stálo v obchodě 2$.(1kg = cca 25mušlí). Trochu nepoměr co??? Později jsme si to vynahradili vlastní sběrem:-))













Z Havelocku si to upalujeme po parádní silnici do největší vinařské oblasti Nového Zélandu Malborough. Tato oblast je protkána vinicemi tak, že ani nedohlédnete. Malá zajímavost je že,  Jíťa měla narozeniny na severním ostrově a já už na jižním, jelikož je máme 2 dny od sebe. Ideální příležitost si koupit lahvinku kvalitního místního vínečka:-) Tu jsme si vybrali ve vyhlášené vinici AlanScott a zaslouženě si na ní po dlouhé cestě pochutnali v hostelu v Blenheimu.


 Blenheim vlastní jedno hezké prvenství a to jako nejslunnější místo Nového Zélandu. Tam kde končí jižní Alpy, začíná úrodná nížina jak stvořená k pěstování vína. Další pak je, že právě do této oblasti se sjíždí hodně Čechů s účelem vidiny získání "snadné" práce na vinicích.
Zůstali jsme přes noc a ráno vyjeli směrem k Severo-východnímu pobřeží jižního ostrova, pobřeží Kaikoury.


Po cestě jsme náhodou narazili na "solné doly". Spíš to jsou ohromná mělká jezera, ze kterých se odpařuje mořská voda. Zbylá sůl z jezer se pak těží, čistí a prodává jako kvalitní mořská sůl.






A právě pobřeží Kaikoury, bylo pro nás oba asi zatím tou nejočekávanější částí výletu. Tuto část pobřeží věrně kopíruje klikatá široká silnice a vlakové koleje vedoucí několika tunely. Po levé straně máte temně modrý Tichý Oceán, na travnatých loukách v podhůří Alp farmy na zvěřinu zejména jelení a po pravici zasněžené vrcholky jižních Alp. To už samo o sobě bylo okouzlující, ale bylo tady ještě něco. Přibližně 30km od Kaikoury začíná území bohatého mořského života, území langust, tuleňů, lachtanů, lvounů, velryb, kosatek, nádherně duhově zbarvených mlžů Paua a jiných výběrových mořských krasavců. Po cestě jsme zastavili u početných tuleních kolonií, udělali fotky, pokochali se a míjejíc malé stánky u silnice nabízející čerstvě ulovené a uvařené langusty si to mazali do Kaikoury na velryby.

Upravené malé přímořské městečko Kaikoura na vás hned dýchne rybářskou atmosférou. Všude přítomné venkovní nástěnné malby s velrybí tématikou, obří napodobeniny mořských živočichů a malé rybí obchůdky zvané fish shopy vám dají hned najevo, kde jste se to ocitli. Kaikoura se hrdě pyšní svým postojem k ochraně velryb, které se zde až do roku 1964 masově vybíjeli pro ceněný velrybí tuk a kosti. Právě od zmíněného roku 1964 je lov velryb v NZ vodách přísně zakázán a asi jen proto se dnes můžete kochat dech beroucí podívanou na tyto mořské kolosy v jejich přirozeném prostředí. Vyhlídkové výpravy na rychlých lodích zprostředkovává společnost Whale Watch Kaikoura za necelých 150$. Garantuje 85% úspěšnost nalezení velryb a když to nevyjde tak máte další výlet zdarma. K nalezení velryb používají letadla komunikující s posádkou lodi, dalekohledy a také sonary. My jsme viděli 3 velryby a dostali se k nim až tak na 15m. Velryba si to funí na hladině něco okolo 10min, pak se nadechne, potopí a nikdo ji na další půl hodinu neuvidí. Druh velryby, kterou tady můžete zahlédnout je největší ozubená mořská velryba - Sperm whale neboli Vorvaň obrovský. Je to mořský savec dorůstající více než 20 metrové délky a vážící více než 100 tun. Má největší mozek v celé živočišné říši a věří se, že je největším ozubeným savcem všech dob.


 Z Kaikoury si to míříme do hor konkrétně do termálních lázní  v horském městečku Hanmer Springs. Zaručeně nejlepší lázeňský resort jižního ostrova a podle našeho názoru spolu s Polynesian Spa v Rotoruře jeden ze dvou nejlepších lázeňských resortů Nového Zélandu vůbec. Bohaté termální prameny, které zde vyvěrají zásobují celý komplex vysoce kvalitní pramenitou vodou v teplotách od 28-42°Celsia. Celá řada venkovních bazénů pak nabídne každému po čem jen touží.  Útulná zákoutí nepravidelných kamenných bazénů, řeky mezi bazény ve kterých se termální voda ochlazuje, 3 bazény s léčivou sirnatou vodou, masáže a samozřejmě klasické lázeňské procedury to je to co tu najdete. Co se nám opravdu líbilo, byl fakt že se válíte v horkých bazénech přitom vám jde chladem pára od pusy, okolo jsou zasněžený hory s nedalekým lyžařským areálem Hanmer Springs a zavírají tu až v 11večer takže máte ideální možnost koukat na rozzářené hvězdy přímo z horkého bazénu :-))


A když jsme odešli z termálů tak se nám podařil ještě jeden "majstrštik". Podařilo se nám poprvé z bezprostřední blízkosti pozorovat a vyfotit Zélanďany tolik nenáviděnou šelmu Possuma. Je to něco mezi liškou, veverkou a potkanem ve velikosti té lišky. Zavlíki si ho sem z Austrálie kde je chráněný, s tím že na  NZ se mu daří skvěle, vesele si tu leze po stromech a hromadně likviduje ptačí populaci tím že vyžírá vajíčka z hnízd. S tím je spojený celý řetězec následných opatření jako je povolený odstřel a výkup kožešin Possuma, sypání prudkých jedů z letadel do buše atd... Jed je bohužel na bázi kyanidu  a  trávěj tím vše (vodu, ptactvo, půdu...) co s ním přijde do styku, což se pochopitelně nelíbí místním. To by bylo na dlouhé vyprávění... Odpočatí po celodenním čvachtání v termální vodě jsme druhý den vyjeli směrem do Christchurche.


Po cestě jsme našli ještě jednu zajímavost jménem Maori Rocks Drawings neboli Maorské malby ve skalách. K malbám používali dávní předkové černé uhlíky, červenou hlínu a ještě nějakou bílou barvu. Tu nevím kde vzali:-)), ale do dnes zůstaly většinou v pískovcových skalách kresby lidí, zvířat  a prostředí v jakém žili.


To byla poslední naše zastávka, která stála z zmínku před příjezdem do Christchurche a ukončením tak našeho 2300km dlouhého výletu.

Žádné komentáře: