Tak je to tady. Další článek z nového dobrodružství.
Toto místo jsme již jednou navštívili. Jedná se o poloostrov těsně nad Dublinem. Podrobnosti jistě naleznete v našem archivu... Navštívili jsme ho znovu. Dozvěděli jsme se totiž, že jsme opoměli něco, co stojí za to vidět na vlastní oči. Je to Tuleň Šedivý, kterého je možno na tomto poloostrově zahlédnout. Žádné klece, skla, bariéry ani krotitelé těchto skutečně divokých "mořských prasat" jak se jim po pravdě přezdívá podle jejich zahnutého rypáku. Možná je to také tím, že si rádi počkají na rybí odřezky a zbytky naházené zpět do moře. Prostě stejně jako prasata, snědí vše co jim přijde pod rypák. Jediné co jsme věděli bylo to, že tady někde jsou...
A ještě to nebylo stoprocentní. Jak se na první pohled zdálo, není až tak jednoduché je najít, když nevíte kde hledat... Poslední místo kam jsme chtěli před odjezdem zajít byl pro nás nelákavý přístav plný starých, zrezivělých přesto však funkčních rybářských bárek. A právě toto místo je to co se místním tuleňům líbí. Pozornost lidí, před kterými se předvádějí jako v Zoo, dostatek snadno dosažitelných a voňavých zbytků ryb v kombinaci s klidnou zátočinou. Být tuleňem, tak si tady taky válím šunky:)) Halychoerus Grypus se dorůstá až 300kg. To znamená, že mají místní rybáři, možná k jejich nelibosti, postaráno o pořádnej kus reklamy. A ne jen jeden kus, je jich tu hned celá rodina!!!
Toto místo jsme již jednou navštívili. Jedná se o poloostrov těsně nad Dublinem. Podrobnosti jistě naleznete v našem archivu... Navštívili jsme ho znovu. Dozvěděli jsme se totiž, že jsme opoměli něco, co stojí za to vidět na vlastní oči. Je to Tuleň Šedivý, kterého je možno na tomto poloostrově zahlédnout. Žádné klece, skla, bariéry ani krotitelé těchto skutečně divokých "mořských prasat" jak se jim po pravdě přezdívá podle jejich zahnutého rypáku. Možná je to také tím, že si rádi počkají na rybí odřezky a zbytky naházené zpět do moře. Prostě stejně jako prasata, snědí vše co jim přijde pod rypák. Jediné co jsme věděli bylo to, že tady někde jsou...
A ještě to nebylo stoprocentní. Jak se na první pohled zdálo, není až tak jednoduché je najít, když nevíte kde hledat... Poslední místo kam jsme chtěli před odjezdem zajít byl pro nás nelákavý přístav plný starých, zrezivělých přesto však funkčních rybářských bárek. A právě toto místo je to co se místním tuleňům líbí. Pozornost lidí, před kterými se předvádějí jako v Zoo, dostatek snadno dosažitelných a voňavých zbytků ryb v kombinaci s klidnou zátočinou. Být tuleňem, tak si tady taky válím šunky:)) Halychoerus Grypus se dorůstá až 300kg. To znamená, že mají místní rybáři, možná k jejich nelibosti, postaráno o pořádnej kus reklamy. A ne jen jeden kus, je jich tu hned celá rodina!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat